„Odlož hněv a zanech rozhořčení…“ Žalm 37:8
Malá přestoupení dokážeme odpustit snadno. Když nás ale někdo hluboce raní a zdá se, že mu to projde, bývá odpuštění skutečnou výzvou. Dokud ale urážku neodpustíš a nenecháš být, budeš neustále pociťovat její tíhu.
Jedním z největších omylů, kterých se můžeš při odpouštění dopustit, je myslet si, že pokud se tvé pocity vůči někomu okamžitě nezmění, tak jsi mu ve skutečnosti neodpustil. Tak to ale není. Odpuštění je rozhodnutí. Je to akt vůle. Možná budeš i nadále bojovat s pocity ublížení a vzteku, to ale neznehodnocuje tvé rozhodnutí odpustit. Znamená to jen, že uzdravení potřebuje čas. Uzdravení začíná v okamžiku, kdy se rozhodneš odpustit. V Bibli se píše: „Veškerá hořkost, hněv, zuřivost, křik i urážky ať vás opustí spolu s veškerou záští. Buďte k sobě navzájem laskaví a milosrdní. Odpouštějte si navzájem, tak jako Bůh v Kristu odpustil vám“ (Efezským 4:31-32, B21).
Jakmile splníš svou část, kterou je odpuštění, důvěřuj Bohu, že i on splní svou část, kterou je uzdravení tvých emocí a obnovení tvého pokoje a radosti. Ty máš moc se rozhodnout odpustit, ale pouze Bůh má moc změnit tvé pocity vůči tomu, kdo ti ublížil. Důvěřuj mu, že promění tvé srdce. Tvé pocity se postupně dostanou do souladu s tvým rozhodnutím. Do té doby: „Ztiš se před Hospodinem a čekej na něj. Nevzrušuj se kvůli tomu, kdo jde úspěšně svou cestou, nad tím, kdo strojí pikle“ (Žalm 37:7-8).
Přístup v audio verzi je možný po registaci nebo přihlášení.