„Když … vidí svého bratra v nouzi, ale odepře mu milosrdenství, jak v sobě může mít Boží lásku?“1. Janova 3:17, B21
Spisovatel Tim Hansel vyprávěl o jednom profesorovi v semináři, který svou hodinu homiletiky (nauky o kázání) pojal neobvyklým způsobem. Každý student dostal za úkol přednést kázání na příběh o milosrdném Samařanu (viz Lukáš 10:30-37). Měli obcházet posluchárny jednu po druhé a kázat o lásce a soucitu k druhým. Někteří studenti měli mezi vyučováním deset minut, jiní měli času ještě méně, a to je nutilo spěchat, aby dodrželi rozvrh. Každý z nich přitom musel projít určenou chodbou kolem „žebráka“, kterého tam profesor záměrně nastražil.
Co se toho dne stalo, bylo opravdu silnou lekcí. Počet budoucích kazatelů, kteří se zastavili, aby pomohli žebrákovi, byl extrémně nízký, zejména mezi těmi, kdo byli v časovém tlaku. Všichni tolik spěchali kázat o milosrdném Samařanu, že kolem žebráka, který je jádrem podobenství, prošli bez povšimnutí.
Následující parafráze Kristových slov z Matoušova evangelia by tě měla přimět k zamyšlení, modlitbě a oslovení trpících lidí: „Hladověl jsem, a vy jste zakládali humanitární klub, abyste o tom diskutovali. Byl jsem ve věznění, a vy jste zůstali doma a modlili se za mé propuštění. Byl jsem nahý, a vy jste debatovali o morálce a mém vzhledu. Byl jsem nemocný, a vy jste děkovali Bohu za své zdraví. Byl jsem bez domova, a vy jste mi kázali o úkrytu Boží lásky. Děláte svatý dojem, zdá se, že jste tak blízko Bohu, já jsem ale pořád hladový, osamělý, je mi zima a mám bolesti. Záleží vám na tom vůbec?“ (Matouš 25:42-43, par.). Přestaň o Boží lásce jen mluvit, projevuj ji!
Přístup v audio verzi je možný po registaci nebo přihlášení.