„Slyšeli jste, že bylo řečeno… Já však vám pravím…“ Matouš 5:21-22
Na začátku dvacátého století získal ruský lékař Ivan Pavlov Nobelovu cenu za své experimenty se psy. Všichni měli jedno společné, při pohledu na jídlo se jim sbíhaly sliny. Pavlov však chtěl zjistit, zda slinění může být vyvoláno i jiným podnětem, a tak pokaždé před krmením psů zazvonil na zvonek. Nakonec zvonek vyvolával slinění, i když nebylo podáváno žádné jídlo. Pavlov tento naučený vztah nazval podmíněným reflexem.
Všichni jsme vědomě nebo podvědomě podmiňováni po celý život. Velká část našeho chování byla diktována různými podmíněnými reflexy. Některé podmíněné reflexy jsou normální a přirozené, například červenání se. Jiné jsou destruktivní. Například pokud člověk pije alkohol, aby utopil své smutky. Ať už je to vědomé nebo podvědomé, neškodné nebo škodlivé, jedna věc je jistá: Jsme podmínění mnohem víc, než si uvědomujeme.
Jednou z dimenzí našeho duchovního růstu je obnova Boží milostí. Ježíš řekl: „Slyšeli jste, že bylo řečeno… Já však vám pravím…“ (Matouš 5:21-22). Ježíš toto dvojverší používal opakovaně. Co tím chtěl říct? Odstraňoval starozákonní principy a nahrazoval je novozákonními pravdami. Už neplatilo „oko za oko“. Ježíš to vylepšil na „nastav jim druhou tvář“, což vyžadovalo změnu podmíněných reflexů (viz Matouš 5:38-39). Občas je mnohem snazší tvářit se jako křesťan, než se jako křesťan chovat. Jak dochází k proměně našich reakcí? Mocí Ducha svatého. „… jsme proměňováni k jeho obrazu ve stále větší slávě – to vše mocí Ducha Páně“ (2. Korintským 3:18).
Přístup v audio verzi je možný po registaci nebo přihlášení.