„… dychtí duše má po tobě, Bože!“ Žalm 42:2
Dělá ti potíže chápat Boží cesty? S tím bojujeme všichni. Ačkoli se můžeme ohlédnout zpět a vidět, jak jeho žehnající ruka byla s námi a vedla nás, přesto někdy cítíme strach a osamění. Sám Ježíš zvolal: „Bože můj, Bože můj, proč jsi mne opustil?“ (Matouš 27:46). Tato slova by se dala vyložit takto: „Možná nerozumím tomu, co se právě teď děje, vím ale, že jsi stále můj Bůh.“ Jaká jistota! Už jsi někdy viděl, jak se dítě natahuje po ruce rodiče a říká: „Zpomal, jdeš moc rychle!“ Dítě se bojí, že se ztratí, nebo zůstane pozadu. Cítíš se dnes stejně? Jako bys nestíhal? Jako by život běžel příliš rychle? Bible říká: „Jako laň dychtí po bystré vodě, tak dychtí duše má po tobě, Bože!“ (Žalm 42:2).
Pokud si něčeho neceníš a nepotřebuješ to, „netoužíš“ po tom. Pouze opravdová potřeba způsobí, že se odvrátíš od všech ostatních viditelných prostředků podpory a jdeš za Bohem, protože chápeš, že bez něj to nezvládneš. Pravdou je, že kdybys ho tak zoufale nepotřeboval, mohl by ses snadno spokojit s něčím menším. Když se k Bohu přimkneš srdcem, začnou se dít tři věci:
1) Vstupuješ do říše, kde „je možné všecko“ (viz Marek 10:27).
2) Stáváš se podobnějším Kristu, protože se stáváš podobným tomu, s kým se stýkáš (viz 2. Korintským 3:18).
3) Učíš se, že určité úrovně požehnání můžeš dosáhnout pouze tehdy, když budeš usilovně hledat Boha (viz Židům 11:6).
Jsi už unavený lidskými odpověďmi? Potřebuješ více než dobrou radu? Zavři se dnes sám s Bohem a nech ho, ať k tobě mluví.