„… a železo vyplavalo.“ 2. Královská 6:6
V šesté kapitole Druhé knihy královské se vypráví o prorockém žákovi, který kácel stromy u řeky, a přitom mu do vody spadla sekera. Řekl Elíšovi: „Ach, můj pane, byla půjčená!“ (2. Královská 6:5, ČSP). Použil minulý čas. Z jeho pohledu byla sekera nenávratně pryč. Vůbec nečekal, že by se mohla znovu najít. Ukazuje Elíšovi, kde ji ztratil. Elíša uřízne klacek, hodí ho do vody, a stane se něco, co se pravděpodobně nikdy předtím ani nikdy potom nestalo – „železo vyplavalo“ (viz 2. Královská 6:6).
To nebyla situace, kdy by šlo o život. Ano, sekera byla vypůjčená. Ano, ztratila se. Pokud je to ale to nejhorší, co tě kdy potkalo, pak si žiješ jako v bavlnce. Dalo by se to zařadit do stejné kategorie zázraků, jako když Ježíš na svatební hostině proměnil vodu ve víno. Proč plýtval svým prvním zázrakem na to, aby pomohl nevěstě a ženichovi vyhnout se trapasu kvůli tomu, že neměli dostatek vína na hostinu?
Odhaluje nám to něco o Bohu – on se zabývá i takovými maličkostmi, jako jsou svatební hostiny a vypůjčené sekery. Pro našeho velkého Boha není nic příliš velké a stejně tak pro něj nic není příliš malé. „Všechnu svou starost vložte na něj, neboť mu na vás záleží“ (1. Petrova 5:7). Všimni si, že máš na něj vložit „všechnu svou starost“. Jestli na něčem záleží tobě, záleží na tom i tvému milujícímu nebeskému Otci. „Poznávej ho na všech svých cestách, on sám napřímí tvé stezky“ (Přísloví 3:6). Je zde řečeno „na všech svých cestách“! Bůh chce, aby ses s ním podělil o každý detail svého života.