„… stezkami, o nichž nic nevědí, je budu vodit.“ Izajáš 42:16
Následovat Boha někdy znamená opustit jistou a perspektivní kariéru. Mojžíš opustil palác, Elíša hospodářství, Jakub a Jan své rybářské čluny. Někdy však následovat Boha naopak znamená zůstat tam, kde jsi, a maximálně využít každou příležitost, kterou ti dá, abys podpořil růst jeho království. Když se David vrátil s kořistí z boje, někteří z jeho vojáků se nechtěli podělit s těmi, kdo zůstali v táboře. David však řekl: „Podíl toho, jenž vyšel do boje, bude stejný jako podíl toho, jenž zůstal u výstroje; dostanou stejný díl“ (1. Samuelova 30:24).
To, na co se potřebuješ ptát Boha, je: „Jsem povolán jít, nebo mám zůstat?“ Je ohromující, kolik potkáš lidí, kteří nemají rádi svou práci. Proč v ní tedy zůstávají? Protože se všichni musíme nějak živit. Co když tě ale Bůh volá k něčemu jinému? Změnit to, co právě děláš, na něco, o čem věříš, že Bůh chce, abys dělal, je riskantní. Možná se ti to nepodaří. Nebo zjistíš, že se ti to nelíbí tolik, jak jsi očekával. Nebo nevyděláš dostatek peněz. Ještě větším rizikem však je zůstat, pokud tě Bůh volá, abys odešel. Proč? Protože neodejdeš-li, budeš žít s vědomím, že ses nikdy nepokusil udělat to, k čemu tě Bůh povolal, a budeš toho litovat.
Možná ti připadá, že máš příliš mnoho nezodpovězených otázek a je příliš mnoho toho, co nevíš. Přečti si tato slova z Písma: „… stezkami, o nichž nic nevědí, je budu vodit. Tmu před nimi změním v světlo, pahorkatiny v rovinu. Toto jsou věci, jež učiním, od toho neupustím“ (Izajáš 42:16).
Přístup v audio verzi je možný po registaci nebo přihlášení.