„Nemáme přece velekněze, který není schopen mít soucit s našimi slabostmi; vždyť na sobě zakusil všechna pokušení jako my, ale nedopustil se hříchu.“ Židům 4:15
Všichni prožíváme emoce. Některé si užíváme, při jiných trpíme. Otázkou je, jak s nimi máme zacházet podle Boha? Bible říká: „Mějte z toho jen radost, … když na vás přicházejí rozličné zkoušky“ (Jakub 1:2). „Ať je vám vzdálena všechna tvrdost, zloba, hněv, křik, utrhání a s tím i každá špatnost…“ (Efezským 4:31). „… buďte jedné mysli, soucitní, plní bratrské lásky, milosrdní a pokorní…“ (1. Petrova 3:8).
Bůh stanovil čas pro pláč, smích, truchlení, milování, a dokonce i pro nenávist (viz Kazatel 3:1-8). Požaduje po nás, abychom okamžitě a zcela ovládali všechny své emoce? Ne. Místo toho se nám dává k dispozici. Chce proměnit naše srdce a charakter, abychom dokázali zvládat své emoce způsobem, který ho vyvýší. Nesnaží se nám poskytnout návod na zvládání vlastních emocí, spíš nás utěšuje, povzbuzuje, usvědčuje a usměrňuje tím, že nás trpělivě vybízí: „Všechnu ‚svou starost vložte na něj‘, neboť mu na vás záleží“ (1. Petrova 5:7). I bolestné pocity mohou být příležitostí k rozvíjení hlubšího vztahu s naším nebeským Otcem.
Emoce nám také pomáhají si uvědomit, že jsme stvořeni k obrazu citově založeného Boha. Písmo přitom naznačuje, že Bůh naše pocity považuje v zásadě za dobré. Dokonce i hněv, emoce běžně považovaná za negativní, ho může oslavovat, pokud není sobecký. Nejde o to, co cítíme, ale jak s pocity zacházíme. Bůh nám může dát milost proměnit jakoukoli emoci v něco, co ho oslaví.