„… každý, kdo žije a věří ve mne, neumře navěky.“ Jan 11:26
Spisovatel Chuck Swindoll vyprávěl o páru, jehož manželství bylo padesátiletým bojem. Potom muž zemřel a manželka měla vybrat náhrobek. Oslovila kameníka a řekla mu: „Nechci nic okázalého, ani nechci utrácet spoustu peněz. Stačí vyrýt slova ‚MÉMU MANŽELOVI‘ na vhodném místě na náhrobek.“ Když pak šla navštívit hrob, ke svému zděšení si přečetla tato slova: „MÉMU MANŽELOVI … NA VHODNÉM MÍSTĚ.“
Swindoll napsal: „Humorný příběh může pomoct přehlušit bolest a zmatek, které smrt provázejí, nakonec však smích ustane, protože smrt stále přichází. Humor, jakkoli je nám příjemný, není schopen smrt zastavit. Jedno rčení říká: ‚Neber život příliš vážně, živý z něj nevyvázneš.‘ Pravdou však je, že bychom měli brát život a smrt vážně, protože ve skutečnosti z nich vyjdeme živí. Všichni budeme postaveni tváří v tvář posmrtnému životu, protože všichni máme věčnou duši. Někde budeme žít navěky. Otázka je, kde. A toto ‚kde‘ závisí na tom, jak odpovíme na Ježíšovu otázku: ‚… každý, kdo žije a věří ve mne, neumře navěky. Věříš tomu?‘ (Jan 11:26). Pouze Ježíš má moc křísit z mrtvých.
Naše jistota, že strávíme věčnost s ním v nebi, závisí na naší odpovědi. Musíme říct ‚ano‘, poprosit Ježíše, aby nám odpustil hříchy, a oddaně jej následovat jako Pána. Jen tehdy budeme mít k dispozici jeho sílu k životu, jen tehdy budeme moct čelit konci života s pokojným radostným očekáváním.“
Přístup v audio verzi je možný po registaci nebo přihlášení.