„Nechť ve vás přebývá slovo Kristovo…“ Koloským 3:16
Než vznikl psaný jazyk, jediným způsobem, jak se něco naučit, bylo zapamatovat si to. V dnešní době si pod „zapamatovat si“ představujeme „učit se nazpaměť“, jenže to málokoho láká. Učením se nazpaměť však nikdy nezhloupneš, právě naopak! Jestli si do paměti uložíš krásná slova, budeš mít mnohem bohatší vnitřní život než někdo, kdo je uložena nemá.
Eva Hermannová strávila dva roky v koncentračním táboře. Zapsala si modlitbu, kterou recitovala její mladá spoluvězeňkyně: „Ať tě nic nezneklidňuje, ať ti nic nenahání strach. Všechno pomíjí, Bůh se nemění. Trpělivostí se dosáhne všeho. Kdo má Boha, tomu nic nechybí, sám Bůh stačí.“ Když Eva viděla, jak moc to té dívce pomáhá, začala modlitbu opakovat na konci každého dne. Později napsala, jak se díky slovům, která si zapamatovala, její čas ve vězení změnil.
Vidíme na tom, že slova, která si neseme v mysli, můžeme použít k proměně každého okamžiku. Pokud tě tedy osloví nějaký verš Písma, zastav se a napiš si ho na lístek. Nalep si ho na zrcadlo v koupelně, na svůj telefon, na kalendář nebo do auta. Pokud se učíš poslechem, poslouchej načtené Písmo na CD nebo v iPodu. Pokud se učíš vizuálně, zapal si svíčku a přečti si slova: „… Bůh je světlo a není v něm nejmenší tmy“ (1. Janova 1:5). Když si Boží slovo procvičuješ, připomínáš a často opakuješ, je pro tebe jako proud radosti, pokoje a síly, který proudí a nese s sebou tvou duši.