„Naše duše s touhou vzhlíží k Hospodinu, on je naše pomoc, náš štít.“ Žalm 33:20
Své vnitřní já můžeme naučit čekat na Boha navzdory tomu, že naše vnější já je ve stresu a úzkostlivě se dožaduje odpovědí. V dnešní rychlé společnosti to není snadné, často nám chybí duchovní disciplína čekání na Pána. Chceme všechno a hned. Pokud však stále spěcháš, přicházíš o blízké společenství s Bohem, na jehož rozvoj je zapotřebí čas.
Bůh bude mluvit k našemu srdci jen tehdy, když mu budeme trpělivě naslouchat. Poté, co povraždil Baalovy proroky, se Elijáš naučil cennou lekci o čekání na Boha. Hospodin mu řekl, aby se postavil na horu. Přišel silný vítr, pak zemětřesení, potom oheň, ale Hospodin v ničem z toho nebyl. Bible nám říká: „Po ohni hlas tichý, jemný“ (1. Královská 19:12). Bůh promluvil tichým, jemným hlasem až po větru, zemětřesení a ohni. Kdyby byl Elijáš netrpělivý, Hospodinův hlas by neslyšel. Také David se učil, jak přebývat v Hospodinově domě, hledět na jeho nádheru a přemítat v jeho chrámu (viz Žalm 27:4, ČSP).
Aby naše modlitba byla účinná, musíme se rozhodnout trpělivě čekat a naslouchat Pánovu hlasu. Čekání a naslouchání způsobí, že se nebudeme zaměřovat na sebe, ale na toho, kdo je odpovědí na všechny naše potřeby. Boží moc často nejmocněji působí právě v tichu. Dovol tedy Duchu svatému, aby tě naučil, jak čekat v jeho přítomnosti.
Přístup v audio verzi je možný po registaci nebo přihlášení.