„Zaradoval jsem se, když mi řekli: Půjdem do Hospodinova domu!“ Žalm 122:1
Cesta uctívání. Když jsi na cestě uctívání, souzníš se žalmistou: „Zaradoval jsem se, když mi řekli: Půjdem do Hospodinova domu!“ (Žalm 122:1). Když chválíš Boha, něco hluboko uvnitř tebe se uvolní, tvé srdce se otevírá, a ty ožíváš. Někdy se v okamžicích hluboké radosti rozpláčeš, protože se ti Bůh zdá tak blízko. Pokud ale jsi na této cestě, měj na paměti dvě varování:
1) Nesuď lidi, kteří se navenek neprojevují tak spontánně jako ty. Někteří z nich vyrostli v církvích, kde při uctívání nikdo nezvedl ani prst, natož ruku.
2) Střež se spirituality založené na prožitcích, která tě nutí neustále hledat další „vrchol uctívání“. C. S. Lewis psal o smrtelném hříchu, jímž je žádost „ještě!“, kdy požadujeme, aby Bůh zopakoval určitý prožitek nebo emoci. Lewis řekl, že takovou modlitbu Bůh pravděpodobně vyslyší nejméně často, protože nás může vést k uctívání prožitku místo Boha, k němuž nás prožitek má vést. Například hudba může být velkým darem pro uctívání. Jenže hudba má na nás tak silný vliv, že se na ní můžeme stát závislými, potřebujeme ji, abychom díky ní mohli prožívat určité emoce. Pokud se ti to stane, možná budeš muset nějakou dobu uctívat Boha bez hudby, aby se tvé uctívání zakládalo na tom, kým Bůh je, a ne na tom, že se necháš unést určitými zvuky. Možná se také budeš muset víc věnovat studiu Bible, aby tvé srdce bylo hluboce zakořeněno v poznání Boha.
Přístup v audio verzi je možný po registaci nebo přihlášení.