„Ne že bychom mohli tuto způsobilost přičítat sami sobě … naše způsobilost je od Boha…“ 2. Korintským 3:5
V Bibli si můžeš všimnout, že když Bůh někoho k něčemu povolával, dotyčný většinou hned nevyskočil a neřekl: „Žádný problém, Pane, jsem připraven!“ Jeden příběh za druhým ukazuje, jak se Bohu vymlouvali, proč to nemohou udělat.
Podívej se na ten seznam. Mojžíš: „… nejsem člověk výmluvný… Mám neobratná ústa a neobratný jazyk“ (2. Mojžíšova 4:10). Gedeón: „Můj rod je v Manasesovi nejslabší a já jsem v otcovském domě nejnepatrnější“ (Soudců 6:15). Abraham: „Což se může narodit syn stoletému?“ (1. Mojžíšova 17:17). Jeremjáš: „Ach, Panovníku Hospodine… Jsem přece chlapec“ (Jeremjáš 1:6). Izajáš: „Běda mi… Jsem člověk nečistých rtů…“ (Izajáš 6:5). Ester: „Všichni … vědí, že pro každého muže i ženu, kteří by bez pozvání vešli … ke králi, platí jediný zákon – usmrtit!“ (Ester 4:11). Bohatý mladý zákoník: „… smuten odešel, neboť měl mnoho majetku“ (Matouš 19:22). Saul: „Hospodin řekl: Hle, skrývá se u výstroje“ (1. Samuelova 10:22, ČSP) – to se stalo, když Samuel ustanovoval Saula za krále a lidé ho nemohli najít, takže se Hospodina dotazovali, kde je.
Jaký to seznam výmluv! Příliš nevýmluvný, příliš slabý, příliš starý, příliš mladý, příliš hříšný, příliš nebezpečné, příliš bohatý, příliš nesmělý… A přesto si Bůh každého z nich použil, aby naplnil své záměry. A Pavel nám říká proč: „Ne že bychom mohli tuto způsobilost přičítat sami sobě … naše způsobilost je od Boha…“ (2. Korintským 3:5). Proto buď závislý na Bohu.
Přístup v audio verzi je možný po registaci nebo přihlášení.