„Nezbývá mi nic lepšího než uniknout do pelištejské země.“ 1. Samuelova 27:1

V Bibli čteme: „David si řekl: ‚Kteréhokoli dne mohu být zahuben Saulovou rukou. Nezbývá mi nic lepšího než uniknout do pelištejské země‘“ (1. Samuelova 27:1). V jiných situacích se David „doptával Hospodina“ (viz 1. Samuelova 23:2-4) a ptal se na radu zkušených, osvědčených rádců. Tentokrát se ale nechal vést svým strachem, a nakonec přeběhl na nepřátelské území. To mu přineslo dočasný pocit úlevy. Hledání u špatného zdroje může přinést ulehčení, ale ne na dlouho. Šalomoun řekl: „Někdy se člověku zdá cesta přímá, ale nakonec přivede k smrti. Také při smíchu bolívá srdce a na konci radosti bývá žal. Odpadlík se sytí svými cestami, kdežto člověk dobrý tím, co je mu dáno. … chytrý promýšlí své kroky“ (Přísloví 14:12-15). Pelištejci Davida nakonec odmítli, protože mu nemohli věřit. Řekli: „Pošli toho muže zpět, ať se vrátí tam na své místo, které jsi mu určil. S námi ať do boje netáhne, aby se v boji nestal naším protivníkem“ (1. Samuelova 29:4).
Když jsi v duchovním útlumu, dávej si pozor, protože rozhodnutí, která uděláš, mohou mít dlouhodobé důsledky. Od Davida, odmítnutého Pelištejci, bez vlasti a bez rodiny, k níž by se mohl vrátit, se můžeme naučit dvě věci:
1) Místo abys naslouchal svému strachu, poslouchej Boha. Když se Davidův život ocitl v troskách, čteme: „David však našel posilu v Hospodinu…“ (1. Samuelova 30:6). Stejně ji můžeš najít i ty.
2) Hledej moudré rádce. Je to to poslední, co se ti bude chtít udělat, protože když je ti mizerně, máš spíš tendenci postěžovat si někomu, kdo je na tom podobně jako ty. Ale „v množství rádců je záchrana“ (viz Přísloví 11:14).