„… nic nemáte, protože neprosíte.“ Jakub 4:2
V celé Bibli, od začátku do konce, vidíme důkazy toho, že Bůh odpovídá na modlitby. Když se lidé modlí, Bůh dělá i to, co vypadá jako nemožné! Při modlitbě se sjednocujeme s Božími záměry a napojujeme se na moc Všemohoucího. Díky naší modlitbě Bůh naším prostřednictvím jedná způsobem, jakým by jinak nejednal.
Bůh některé věci podmínil modlitbou, tyto věci se nikdy nestanou, pokud se za ně nebudeme modlit. Znamená to snad, že by Bůh nemohl udělat, co se mu zlíbí, i bez našich modliteb? Samozřejmě, že by mohl. On se ale rozhodl, že k dosažení svých záměrů použije modlitby svého lidu. Jestliže se nemodlíme, omezujeme Boží jednání ve svém životě. Možná se to někomu nelíbí, kdyby to ale nebyla pravda, co by pak Jakub myslel tím, že napsal: „… nic nemáte, protože neprosíte“ (Jakub 4:2)? Proč by Pavel žádal některé své přátele: „… modlete se za nás, aby se slovo Páně stále šířilo a bylo oslaveno jako u vás a abychom byli vysvobozeni od pochybných a zlých lidí“ (2. Tesalonickým 3:1-2), kdyby nevěřil, že jejich modlitby dokážou změnit situaci?
Jakub i Pavel věřili, že kdyby zanedbávali modlitbu, Bůh by jim mohl odepřít své požehnání. Oni ale chtěli získat tolik požehnání, kolik lze dostat, proto nejenže se sami modlili, ale také žádali jiné, aby se modlili za ně. Nikdy nechtěli omezovat to, co Bůh mohl udělat v nich a jejich prostřednictvím tím, že by se nemodlili. S tebou je to stejné: Chceš-li požehnání, která Bůh nabízí, musíš se modlit.