„Pláství medu je řeč vlídná, lahodou duši a uzdravením kostem.“ Přísloví 16:24
Přečti si toto: „Vzpomínám si, jak jsem vyjela s tvým novým autem na silnici a nabourala ho. Myslela jsem, že se do mne zuřivě pustíš, ty jsi to ale neudělal. Pamatuji si, jak jsem chtěla jít s tebou na pláž, a ty jsi nechtěl, protože jsi říkal, že bude pršet. Šli jsme, a pršelo. Byla jsem si jistá, že mi to vmeteš a řekneš: ‚Já ti to říkal!‘ Ty jsi to ale neřekl. Pak se stalo, že jsem ti polila přední stranu tvého nového bílého smokingu borůvkovým džusem. Věděla jsem, že budeš naštvaný a budeš mi to vyčítat. Ty jsi to ale přešel. A pamatuješ na ten společenský večer? Spletla jsem se a řekla ti, že bude neformální, takže sis vzal modré džíny a pak sis připadal trapně. Byla jsem si jistá, že naštvaně odejdeš a necháš mě tam stát. Ty jsi ale zůstal. Po tvém návratu z Afghánistánu, jsem ti chtěla říct, jak moc tě mám ráda a jak moc si tě za všechny ty věci vážím. Ty ses ale nevrátil.“
Nenech si zkazit budoucnost litováním, že jsi nevyslovil slova, která někdo potřeboval slyšet. „Pláství medu je řeč vlídná, lahodou duši a uzdravením kostem“ (Přísloví 16:24). Máloco je účinnější než pravé slovo v pravý čas. Ze stejného důvodu jsou nevyřčená slova laskavosti pro člověka těžkým břemenem. Proto Bible říká: „Obavy lidské srdce tíží, ale dobré slovo vrací radost“ (Přísloví 12:25). Nedovol, aby ti ostych nebo strach z odmítnutí zabránily vyslovit, co je třeba. Řekni jim to, dokud ještě můžeš.