„Zasvěcuj dítě do jeho cesty – nesejde z ní, ani když zestárne.“ Přísloví 22:6, B21
Přál sis někdy, abys mohl své děti vychovávat znovu? Dostat druhou šanci? S odstupem času a nadhledem si myslíš, že bys to tentokrát udělal správně! Rodičovství člověka na jednu stranu obohacuje, zároveň v něm ale vyvolává pocity viny. Obohacuje nás, protože své děti milujeme a přinášejí nám radost. A vyvolává v nás pocit viny, protože si vyčítáme jejich nedostatky a neštěstí. Klademe si otázky, kde jsme jako rodiče udělali chybu? Neexistuje žádný dokonalý rodič a neexistuje žádný univerzální plán, protože každé dítě se rodí jedinečné. Psychologové nám říkali, že naše děti přicházejí na svět jako „nepopsaný list“ a čekají, až na ně napíšeme návod na život. Tak to ale není! Děti jsou miniaturní lidé, „zrození v nepravosti, počatí v hříchu“ (viz Žalm 51:7). Jsou nám dány, abychom se je pokusili duchovně, morálně, společensky a intelektuálně formovat. Do sedmi let se naučí asi sedmdesát pět procent všeho, co kdy budou znát.
Přestože neexistuje univerzální recept na úspěch, existují Bohem dané zásady, které fungují, ať už jsi novopečený rodič nebo prarodič: „Zasvěcuj dítě do jeho cesty – nesejde z ní, ani když zestárne“ (Přísloví 22:6, B21). Všimni si zde klíčových slov „zasvěcuj dítě“. „Zasvěcovat“ znamená předávat informace důsledným a srozumitelným způsobem. Batolata se nejlépe učí pomocí obrázků. Starší děti potřebují, abychom používali současný jazyk. Jestli něco nechápou, pravděpodobně jsme jim to nevysvětlili dostatečně dobře! Jestliže máš „dítě“ zasvěcovat, znamená to, že musí být dostatečně staré, aby bylo schopné chápat. Potřebuješ poznat jeho osobnost a schopnosti a přizpůsobit výuku tak, aby mu vyhovovala. Pokud Boží zásady odpovídají jedinečným vlastnostem dítěte, je větší pravděpodobnost, že je přijme a bude se jimi řídit.