„Zasvěcuj dítě do jeho cesty…“ Přísloví 22:6, B21
Bible říká: „Zasvěcuj dítě do jeho cesty – nesejde z ní, ani když zestárne“ (Přísloví 22:6, B21). Všimni si slova „dítě“. Musíš začít brzy, dokud:
1) Jeho vůle je ohebná. Proutek se ohýbá snáze než kmen. V útlém věku je vůle tvého dítěte jako měkká hlína: poddajná a tvárná. „Do jeho cesty“ ho musíš zasvěcovat, dokud je malé, protože až vyroste, budou už jeho cesty určeny. Hebrejský výraz „zasvěcuj“ se týká úpravy vinné révy, aby rostla v určitém tvaru či směru. Pokud s tím budeš čekat a stále otálet, bude příliš pozdě!
2) Ještě je naděje. „Napravuj syna, dokud máš naději, jeho smrt nechtěj dopustit“ (Přísloví 19:18, B21). Když rodiče říkají: „Naše děti jsou beznadějné,“ často zjistíš, že tito rodiče své děti nevedli ke kázni, dokud ještě byla naděje na změnu. Zaposlouchej se do naléhavosti Šalomounova hlasu: „Kdo šetří hůl, nenávidí svého syna, kdežto kdo jej miluje, trestá ho včas“ (Přísloví 13:24). Hebrejské slovo „včas“ se vztahuje k úsvitu nebo k časné chvíli dne. Takže začni včas!
Možná ti teď právě doma pobíhá roztomilý miláček, o němž si myslíš, že je to andílek. Jednou se mu však ty maličké nožičky prodlouží, křídla se mu zkrátí, a někdy dokonce „andílkovi“ vyraší rohy! Dokud je tvé dítě malé a je schopné a ochotné naslouchat tvým radám a ponaučením, vyučuj ho a trénuj v životě, jaký se líbí Bohu. Když to budeš dělat, nikdy toho nebudeš litovat.