„… v úctě dávejte přednost jeden druhému.“ Římanům 12:10
Jednou ze skutečných zkoušek charakteru a zralosti je to, jak reaguješ na úspěch někoho jiného. To platí zejména tehdy, kdy se někomu podaří uspět v oblasti, v níž ty jsi neuspěl, nebo kde jsi frustrovaný z toho, že jsi nedosáhl většího úspěchu.
F. B. Meyer, známý anglický spisovatel a duchovní, se jednou několika svým přátelům svěřil: „Dokud byl G. Campbell Morgan v Americe, bylo snadné se modlit za jeho úspěch. Jakmile se ale vrátil do Anglie a ujal se sousedního sboru, bylo to něco jiného. Starý Adam ve mně měl sklony k žárlivosti. Já jsem mu ale šlápl na hlavu, a ať už jsem se cítil vůči svému příteli jakkoli, rozhodl jsem se jednat správně. Můj sbor mu uspořádal slavnostní přivítání a já jsem si uvědomil, že kdybych nemusel v neděli večer kázat, sám bych si ho moc rád šel poslechnout. Díky tomu jsem k němu získal správný postoj. A teď se ale podívejte, jak mi milý Pán pomohl: V sousedním sboru po jedné straně od nás úžasně kázal Charles Spurgeon a na druhé straně byl G. Campbell Morgan. Oba byli tak oblíbení a přitahovali takové davy, že do našeho sboru přicházeli ti, kteří se ani do jednoho z těch sousedních nevešli, a tak jsme také měli plno.“
Bez ohledu na to, jak dobře něco děláš, vždycky přijde někdo, kdo to udělá ještě lépe. Máš tedy na výběr. Můžeš se s ním srovnávat, soutěžit s ním a kritizovat ho, nebo ho chválit a spolupracovat s ním. Když Pavel napsal: „Milujte se navzájem bratrskou láskou, v úctě dávejte přednost jeden druhému“ (Římanům 12:10), měl na mysli tu druhou možnost.