„Avšak je to duch člověku daný, dech Všemocného, jenž lidi činí rozumnými.“ Jób 32:8
Ve třicáté druhé kapitole knihy Jób náhle promluvil Elíhú. Je zjevné, že byl u rozhovoru od samotného počátku, dosud ale mlčel. Elífaz, Bildad a Sófar byli starší, a on je považoval za moudřejší, než je on sám. „Co se týče let, jsem mladší, kdežto vy jste kmeti, proto jsem se ostýchal a obával vám sdělit, co vím“ (Jób 32:6).
Poté, co vyslechl dlouhé a nesmyslné řeči tří starších Jóbových přátel, se ale odvážil promluvit: „Avšak je to duch člověku daný, dech Všemocného, jenž lidi činí rozumnými. Nejsou vždycky moudří ti, kdo mají mnoho let… Proto říkám: Poslyšte mě. Rovněž já chci sdělit, co vím“ (Jób 32:8-10). Pak mluvil bez přestání po následujících šest kapitol. Přestal se ve hře na srovnávání považovat za poraženého.
Když se srovnáváš s druhými, mohou se dostavit pocity méněcennosti. Jindy tě srovnávání může dostat do druhého extrému, a ty skončíš s pocitem nadřazenosti. Proto by ses nikdy neměl snažit srovnávat s jinými. Vzpomínáš si na nějaký okamžik, kdy ses cítil tak neschopný, že jsi mlčel a odmítal se ozvat, přestože jsi měl hodnotnou myšlenku nebo nápad? Musíš si uvědomit, že o tvém úspěchu nerozhodují tvé schopnosti, ale dech Všemohoucího, který ti dává porozumění (viz Jób 32:8). Tajemství úspěchu spočívá v každodenním čerpání z uschopňující Boží moci. Až se o této pravdě přesvědčíš, budeš schopen přijmout nové úrovně rizika a odpovědnosti bez strachu z neúspěchu.
Přístup v audio verzi je možný po registaci nebo přihlášení.