Boží stopy
„… aniž bylo znát tvé stopy.“ Žalm 77:20
Žalmista napsal: „Tvá cesta šla … množstvím vod … aniž bylo znát tvé stopy“ (Žalm 77:20). Nevidíš-li Boží „stopy“, je tu výzva, abys chodil vírou, ne na základě toho, co vidíš (viz 2. Korintským 5:7).
Joni Earecksonová Tadová napsala: „Za pár měsíců si budu připomínat výročí, které je srdcervoucím příběhem ztráty i s ničím nesrovnatelným svědectvím o Boží věrnosti. Bude to sedmačtyřicet let, co jsem na vozíku, v dějinách je to sotva úder srdce a ve srovnání s věčností je to nic. Pro člověka z masa a kostí, který žije na zemi, je ale čtyřicet sedm let dlouhá doba. Každý, kdo trpí, chce mít naději, že se vše nakonec nějak vyřeší. Chceme mít jistotu, že Bůh je uprostřed našeho utrpení. Takové ujištění máme v listě Římanům: ‚Víme, že všecko napomáhá k dobrému těm, kdo milují Boha, kdo jsou povoláni podle jeho rozhodnutí.‘ (Římanům 8:28). Bůh má svět tak svrchovaně pod kontrolou, že vše, co se týká našich životů, je uspořádáno tak, aby to sloužilo našemu dobru. To platí bez ohledu na to, zda čelíme rakovině, rozpadu vztahů, ztrátě zaměstnání, bankrotu nebo třeba zlomenině krčku v sedmnácti letech. Pevnou nadějí věřícího není to, že unikneme ‚zlým věcem‘, ale to, že Bůh promění naše těžkosti v nástroj své milosti, aby nám prokázal dobro.
Bible nás ujišťuje, že naše utrpení jsou malá a krátká ve srovnání s velikostí slávy, která se nám hromadí v nebi (viz 2. Korintským 4:17). Proto ještě chvíli vydržme se svým zlomeným srdcem a trápením. Tyto věci rozšiřují schopnost naší duše radovat se, uctívat a sloužit v nebi.“