„Kdo stojí v čele, ať je horlivý.“ Římanům 12:8
Při výchově vedoucích na sebe narážejí dvě výzvy:
1) Začínající vedoucí často chtějí převzít vedení dřív, než jsou skutečně připraveni.
2) Potenciální vedoucí se mohou stát zralými vedoucími pouze tehdy, když je jim umožněno rozvíjet a uplatňovat vlastní iniciativu.
Co tedy dělat? Volit správné načasování! Pavel napsal: „Neustanovuj nikoho v církvi ukvapeně…“ (1. Timoteovi 5:22). A také napsal, že správce církve: „Nemá být nově pokřtěný, aby nezpyšněl a nepropadl odsouzení ďáblovu“ (1. Timoteovi 3:6). Vidíme zde napětí: Pokud uspěcháš načasování, obcházíš proces růstu, avšak zdržovat vedoucí ve chvíli, kdy jsou připraveni jít dál, znamená brzdit jejich růst. Řešení problému s načasováním odhalí, zda máš mentalitu nedostatku nebo hojnosti. Jestliže si myslíš, že máš jen omezené množství zdrojů a omezený počet příležitostí, pak můžeš váhat, zda nechat své vedoucí riskovat, protože se budeš obávat, že organizace by se nemusela z případných chyb vzpamatovat. Pokud však věříš, že příležitostí je neomezeně a Boží zdroje jsou obnovitelné a nekonečné, budeš mít víc odvahy riskovat a věřit ve schopnost organizace se zotavit. Vzpomeň si, jak ses stal vedoucím ty. Díky získávání zkušeností a děláním chyb. Je to tak? Stejně se stávají vedoucí i z ostatních! Držitel Pulitzerovy ceny Garry Wills řekl o zodpovědnosti vedoucích: „Vedoucí mají právo rozhodovat o tom, k čemu jsou vedeni. Ti, kteří se tohoto práva vzdají, brzy přijdou o své následovníky.“ Jinými slovy: Aby se do procesu mohli zapojit i ostatní, je třeba mít silného vedoucího.
Přístup v audio verzi je možný po registaci nebo přihlášení.