„… bouřný vichr, který plní jeho slovo.“ Žalm 148:8
Větry vály proti Izraelcům, když je Mojžíš vyváděl z Egypta, vály proti nim na jejich pouti do zaslíbené země, a také, když tam dorazili. Cesta bez bouří neexistuje. Písmo říká: „… musíme skrze mnohá soužení vejít do Božího království“ (Skutky 14:22, ČSP). Když musíš den za dnem bojovat, aby ses udržel nad vodou, je snadné se vzdát. Pavel řekl: „Po mnoho dní se neukázalo ani slunce ani hvězdy. … a již jsme ztráceli všechnu naději, že se zachráníme“ (Skutky 27:20).
Možná s něčím zápasíš a jsi z toho unavený a znechucený. Nejraději bys s tím skoncoval, z lidského hlediska by ti to nikdo nevyčítal. Než to ale vzdáš, polož si otázku: „Co když tu bouři připravil Bůh, aby tě dostal tam, kde máš být?“ V Písmu je řečeno: „Poručil, a povstal bouřný vichr…“ (Žalm 107:25). Neměl bys tedy nechat zrak upřený na něho? Co když právě on „uvrhl na moře veliký vítr“ (viz Jonáš 1:4), aby zjistil, zda si zachováš víru, když nevidíš vzdálené pobřeží? Podle žalmisty „oheň, krupobití, sníh i mlha, bouřný vichr, který plní jeho slovo“ slouží Bohu (viz Žalm 148:8).
Ve Druhé knize Mojžíšově čteme: „… Hospodin přihnal na zemi východní vítr. Ten vál po celý den a celou noc. Když nastalo jitro, přinesl východní vítr kobylky. … Hospodin obrátil vítr a velmi silný mořský vítr odnesl kobylky a prudce je vrhl do Rákosového moře…“ (2. Mojžíšova 10:13, 19). Jeden spisovatel k tomu dodal: „Když Hospodin bojoval za Izrael, bouřné vichry jim přinesly vysvobození. A díky velké Boží milosti i my jednoho dne staneme na moři jiskřícím jako křišťál (viz Zjevení 4:6) a uvidíme, jak nám bouřné vichry přinášejí vysvobození.“