„A Pán denně přidával k jejich společenství ty, které povolával ke spáse.“ Skutky 2:47
Církev má pouze dvě možnosti: evangelizovat, nebo kostnatět. Pokud nedokážeme sdílet svou víru s lidmi mimo církev, skončíme buď v režimu udržování, nebo v agonii. Lukáš líčí růst novozákonní církve slovy: „A Pán denně přidával k jejich společenství ty, které povolával ke spáse“ (Skutky 2:47). Oni nejenže ovlivnili každou úroveň společnosti, ale dokonce i jejich nepřátelé říkali: „Ti, kteří pobouřili celý svět, přišli i k nám…“ (Skutky 17:6).
Je zde otázka na tělo: Kdyby zítra tvůj sbor skončil, všiml by si té změny i někdo další kromě vašich členů? Zamysli se nad prvními věřícími. Úkol, který jim Ježíš dal, vypadal jako zeměpisně nerealizovatelný, většina lidí ještě věřila, že svět je plochý. Neměli k dispozici leteckou dopravu, rádio, televizi, knihtisk, internet ani žádné jiné moderní prostředky pro šíření evangelia. Zdálo se to nemožné z právního hlediska, protože vládní představitelé jim zakázali mluvit v Ježíšově jménu. A vypadalo to nemožné i z hlediska společenského. Kdo by koneckonců naslouchal hrstce Galilejců stojících mimo kulturu i společenskou třídu? Přesto se díky moci Ducha svatého stali svědky, a lidé jim naslouchali. S velmi skrovnými prostředky toho dokázali tak mnoho! Ve srovnání s nimi to vypadá, že my s velmi hojnými prostředky děláme velmi málo. Odhaduje se, že kdyby jen deset procent členů průměrného sboru vzalo evangelizaci vážně, sbor by se do roka zdvojnásobil.
Mimochodem slovo, které je v Novém zákoně překládáno jako „svědek“, je totéž, které se překládá i jako „mučedník“. Tito první věřící získali svět pro Krista díky tomu, že byli ochotni pro jeho věc obětovat i život. Stejnou ochotu musíš mít i ty.