„Váš nebeský Otec přece ví, že to všechno potřebujete.“ Matouš 6:32
Ježíš řekl: „Hledejte především jeho království a spravedlnost, a všechno ostatní vám bude přidáno“ (Matouš 6:33). Kladeš si otázku, jestli přemýšlení o Bohu je totéž, co modlitba? Může to tak být. Všichni známe sílu neverbální komunikace. Mnozí z nás vyrostli s rodiči, kteří nemuseli říkat vůbec nic, aby dali najevo svou vůli. Mohl to být určitý pohled do očí nebo jiný nevyslovený signál. My jsme pak přesně věděli, co nám tím sdělují a jakou reakci od nás očekávají.
Podobně funguje i modlitba. Když přemýšlíš o Bohu, je to modlitba, a když ti Bůh sděluje své myšlenky, je to druh vyslyšené modlitby. Jeden malý chlapec si k Vánocům přál kolo. Jednou večer se před spaním z plných plic modlil a popisoval Bohu přesný druh a barvu kola, které si přál. Jeho matka mu řekla: „Synu, nemusíš křičet, aby tě Bůh slyšel.“ Chlapec odpověděl: „Já vím, mami, ale potřebuji křičet, aby to slyšel děda a koupil mi to kolo!“
Aby tě Bůh slyšel, opravdu nemusíš křičet z plna hrdla a nemusíš se snažit „vyčarovat“ odpovědi na své modlitby. Ježíš řekl: „Váš nebeský Otec přece ví, že to všechno potřebujete“ (Matouš 6:32). Proč bys tedy vůbec měl věnovat čas modlitbě? Protože Bůh chce, abys k němu přistupoval se smělostí, důvěřoval mu ve všech svých potřebách a budoval si s ním vztah. To je to, o co jde!