„A smrti již nebude, ani žalu ani nářku ani bolesti už nebude…“ Zjevení 21:4
Smrt někdy popisujeme jako „přejití přes Jordán“. To proto, že řeka Jordán se vlévá do Mrtvého moře. Jeden příběh vypráví o starší dámě, křesťance, která umírala. Po většinu života byla kvůli nemoci upoutána na lůžko nebo invalidní vozík. Její rodina se shromáždila, aby se s ní rozloučila. Jedno z jejích vnoučat ji drželo za ruku a zeptalo se: „Bojíš se zemřít?“ Ona se slzami radosti v očích odpověděla: „Ne, nebojím se smrti, protože mému Otci patří země na obou stranách řeky.“ Jak úžasná odpověď!
V nebi nebude žádná nemoc, deprese, bolest, samota, strach, zármutek ani jiné věci, které činí život na zemi tak obtížným. Boží slovo říká: „Ale vám, kdo se bojíte mého jména, vzejde slunce spravedlnosti se zdravím na paprscích“ (Malachiáš 3:20). Izajáš napsal: „Ti, za něž Hospodin zaplatil, se vrátí. Přijdou na Sijón s plesáním a věčná radost bude na jejich hlavách. Dojdou veselí a radosti, na útěk se dají starosti a nářek“ (Izajáš 35:10).
Když zemře někdo z našich blízkých, vyvstává otázka: Uvidím ho v nebi? Poznám ho? Ano! Rozhodně ho nebudeš znát o nic méně než na zemi. Pavel napsal: „Nyní vidíme jako v zrcadle, jen v hádance, potom však uzříme tváří v tvář. Nyní poznávám částečně, ale potom poznám plně, jako Bůh zná mne“ (1. Korintským 13:12). V nebi bude ta největší rodinná sešlost všech dob. A to nejlepší na tom je, že už nikdy nebudeme znovu odděleni.