„Berte na sebe břemena jedni druhých, tak naplníte zákon Kristův.“ Galatským 6:2
Obecně se dá říct, že když jsme mladí, zdraví, zdatní a společenští, můžeme jít, kam chceme, a dělat, co se nám líbí. Jak se říká, „svět nám leží u nohou“. Málokdy si uvědomujeme, že jsme obklopeni lidmi, kteří kvůli věku, postižení, nemoci nebo sociální a fyzické izolaci již nemohou využívat stejných výhod jako my. Jsou odkázáni na soucit a péči druhých, aby uspokojili své nejzákladnější každodenní potřeby. Je smutné, že naše kultura zaměřená na mládí takové lidi často ignoruje a v podstatě je odsouvá na okraj společnosti. Jejich vnitřní hodnota je snižována a jejich přínos pro společnost je z velké části zapomenut.
To rozhodně není Boží způsob jednání. Pavel nás nabádá: „Berte na sebe břemena jedni druhých, tak naplníte zákon Kristův“ (Galatským 6:2). Všimni si, že to není návrh. Je to zákon, závazná Boží směrnice, na jejímž plnění se máme všichni podílet. Boží zákon lásky je na pozadí posledního soudu popsán v Matoušově evangeliu: „Tehdy řekne král těm po pravici: … ‚Neboť jsem hladověl, … žíznil jsem, … byl jsem na cestách, … nahý, … nemocen, … ve vězení, a přišli jste za mnou.‘ … ‚Amen, pravím vám, cokoliv jste učinili jednomu z těchto mých nepatrných bratří, mně jste učinili.‘ Potom řekne těm na levici: … ‚Hladověl jsem, … žíznil jsem, … byl jsem na cestách, … nahý, … nemocen a ve vězení, a nenavštívili jste mě.‘ … ‚Amen, pravím vám, cokoliv jste neučinili jednomu z těchto nepatrných, ani mně jste neučinili.‘“ (Matouš 25:34-36, 40-43, 45).
Je tu hlasité a jasné poselství: Chceš-li Ježíše skutečně milovat a následovat, musíš záměrně projevovat svou lásku k druhým praktickými způsoby. Jinými slovy: Buď tam, kde tě potřebují.
Přístup v audio verzi je možný po registaci nebo přihlášení.