„A když tam šli, byli očištěni.“ Lukáš 17:14

Lukáš zaznamenal příběh deseti malomocných: „Když přicházel k jedné vesnici, šlo mu vstříc deset malomocných; … a hlasitě volali: ‚Ježíši, Mistře, smiluj se nad námi!‘ Když je uviděl, řekl jim: ‚Jděte a ukažte se kněžím!‘ A když tam šli, byli očištěni“ (Lukáš 17:12-14). V těch dobách platilo, že když byl někdo uzdraven z malomocenství, musel ho nejprve kněz prohlásit za čistého, pak teprve se mohl vrátit do společnosti. Bible nám neříká, jak daleko ten kněz byl, jak dlouho cesta k němu trvala, ani zda k jejich uzdravení došlo na jejím začátku, uprostřed nebo až na konci. Je zde ale důležité ponaučení pro ty, kdo bojují se závislostmi.
Je úžasné, pokud nás Bůh vysvobodí okamžitě. Jenže mnozí mají stejnou zkušenost jako těch deset malomocných: „Když tam šli, byli očištěni.“ Někdy člověk musí k vysvobození jít krok za krokem a potřebuje důvěřovat Bohu, dokud není úplné. To je chvíle, kdy my, Kristovi následovníci, musíme projevit soucit a trpělivost a stát při něm, dokud nebude uzdraven. Například lidé, kteří jsou závislí na pornografii, se potýkají s problémem jak duševním, tak i morálním. Při sledování porna se uvolňují stejné hormony emočního uvolnění jako po sexu, proto se z něj snadno stává silná závislost. Jeden muž, kterému se z ní nakonec podařilo osvobodit, řekl: „Potřeboval jsem si obnovit mysl pomocí Slova. Navíc jsem musel dodržovat opravdovou kázeň a být vykazatelný před někým, kdo mému problému rozuměl. Musel jsem si najít lidi, jimž jsem mohl důvěřovat a u nichž nehrozilo, že mne budou ponižovat nebo o mně budou šířit pomluvy, lidi, kteří mi mohli nabídnout pevné a láskyplné přátelství.“
Sečteno a podtrženo: Bůh to s člověkem, který je zraněný, nevzdává. Proto bychom to neměli vzdávat ani my.

Přístup v audio verzi je možný po registaci nebo přihlášení.