„Své dítě učit kázni neváhej…“ Přísloví 23:13, B21
Zde jsou další dvě oblasti, v nichž rodiče často tápou.
Kázeň versus trest: „Bláznovství přivázáno jest k srdci mladého, ale metla kázně vzdálí je od něho“ (Přísloví 22:15, BK). Všimni si, jaká slova Bůh zvolil. Řekl „metla kázně“, nikoli „metla trestu“. Kázeň a napomínání spočívají ve výchově a učení se, trest spočívá v tom, že dítě za své chování trpí. Děti potřebují kázeň, nikoli trest, který často ukládá frustrovaný a rozzlobený rodič. „Neodpírej chlapci kázeň…“ (Přísloví 23:13, ČSP). Když rodiče odmítají vést děti ke kázni, připravují jim život plný selhání a utrpení. Cílem kázně je napravit jejich chování. Kázeň děti učí, co je správné a co špatné, tím, že vyvozuje důsledky, které přímo souvisejí s jejich volbami. Kázeň může spočívat v domácím vězení nebo v omezení některých práv, vždy by ale měla být ku prospěchu dítěte a nikdy by neměla působit bolest.
Láska versus benevolence. Náš materialistický svět si plete lásku s benevolencí. Milující rodiče dávají, aniž by rozmazlovali, a pokud dítěti něco odpírají, je to pro jeho dobro. Jako motivaci používají odměnu za dobré chování. Benevolentní rodiče naopak dávají dětem vše, co chtějí, bez ohledu na jejich chování, a tím je nemotivují k odpovědnosti. Rozmazlené děti si vytvoří pocit nároku a myslí si, že ostatní tu jsou jen proto, aby je uspokojovali. Benevolentní rodiče se často cítí provinile a bojí se, že je jejich děti nebudou mít rády nebo je nebudou respektovat. Zaměňují benevolenci za lásku a vychovávají děti, které se dožadují, manipulují a nikdy nejsou spokojené. Láska vyžaduje, abyste se svými dětmi mluvili, naslouchali jim, chápali je, smáli se s nimi, sdíleli s nimi těžké chvíle, respektovali je a povzbuzovali je bezpodmínečným přijetím. Taková láska nic nestojí, ale stojí za všechno.