„… plavba bude … s velkou ztrátou…“ Skutky 27:10, ČSP
Pavel řekl všem, kdo s ním byli na palubě lodi plující do Říma: „… vidím, že plavba bude nejen spojena s nebezpečím a velkou škodou pro náklad a loď, nýbrž ohrozí i naše životy“ (Skutky 27:10). Jeden autor k tomu napsal: „Pavel tu nemluvil o nějaké malé potyčce či o malé ztrátě. Tato plavba měla být provázena pohromami s mnoha ztrátami, dokonce jim mělo jít o život. Pro Pavla tato cesta ve výsledku vedla k mučednické smrti. Neměl však zemřít, dokud nebude jeho mise dokončena, dokud nezasadí osudnou ránu srdci římského impéria, jeho politickému géniu, vojenské nadřazenosti, pýše a okázalosti. Když Pavel vstoupil s evangeliem do Říma, peklo se zachvělo a celé nebe zaradovalo. Prospěch z toho máme všichni, protože tento malý muž, zjizvený v bojích, s řetězem kolem kotníku, začal v Římě mnohé obracet na víru, a v době, kdy byl vězněm Ježíše Krista, nám dal listy Efezským, Koloským, Filipským a Filemonovi. Ve dvacáté sedmé kapitole knihy Skutků je ta cesta živě vylíčena: Vítr vál proti nim, pluli pomalu, bylo to spojeno s obtížemi, plavba byla nebezpečná, přihnal se bouřlivý vítr, nemohli ovládat loď, převázali loď pomocí lan, byli prudce zmítáni bouří, vyhazovali do moře lodní výstroj, po mnoho dní se neukázalo ani slunce ani hvězdy, vzdali se vší naděje na záchranu, záď lodi se bortila pod náporem vlnobití (viz Skutky 27:4-41).“
Cíl je na dosah, neobejde se ale bez „velkých ztrát“. Díky Bohu tím ale příběh nekončí. Dále čteme: „Ale setník chtěl zachránit Pavla… Rozkázal, aby ti, kdo umějí plavat, se první vrhli do moře a vyšli na zem a ostatní, aby se zachránili … na troskách lodi. A tak se stalo, že se všichni v pořádku dostali na břeh“ (Skutky 27:43-44, ČSP). Pokud budeš mít zrak upřený na Ježíše, zvládneš to, ať bude bouře sebevětší. Zaručeně!