Šalomoun píše: „Kde není skot, je čistý žlab, kdežto hojná úroda bývá, kde jsou silní býci“ (Přísloví 14:4). Pokud trváš na tom, že budeš mít vždycky pěknou, upravenou stáj, pak budeš mít prázdnou stáj. Pokud chceš velkou sklizeň, budeš potřebovat velkého vola s velkou chutí k jídlu, který dělá velký nepořádek. Například, pokud se rozhodneš mít děti, budeš mít hodně radosti a hodně nepořádku, který budeš muset uklízet. Děti jsou schopny během několika minut změnit dům k nepoznání, v místo, které vypadá jako zkušebna poslední bitvy národů. Takže máš možnosti: žít sám a užívat si méně komplikovaného života, nebo přijmout problémy související s tím, že máš rodinu. Dokonce i v anglickém slovníku slova úsilí a zápas najdeš před slovem úspěch. Dr. John Maxwell říká: „V určitém okamžiku budeš muset přejít od člověka věřícího v sen k člověku, který sen vykupuje. Žádný sen se nenaplní, aniž by někdo za něj zaplatil. A součástí ceny, kterou budeš muset zaplatit, je poučení se z chyb, které uděláš. Můžeš se účastnit všech seminářů o úspěchu, přečíst všechny příručky a řídit se radami všech poradců, kteří učí o úspěchu, ale cena vždycky musí být zaplacena zmatky a chybami. Neexistuje ani jeden člověk na světě, který by něčeho dosáhl, aniž by za to zaplatil cenu. Někteří platí svým životem nebo svou svobodou. Jiní platí vzdáním se možností, financí nebo vztahů. Ať platí jakkoliv, všichni musí zaplatit.“

Žalmista napsal: „Dokud jsem se nepokořil, bloudíval jsem, nyní dodržuji, co jsi řekl“ (Žalm 119:67). Tím, že to dělal špatně, se nakonec naučil dělat to správně. Pravda je taková, že když selžeš v jedné oblasti, může tě to donutit k prozkoumání oblastí jiných. Většina životních úspěchů je založena na principu pokusu a omylu. Selhání často není nedosažení cíle; ale prostě nevyvíjení úsilí. Selhání ti ve skutečnosti může pomoci objevit oblast tvého úspěchu. Například, když nemáš rád svou práci, pravděpodobně v ní neuspěješ. Ale jde o to, že ztratíš-li takovou pozici, bude tě to nutit, aby si usiloval o to, co skutečně děláš rád a k čemu jsi povolán. Dalším přínosem selhání je to, že budeš méně kritický vůči druhým. Když zažiješ selhání, staneš se soucitnějším. Místo toho, abys vztyčoval obviňující prst, vidíš potřebu podat pomocnou ruku. Místo toho, abys říkal bláznivé věci jako: „Nemůžu uvěřit tomu, že jsi to udělal,“ si vzpomeneš na jámu, ze které tě Bůh vyhrabal. A pak řekneš s vděčností a pokorou: „To jsem zažil, to dobře znám.“ Už víš, jak bolí selhat, a cítíš jejich bolest díky tomu, co jsi prožil. To tě činí lepším přítelem, lepším rádcem a lepším příkladem milosti. Ježíš řekl Petrovi: „…hle, satan si vyžádal, aby vás směl tříbit jako pšenici. Já jsem však za tebe prosil, aby tvá víra neselhala; a ty, až se obrátíš, buď posilou svým bratřím“ (Lukáš 22:31–32).

I nejlepší baseballoví hráči trefí míč jen asi třikrát během deseti nadhozů. Jak mohou žít s tak vysokou mírou selhání? Tak, že se zaměřují na zákon průměru. Vědí, že když budou neustále trénovat odpaly, budou úspěšní. V roce 1952 běžel Roger Bannister na olympijských hrách a skončil na čtvrtém místě. Nezískal ani jednu medaili, ale odmítl se vzdát. Až do té doby považovalo mnoho odborníků za lidsky nemožné, běžet jednu míli za méně než čtyři minuty. Ale to byl Bannisterův cíl. 6. května 1954 se stal prvním člověkem, který to dokázal. Nyní to běžci zvládají pravidelně. Jaká je hlavní myšlenka? Když to odmítneš vzdát v okamžiku, kdy selžeš, budeš nakonec úspěšný. Jenom musíš být ochoten se znovu postavit a pokračovat v cestě dopředu. V roce 1832 Abraham Lincoln nezískal pozici ve státní legislatuře. V roce 1833 selhal v podnikání. V roce 1835 zemřela jeho milovaná. V roce 1836 se nervově zhroutil. V roce 1838 nezískal pozici jako mluvčí Illinois House. V roce 1843 nezískal nominaci do kongresu. V roce 1854 se nedostal do amerického senátu. V roce 1856 nezískal nominaci na viceprezidenta. V roce 1858 se znovu nedostal do amerického senátu. Ale dodnes je považován za jednoho z největších amerických prezidentů. Jeden moudrý muž došel k závěru: „Je omylem se domnívat, že lidé uspějí pouze skrze úspěch; často uspějí díky selhání.” A ty nejsi poražen, dokud ti minulost neodejme pozornost zaměřenou na budoucnost. Proto se neboj selhání.

Dokud nepřekonáš strach ze selhání, nebudeš schopný čelit možnému risku. Důležitá věc k zapamatování je, že když selžeš, nemáš to vzdávat. Dějiny ukazují, že selhání se může ve skutečnosti stát mostem k úspěchu. Napoleon byl čtyřicátý druhý ve třídě se čtyřiceti třemi žáky, ale později vybudoval armádu, která dobyla většinu světa. George Washington prohrál dvě třetiny svých válečných bitev, ale navzdory zdrcující nepřízni, zvítězil v revoluci a změnil dějiny Ameriky. Albert Einstein se učil tak pomalu, že bylo navrženo, aby vyměnil studium fyziky za studium jiného předmětu, a přitom je považován za otce atomového věku. Když si vzpomeneš na jejich jména, nevzpomeneš si na jejich selhání, ale na jejich přínos pro svět. Pouze tehdy, když považuješ své selhání za konečné, jsi nakonec smolař. Selhání není událost, jde pouze o názor, a dokud to není tvůj názor, tak se můžeš vrátit a mít úspěch. „Spravedlivý, i když sedmkrát padne, zase povstane…“ (Přísloví 24,16). Franklin Roosevelt řekl ve svém prvním inauguračním projevu k národu: „Jediná věc, ze které musíme mít strach, je strach sám.“ Selhání není osudové; můžeš začít znovu. Ale strach ze selhání se může projevit jako osudový pro tvé cíle a bránit ti v tom, abys to zkusil znovu. Po výčtu každého možného scénáře, který by se mohl postavit proti nám, jako jsou soužení, úzkost, pronásledování, hlad, bída, nebezpečí nebo meč, Pavel píše: „Ale v tom všem slavně vítězíme mocí toho, který si nás zamiloval“ (Římanům 8:37). Takže dnešní slovo pro tebe je – neboj se selhání.

Jakub píše: „Mějte z toho jen radost…když na vás přicházejí rozličné zkoušky. Vždyť víte, že osvědčí-li se v nich vaše víra, povede to k vytrvalosti…a­byste byli dokonalí a neporušení, prosti všech nedostatků“ (Jakub 1:2–4). Petr píše: „…nebuďte zmateni výhní zkoušky, která na vás přišla, jako by se s vámi dělo něco neobvyklého“ (1. Petrova 4:12). Zkoušky jsou obvyklou nití, která nás spojuje. Když projdeš jednou, je možné, že další zkouška je na cestě. Proto Jakub neřekl „jestli“, ale „když na vás přicházejí…zkou­šky“. Všimni si:

1. Zkoušky přicházejí v různých oblastech. Existují fyzické, emocionální, finanční a vztahové zkoušky; není to obchod „jedna velikost pro všechny“. Některé jsou šokující, jako nečekaná ztráta milované osoby; některé jsou dlouhodobější, jako velmi nepříjemný rozvod nebo dlouhodobá nemoc. Některé se odehrávají na veřejnosti, zatímco jiné vytvářejí tvé vlastní soukromé peklo. Některé se dějí kvůli tvým vlastním chybám, některé kvůli chybám druhých; některé vůbec nesouvisí s lidskými nedostatky.
2. Zkoušky testují naši víru. Vracejí nás zpět k základním pravdám a připomínají nám, jaké by měly být naše priority. Jeden biblický učitel říká: „Během…intenzivních zkoušek se vracím zpátky…k tomu, v co skutečně věřím…k základním věcem jako je modlitba a závislost…ztišení se a čekání na Boha. Zkoušky nás tlačí k návratu k základním kamenům víry, na kterých spočívají naše základy, a to se stává pročišťujícím a nutným procesem.“
3. Zkoušky nás vedou k dospělosti. Když trpíme, máme sklon pokoušet se hledat rychlou cestu ven. Nedělejme to! Zkoušky jsou určeny k tomu, aby nás učinily „celistvými“. Když jim dovolíte, aby dělaly svou práci, na jejich konci budete silnější.

Víš, jak poznáš, že stárneš? Když se začnou tvá kolena podlamovat; když se hádáš o to, které lepidlo na zubní protézu je nejlepší; když sedíš v houpacím křesle a nemůžeš ho rozhoupat; když dohoří první svíčka na tvém narozeninovém dortu dřív, než se ti podaří zapálit tu poslední; když si už nemyslíš, že vtipy o stárnutí jsou legrační. Stárnutí není pro lidi bez odvahy, proto nám Bible dává zběžný náhled o tom, co to obnáší. Izák přestal vidět (viz 1. Mojžíšova 27:1). Davidovi bylo vždycky zima (viz 1. Královská 1:1–4). Pavel o sobě mluvil jako o „starém Pavlovi“ (viz Filemon v. 9, přel. z angl.) a mluvil o fyzických a emocionálních bolestech ve stáří o pocitu opuštěnosti a osamění, o zklamání spolupracovníky; loučí se s přáteli, které už možná nikdy neuvidí (viz 2. Timoteovi 4:9–21). Jeden spisovatel píše: „O mých posledních narozeninách mi má sestra poslala tento vzkaz: ,Špatná zpráva: navenek hyneme.‘ (Poznamenávám, že toto je moje starší sestra a rád jí připomínám, že vždycky bude moje starší sestra!). Potom dodala: ,Dobrá zpráva: neklesáme na mysli. I když navenek hyneme, vnitřně se den ze dne obnovujeme.‘ Když máš rozvrzané klouby, artritidu v rukou, slabý zrak, pomalou chůzi, ucho, které špatně slyší, nebo srdce, které tluče podle bubnu cholesterolu, buď povzbuzen! Bůh připravuje…slavnost na den, kdy přijdeš do nebe, kde už nikdy nebudeš stárnout, protože budeš doma v zemi nestárnoucích.“

Petr píše: „…neodplácejte zlým za zlé…“ (1. Petrova 3:9). Když jsi v ohni, tak místo toho, aby ses bránil a snažil se druhou osobu usměrnit, modli se! „…žehnejte; vždyť jste byli povoláni k tomu, abyste se stali dědici požehnání“ (1. Petrova 3:9). „…zdržuj jazyk od zlého…“ (1. Petrova 3:10). Někteří lidé se nikdy tuto lekci nenaučí. Existuje jeden starý anglický náhrobní kámen, na kterém je napsáno: „Pod tímto drnem, touto hroudou hlíny, leží Arabella Young, která od 24. května drží jazyk za zuby.“ Během francouzské revoluce byli král a královna sťati a nechali korunu princi, sirotkovi. Mluvilo se i o jeho stětí, dokud někdo neřekl: „Když ho zabijete, pošlete jeho duši do nebe. Místo toho ho vezměte ke staré Meg a ta ho naučí odporná, hnusná slova, takže jeho duše bude navždy zatracená!“ Nicméně když přivedli prince k této drsné ženě, která se ho pokoušela naučit všechny druhy nadávek, odmítl a řekl: „Narodil jsem se, abych byl králem, a toto říkat nebudu!“ Hlavní myšlenkou je: když jsi dítětem Krále, tvá slova by to měla naznačovat. „…hledej pokoj…“ (1. Petrova 3:11). Být tvůrcem pokoje vyžaduje odvahu. Ať se podíváš kamkoliv, lidé jsou rozzlobení kvůli ekonomice, zdravotní péči, nezaměstnanosti a prostě kvůli všemu, na co jen pomyslíš. Být tvůrcem pokoje není totéž jako být ochráncem pokoje. Ochránci pokoje hledají způsoby, jak udržet pokoj zachováním křehké rovnováhy mezi oběma stranami. Tvůrci pokoje vstoupí do konfliktu a pomohou oběma stranám uzavřít vzájemný mír.

Někteří z nás duchovně nevyrostli. „Za takovou dobu už byste měli být sami učiteli a zatím opět potřebujete, aby vás někdo učil… Proto nezůstávejme u počátečního učení o Kristu, ale směřujme k dospělosti…“ (Židům 5:12; 6:1). Stejně tak jako existují známky fyzického růstu, existují typické znaky duchovní dospělosti, takové, které jsou zmíněny v 1. Petrově 3:8–12.

1. „Buďte jednotní v duchu.“ Jednota není totéž co jednolitost, kde všichni musejí smýšlet podobně, nebo dokonce jednomyslnost, kde musíme souhlasit se vším. Jednota znamená zaměřit se na to, co nás spojuje, místo na nepodstatné záležitosti, které nás rozdělují.
2. „Mějte soucit jeden s druhým.“ Řecký překlad slova „sympathy“ je „soucítit s druhými“. „Radujte se s radujícími, plačte s plačícími“ (Římanům 12:15). Když se začneš zajímat o druhé víc než sám o sebe, začínáš dospívat.
3. „Milujte se navzájem.“ My všichni potřebujeme přátele, kteří by nás milovali a podporovali. Rektor Tailor University řekl, že jednou z jeho největších nadějí je, že bude mít osm přátel, kteří se zúčastní jeho pohřbu, aniž by se jedinkrát podívali na hodinky!
4. „Buďte milosrdní.” V technologicky špičkové době je snadné nevšímat si těch, kteří potřebují pomoc. „Když (Ježíš) viděl zástupy, bylo mu jich líto, protože byli vysílení a skleslí…“ (Matouš 9:36). Zranění lidé se dotýkali Jeho srdce, a měli by se dotýkat i našich.
5. „Buďte pokorní.“ Jeden biblický učitel říká: „Vyhledávejte příležitosti k dávání…raději budovat než bořit, raději sloužit než nechat si sloužit, raději se učit od druhých než se dožadovat učitelské katedry.“ Jak jsi na tom ty?

V Božím Slovu je odpověď, kterou potřebuješ, ale musíš ho číst! Řekneš: „Nejsem si ale jistý, kde začít.“ Zde je několik užitečných veršů z Písma: Když si děláš starosti: „Všechnu svou starost vložte na něj, neboť mu na vás záleží“ (1. Petrova 5:7). „Netrapte se žádnou starostí, ale v každé modlitbě a prosbě děkujte a předkládejte své žádosti Bohu“ (Filipským 4:6). „Jen on je má skála, má spása, je můj nedobytný hrad, mnou nic neotřese“ (Žalm 62:7). „Stvoření opírající se o tebe chráníš pokojem, pokojem, neboť v tebe doufá“ (Izaiáš 26:3). „…sám Hospodin, tvůj Bůh, jde s tebou, nenechá tě klesnout a neopustí tě“ (5. Mojžíšova 31:6). Když máš zlomené srdce: „…uzdravuje ty, kdo jsou zkrušeni v srdci, jejich rány obvazuje“ (Žalm 147:3). „I když půjdu roklí šeré smrti, nebudu se bát ničeho zlého, vždyť se mnou jsi ty…“ (Žalm 23:4). „On nás potěšuje v každém soužení, abychom i my mohli těšit ty, kteří jsou v jakékoliv tísni…“ (2. Korintským 1:4). „Domov je v odvěkém Bohu, na jeho věčných pažích…“ (5. Mojžíšova 33:27). Když cítíš vinu: „Ale v něm je ospravedlněn každý, kdo věří“ (Skutky 13:39). „Jestliže doznáváme své hříchy, on je tak věrný a spravedlivý, že nám hříchy odpouští a očišťuje nás od každé nepravosti“ (1. Janova 1:9). „…nyní (vás) s ním smířil, když ve svém pozemském těle podstoupil smrt…“ (Koloským 1:22). „I kdyby vaše hříchy byly jako šarlat, zbělejí jako sníh…“ (Izaiáš 1:18). „…ani co jiného v celém tvorstvu nedokáže nás odloučit od lásky Boží…“ (Římanům 8:39). „Já sám vymažu kvůli sobě tvoje nevěrnosti, na tvé hříchy nevzpomenu“ (Izaiáš 43:25).

Rút obrátila svůj život k lepšímu tehdy, když truchlila, byla zlomená a vyprahlá. Jak to udělala? Zde je vysvětlení:

1. Vybrala si správného rádce. Řekla Noemi: „Kamkoli půjdeš, půjdu…“ (Rút 1:16). Skutečnost, že Noemi byla Židovka a Rút byla nežidovského původu nebo že Rút byla mladá a Noemi byla starší, Rút ani trochu neodradilo. Nepochybně byly doby, kdy se sobě navzájem nepodívaly ani do očí nebo si nerozuměly. Ale když tě chce Bůh přimět k růstu, postaví do tvého života někoho s jinými zkušenostmi a vhledem. Noemi byla pro Rút očima a ušima ve světě, který ona neznala; byla jejím učitelem a průvodcem na cestě k dosažení jejího poslání. Bůh vychovává vůdce k řešení dnešních problémů. Pokud doufáš, že budeš povolán do služby, rozpoznej ty, které On posílá, aby tě připravili. Ať už tě přijdou rozveselit, utěšit, poradit ti nebo tě opravit, pamatuj na Ježíšova slova: „…kdo přijímá toho, koho pošlu, mne přijímá.“ (Jan 13:20).
2. Šla na správné pole. Rút řekla: „Ráda bych šla na pole sbírat klasy za někým, u koho dojdu přízně.“ (Rút 2:2). Situace byla špatná v Móabu, ale dobrá v Betlémě. Takže Rút opustila pohodlí známého prostředí, vykročila ve víře a nejenže nakonec přežila, ale ještě se provdala za Bóaze, vlastníka toho pole, a poté se stala součástí rodiny krále Davida a našeho Pána Ježíše Krista. Jak to souvisí s obratem k lepšímu? Boží plán pro tvou budoucnost zahrnuje spojení s těmi správnými lidmi a pobývání na tom správném poli. Proto Ho požádej, aby tě vedl.

Prezident Reagan řekl: „Obklop se těmi nejlepšími lidmi, které můžeš najít, předej jim autoritu a nevměšuj se.“ Ale v naší dychtivosti potěšit Boha bereme na sebe zodpovědnosti, které jsou příliš obtížné. Sami to nezvládneme. Mojžíš trávil každou minutu, kdy byl vzhůru, tím, že naslouchal stížnostem mnoha lidí. Nakonec jeho tchán řekl: „Úplně se vyčerpáš, stejně jako tento lid,“ a poradil mu, aby ustanovil schopné vůdce, kteří „…budou soudit lid, kdykoli bude třeba“ (viz 2. Mojžíšova 18:18,22). To bylo řešení, které bylo výhrou pro obě strany; lidem se dostalo pomoci rychleji a z Mojžíše se stal lepší vůdce. Jeden biblický učitel píše: „Jedním z našich největších úkolů je rozpoznat, co Bůh nechce, abychom dělali! Milujeme Boha, milujeme Jeho lid a vidíme mnoho potřeb. Ale někdy dobré záměry způsobí více škody než užitku… Když si uvědomíš nějakou potřebu, nedomnívej se automaticky, že Bůh chce, abys ji naplnil. Jediný důvod pro vykonávání služby je skutečnost, že ti Bůh ukáže, že to je Jeho vůle. Pokud jsi schvácený…pak pravděpodobně děláš více, než o co tě Bůh požádal. Modli se za úkoly, které na sebe bereš, abys neokradl sebe a druhé o Boží nejlepší věci.“ Jon Walker dodává: „Představ si, že by tě Bůh stvořil jako Michelangela této doby, ale ty bys zůstal zaneprázdněn děláním všeho možného – dobrých věcí – takže by ses nikdy nedostal k malování a sochařství. Skončil bys tak, že bys promeškal to nejlepší, protože ses nechal odvést honěním se za tím, co je pouze dobré. Jaké zklamání…pro Boha…a všechny lidi, kteří by byli bývali požehnáni, kdyby si zůstal zaměřený na svůj původní cíl.“ Nauč se pověřovat druhé pravomocí. Zbav se břemen, která Bůh na tebe nikdy nevložil, a zaměř se na to, k čemu tě povolal.

K tomu, abys v životě uspěl, potřebuješ dělat tyto tři věci:

1. Rozhodni, co je důležité. Vypráví se příběh o jedné rodině, která se přestěhovala na venkov, protože chtěla být pryč z města. Rozhodla se chovat dobytek, proto koupila farmu. Jednoho dne je navštívil kamarád a zeptal se, jak farmu pojmenovali. Otec řekl: „Chtěl jsem ji pojmenovat Létající-W, ale matka ji chtěla pojmenovat Suzy-Q. Jednomu z našich synů se líbilo Bar-J, ale naše dcera dávala přednost Líné-Y. Takže jsme udělali kompromis a farmu jsme pojmenovali Létající-W, Suzy-Q, Bar-J, Líná-Y.“ Kamarád se zeptal: „A jak se má váš dobytek?“ Otec odpověděl: „Žádný nemáme. Nepřežil cejchování.“ Rozhodni se, co je pro tebe důležité!
2. Stanov si priority ve využití času. Mnozí z nás jsou jako vlastník obchodu, který byl natolik zaneprázdněn udržováním obchodu v čistotě, že zapomněl otevřít hlavní vchod. Důvod, proč podnikáš, je sloužit zákazníkům a mít zisk, ne se nechat rozptylovat nepodstatnými věcmi. Založ svá životní rozhodnutí na svých prioritách. A pokud potřebuješ pomoci zjistit, co jsou tvé priority, požádej Boha: „Neboť moudrost dává Hospodin, poznání a rozumnost pochází z jeho úst“ (Přísloví 2:6).
3. Nauč se motivovat sám sebe. Většinou to nikdo jiný neudělá. Když Davidův život zasáhla tragédie, čteme: „David však našel posilu v Hospodinu, svém Bohu“ (1. Samuelova 30:6). Ty se také potřebuješ naučit, jak to dělat. Juda píše: „Ale vy, milovaní, budujte svůj život na přesvaté víře, modlete se v Duchu svatém…“ (Juda 1:20). K tomu, abys v životě uspěl, se musíš naučit sám sebe povzbuzovat, modlit se a sám sebe budovat.

Posledními principy změny života, které zmíníme, jsou tyto:

1. Změna znamená přijmout risk. Tvoje úzkost začne fungovat a řekne: „Co když tu práci nedostanu? Co když ekonomika selže? Co když vynaložím úsilí změnit se, ale ostatní ne?“ Máme rádi naprosto bezpečné záruky. Předvídatelné věci vypadají méně hrozivě, než když „vystrčíme svoje krky ven“. Ale cena za bezpečí často znamená zůstat trčet v daném stavu věcí. Někdy je tvým největším riskem neriskovat vůbec! Bůh od tebe často vyžaduje, abys opustil cestu, která ti dává pocit bezpečí a vypadá bezpečně, a vyměnil ji za cestu, na které se necítíš bezpečně a ani bezpečně nevypadá. „Věřit Bohu znamená spolehnout se na to, v co doufáme, a být si jist tím, co nevidíme“ (Židům 11:1). Tvoje víra je prosté ujištění, Boží potvrzení, důkaz vlastnického práva, který zaručuje, že změna, kterou chceš, se uskuteční, pokud podle ní budeš jednat.
2. Změna nastane, když nedovolíš selhání, aby tě zastavilo. Strach ze selhání nás často zastaví před tím, než se o něco pokusíme. Mnozí nejlepší Boží lidé selhali na své cestě k úspěchu. Zamysli se nad Abrahamem, Mojžíšem, Eliášem, Davidem a dalšími. Všichni byli úspěšní až poté, co jednali s vlastním selháním. Opravdu, ta největší, nejhlubší změna se často uskuteční poté, co jsme „ochutnali” selhání. Až do té doby máme sklon být domýšliví a ne moc užiteční pro Boha. Petr Pána těžce zklamal a bylo to v rozhodujícím okamžiku (viz Matouš 26:72). Ale vyrostl, stal se člověkem, kterého si Kristus vyvolil, aby vedl Jeho nově zmocněnou církev v den Letnic, a získal tři tisíce duší (viz Skutky 2). Nedovol, aby tě selhání zastavilo!

Zde jsou dva další principy, které mění život:

1. Musíš být ochoten změnit se bezpodmínečně. V počátečním stádiu terapie poradce naráží na syndrom „změním se, jestliže…“ Klient vidí změnu jako strategii „dám, když něco dostanu“: „Změním se, jestliže oni budou ochotni udělat… Pokud ne, nezměním se.“ Když žiješ s Bohem, tvá odměna za změnu vyplývá z Jeho samotné podstaty. Dostaneš radost z Jeho uznání a navíc všechny výhody plynoucí z toho, že jsi změněný člověk. Do toho se řadí i Boží dar: „…mast k potření očí, abys prohlédl“ (Zjevení 3:18). Schopnost vidět věci jasně ti umožní porozumět problému a jednat s ním efektivně bez ohledu na to, co někdo jiný udělá nebo neudělá.
2. Musíš přijmout skutečnost, že změna znamená opustit minulost. Ať lpíš na čemkoliv, nakonec tě to bude kontrolovat. Pokud je provinění výsledkem tvého jednání nebo ztráta je zaviněna tvým špatným úsudkem, vyznej to Bohu, přijmi odpuštění a nech to na kříži. Pokud to byla chyba druhé strany, ale ty jsi nepustil minulost, protože si myslíš, že jsi v tom nevinně a zasloužíš si kompenzaci, pak svoboda, kterou ztratíš a příležitosti, o které se připravíš, mají příliš vysokou cenu ve srovnání s falešnou útěchou, že jsi v právu. „…odpouštějte si navzájem, jako i Bůh v Kristu odpustil vám“ (Efezským 4:32) – to tě vysvobodí z pout hořkosti a vrátí ti to zpět tvou budoucnost. Pokud jsi svázaný pouty lítosti nad „mohl by, kdyby, měl by“, Bůh je připraven učinit tvou budoucnost lepší, než jaká kdy mohla být tvá minulost (viz Jóel 2:25).

Biblický příběh je příběh o změně – od 1. knihy Mojžíšovy, knihy „začátků“, až po Zjevení, kde Bůh říká: „Hle, všecko tvořím nové“ (Zjevení 21:5). Ať je dnes tvá situace jakákoliv, díky Němu je změna možná. Nezáleží na tom, kolikrát jsi už činil pokání, vyznával hříchy a pokoušel se o změnu, Bůh může změnit to, co ty nemůžeš – a učiní to trvale. Ale změna vyžaduje pochopení některých principů. Podívejme se na ně:

1. Nepotřebuješ měnit druhé kvůli tomu, abys změnil svůj život. „Byl bych šťastnější, kdyby on přestal…“ Moje záležitosti se nezlepší, dokud ona…“ Takové přesvědčení tě povede k tomu, že se zaměříš na problém, a ne na řešení, odvedou tě od realistických možností a podpoří depresi. „Každý ať zkoumá své vlastní jednání… Každý bude zodpovídat sám za sebe“ (Galatským 6:4–5). Místo toho, aby ses pokoušel změnit druhé, což vede pouze k odporu a rozhořčení, dovol Bohu, aby ti ukázal, co potřebuješ dělat jinak, abys lépe zvládal svůj problém. Když přestaneš dělat to, co nefunguje, a změníš svou reakci na problém, pak se druzí často změní sami.
2. Opravdová změna začíná jednáním s tvým vztahem k Bohu. Hořkost a znechucení způsobené problémy vedou ke vzdálení se Bohu, nechají tě, aby ses vypořádal s problémem vlastními silami. Když se Mu vydáš, zásadně tě to změní, bude napadena tvá pýcha, závist, roztrpčení, strach, nepoctivost, atd. – charakteristické rysy špatného zvládání změn. „Zkoumejme a zpytujme své cesty, vraťme se zpět k Hospodinu” (Pláč 3:40). S našimi životy vrácenými zpět k Hospodinu budeme poctivější, budeme si uvědomovat své kvality, budeme schopni vnímat realisticky, budeme zdvořilí a připraveni stát se Božími nástroji změn.

V poušti Bůh zaopatřil svůj lid manou, aby nehladověl. Zázračně se objevila každé ráno: „Pak odměřovali po ómeru. Ten, kdo nasbíral mnoho, neměl nadbytek, a kdo nasbíral málo, neměl nedostatek. Nasbírali tolik, kolik každý k jídlu potřeboval“ (2. Mojžíšova 16:18). Všiml sis někdy, že existují časy, kdy na tobě Boží požehnání „spočinou“ (viz 5. Mojžíšova 28:2)? Tvé modlitby jsou vyslyšeny, lékařská zpráva je dobrá, účty jsou zaplaceny, v práci se ti dobře daří a tvé děti jsou konečně na správné cestě. Když se to stane, raduj se a děkuj Bohu za Jeho dobrotu. Přijdou ale i jiné časy, kdy ti dá jen tolik světla, kolik je zapotřebí k tomu, abys mohl udělat jeden další krok. To je tehdy, když tě učí důvěřovat Mu každý den (někdy každou hodinu); učí tě zkoumat Jeho Slovo a zjišťovat sám pro sebe, že „Hospodinovo milosrdenství …se obnovuje každého rána…“ (Pláč 3:22–23). Hlavní myšlenka zní: Bůh nám nikdy nedovolí, abychom sbírali zítřejší manu už dnes. Bible říká: „Bůh vám dá všechno, co potřebujete, podle svého bohatství v slávě v Kristu Ježíši“ (Filipským 4:19). Chce, abys byl závislý na dárci, ne na daru, abys Mu důvěřoval, že naplní všechny tvé potřeby a abys očekával, že odkryje dobré věci ve špatných situacích. On chce, abys nebyl ve stresu a netrápil se „žádnou starostí, ale v každé modlitbě a prosbě děkoval a překládal své žádosti Bohu“ (viz Filipským 4:6), aby sis přestal dělat starosti, když jsi sám, protože On „…tě nenechá klesnout a neopustí tě“ (viz 5. Mojžíšova 31:6). Když si to uvědomíš, tak nezáležíc na tom, co se ve tvém životě vyskytne, nikdy nemusíš pochybovat o Jeho lásce, protože ta je „odvěká“ (viz Jeremiáš 31:3).

Když Mojžíš zabil Egypťana a schoval jeho tělo v písku, podíval se kolem sebe, aby se ujistil, že se nikdo nedívá. Udělal jsi někdy něco špatného, když se nikdo nedíval? Všichni jsme to udělali! Jeden pastor říká, že dělá poradce lidem, jejichž cestovní vytížení související s prací je činí zranitelnými. Uvádí například: „Jedna vedoucí pracovnice zjišťuje, že když je daleko od domova, má tendenci nevhodně flirtovat, i když miluje svého manžela a chce mu zůstat věrná. Významný profesionál zápasí se sexuálními představami v hotelových pokojích, i když takto není pokoušen doma. Internet klade nesčíslné morální pasti…pravidelným navštěvováním chatovacích místností se manželka zaplete do citových vztahů s jiným mužem…manžel zápasí s přístupností pornografie na internetu… Pocit, že se nikdo nedívá, jim umožnil hřešit způsobem, jakým by nikdy nehřešili v normálním životě, kde si toho lidé všimnou.“ Zde je to, co si potřebuješ uvědomit:

1. Bůh tě vidí, když tě nikdo jiný nevidí. Když to spojíš s touhou dělat Mu radost a nezarmucovat Ho, změní to tvé jednání.
2. „Ústa spravedlivého pronášejí moudrost…“ (Žalm 37:30). Když víš, že jsi zranitelný v určité oblasti, sdílej se s někým, kdo se za tebe bude modlit a komu se budeš zodpovídat. (V dnešních dnech existují dokonce počítačové programy, které monitorují tvoje internetové aktivity a pošlou zprávu druhým.)
3. Vyhýbej se situacím, které ti umožňují příliš mnoho soukromí. Jedna žena uzavřela svůj osobní bankovní účet a otevřela společný účet se svým manželem, protože nedokázala ovládat svou touhu utrácet. Bůh tě stvořil, abys žil ve vztahu s druhými a čím jsi otevřenější a poctivější, tím je menší pravděpodobnost, že sejdeš z cesty.

Ptal ses někdy Boha: „Proč musím čekat tak dlouho?“ Jestli ano, zde jsou čtyři důležité věci, které potřebuješ vědět:

1. Čekání tě trénuje. Čas strávený čekáním může být časem výuky. A pokud se učíš, tak neztrácíš čas. Bůh tě připraví na bitvu, protože On je dobrý generál. „Požehnán buď Hospodin, má skála, který učí bojovat mé ruce…“ (Žalm 144:1).
2. Čekání tě napravuje. Žalmista napsal: „Dokud jsem se nepokořil, bloudíval jsem, nyní dodržuji, co jsi řekl“ (Žalm 119:67). Bolest může být přínosná. Nepřízeň může vést k duchovnímu pokroku, pokud jsi ochoten v ní něco dobrého hledat a nalézat. Bolest tě nutí hledat odpovědi u Boha, spoléhat se na Něj místo na druhé, poučit se ze situací, kdy ses odchýlil z cesty, hladovět po Jeho přítomnosti a Jeho hojivém doteku, naslouchat Jeho instrukcím a být citlivý na změny, které On chce vnést do tvého života. Ano, můžeš použít svou bolest k tomu, aby ses posunul dopředu.
3. Čekání odhaluje, kdo jsou lidé kolem tebe. Motivy nejsou snadno rozlišitelné. Důvěřuj Bohu, ale lidi zkoumej. To je duchovní. „Připomínej si celou tu cestu, kdy tě Hospodin, tvůj Bůh, vodil po čtyřicet let na poušti, aby tě pokořil a vyzkoušel a poznal, co je v tvém srdci…“ (5. Mojžíšova 8:2). Lidé jsou schopni skrývat své záměry a motivy po dlouhou dobu, ale čekání obvykle vynese pravdu na povrch.
4. Čekání poskytuje Bohu čas problém vyřešit. On je Bůh, který činí zázraky, proto nechoď před Ním a nepřiprav Ho o příležitost projevit Jeho moc ve tvém životě.

Boží odpověď na Jónatanovo „snad“ byla „určitě“. To proto, že jeho záležitost byla spravedlivá, jeho víra byla silná, měl srdce ochotné činit Boží vůli, oslavit Jeho jméno a být požehnáním Jeho lidu. K tomu, abys mohl vykročit ze „snad“, musíš vědět, že tvůj motiv je správný, že ses modlil a hledal v Písmu a že jsi ochoten naslouchat bohabojné radě. „Snad“ ti nedává právo být příliš troufalý nebo žádat Boha, aby schválil tvůj vlastní „program“. Když někdy chceme, aby se něco stalo, domníváme se, že to Bůh chce také. Až do tohoto okamžiku šel Izrael do války pouze, když to bylo založeno na plánu, proroctví nebo dobře promyšlené strategii. Někdy však Bohem dané příležitosti přicházejí „za pochodu“, a vyžaduje to víru a moudrost vědět, jak na ně reagovat. V takových „snad“ okamžicích nemůžeš čekat na záruky a tiše sedět a nic nedělat, protože tvoje jednání vyžaduje risk. Nemůžeš se bát normálních okolností, překážek nebo situací nahánějících strach. Musíš přijmout ono „snad“, které ti bylo dáno a něco s tím udělat, protože pak uvidíš Boha, jak mění „snad“ v zázrak. Když víš, že je tvé srdce před Bohem ryzí, musíš být ochoten čelit strachu a zmocnit se okamžiku. Když se ocitneš v okamžiku, který může změnit tvou budoucnost, věř Bohu, vykroč ve víře a postupuj dopředu. Nedovol, aby v tobě tvá vize zemřela kvůli risku, který s tím souvisí. S Bohem je risk mostem, který tě dovede tam, kde tě On chce mít.

Jónatan, syn krále Saula, pronásledoval pelištejskou posádku. Žádný prorok nepromluvil. Neměl slovo od Pána, které by potvrdilo, že vyhraje tu bitvu. Prostě řekl svému zbrojnošovi: „Pojď, pronikneme k postavení těch neobřezanců. Snad pro nás Hospodin něco udělá“ (1. Samuelova 14:6). Tento příklad ti ale nedává oprávnění ztratit zájem, dělat své vlastní věci a potom prosit Boha, aby ti kryl záda. Jónatan určitě bojoval na straně Pánova lidu, proto věděl, že Bůh byl s ním. Ale bez konkrétního, detailního nasměrování se objevil v oblasti „snad“. Fungovalo to? Ano. Když Jónatan a jeho zbrojnoš pobili dvacet Pelištejců, přivedlo to nepřátele do takového zmatku, že se navzájem začali zabíjet a Izrael zvítězil. Šalomoun řekl: „Kdo příliš dá na vítr, nebude sít, kdo hledí na mraky, nebude sklízet“ (Kazatel 11:4). Jinými slovy, když budeš čekat na ideální podmínky a o nic se nepokusíš, tak ani ničeho nedosáhneš. Ano, bylo by to úžasné, kdyby nám Bůh vždycky dal konkrétní instrukce. Ale On často vede skrz myšlenku nebo dojem, které v tobě rostou, a zatímco to sílí a přetrvává, začneš si myslet: „Možná Bůh chce, abych udělal toto…“ Máme rádi zaručený výsledek (a příjem). Cítíme se pohodlně s jistou, absolutní dohodou, bez risku, selhání nebo ztráty. Častěji ale budeš čelit takovým „snad“, než jistotám. A právě tato období nejistoty posilují tvou víru, tvé odhodlání a tvou odvahu.

První zaznamenaná otázka, kterou kdy Bůh položil, byla: „(Adame), kde jsi?“ A to je otázka, kvůli které se potřebuješ zastavit a každý den si ji položit: „Kde skutečně jsem?“ Pokud neznáš odpověď nebo ji znáš a nelíbí se ti, potom je dnešní slovo pro tebe. Když se Bůh zeptal Adama „kde jsi“, on odpověděl: „Uslyšel jsem v zahradě tvůj hlas a bál jsem se. A protože jsem nahý, ukryl jsem se“ (1. Mojžíšova 3:10). Je ohromující, jak daleko jdeme kvůli tomu, abychom se skryli. Zavalíme se prací, zapleteme se do aféry nebo si postavíme zeď kolem svých srdcí – uděláme cokoliv, abychom nemuseli čelit pravdě. Bůh se nepokoušel najít Adama; On jenom chtěl, aby Adam našel sám sebe. Dokud to neuděláš, jsi skutečně ztracen. A problém je v tom, že když se skryješ, staneš se falešným. Máš tušení, kolik citového úsilí vynaložíš na to, abys pokračoval v trapném předstírání? Pouze dvě věci jsou horší: být falešný vůči sobě a být falešný vůči Bohu. A navíc pro tebe bude obtížné být upřímný vůči druhým nebo se jim podívat do očí. Proč? Protože se budeš obávat, že se třeba podívají do tvého srdce a uvidí tě takového, jaký skutečně jsi. Nacházíš se dnes v takové situaci? Máš strach podívat se do svého vlastního srdce? Dobrá zpráva je, že Adam byl nahý, ale Bůh ho oblékl; byl vinen, ale Bůh ho očistil; obával se, ale Bůh ho utěšil. A když k Němu dnes přijdeš, očistí tě, obleče tě a utěší tě. Čeká jenom na příležitost, aby to mohl udělat!

Pavel píše: „Když z milosti, tedy ne na základě skutků, jinak by milost nebyla milostí“ (Římanům 11:6). Dr. Gerald Mann vypráví, fascinují příběh o tom, jak získal svůj doktorát z řečtiny. V jeho třídě bylo pouze šest studentů. Profesor nikdy nikomu nedal jedničku. První den zvedl učebnici řečtiny a k jejich údivu oznámil: „Už jsem vám napsal známky a nezáleží na tom, jak moc budete studovat, nebo čeho dosáhnete, každému z vás jsem dal jedničku!“ Dr. Mann pokračuje: „Z šesti studentů se nás pět učilo řečtinu více, než jsme si kdy mysleli, že je možné. Ten zbylý spolužák jenom procházel a nikdy se jí skutečně nezabýval.“ Pochop toto: milost je síla vyniknout nebo oprávnění jenom projít. V obou případech jsi přijat a považován za spravedlivého v Božích očích od okamžiku, kdy začneš důvěřovat Kristu. Proč to Bůh takto zařídil? Protože láska, kterou nám dává, je bezpodmínečná a jenom naše odezva na Jeho lásku Ho může uspokojit. Jak úžasná pravda. Bůh činí sám sebe zranitelným vůči odmítnutí takových lidí, jako jsme my! Možná si říkáš: „Jak mohu dokázat, že skutečně miluji Boha?“ To je snadné: budeš milovat svého bratra a sestru (viz 1. Janova 4:21), budeš milovat Boží Slovo (viz Žalm 119:97), budeš s radostí trávit čas na modlitbách (viz Jeremiáš 29:12). Milost nebrání svatosti, ale vede k ní. „Ukázala se Boží milost, která přináší spásu všem lidem a vychovává nás k tomu, abychom se zřekli bezbožnosti a světských vášní, žili rozumně, spravedlivě a zbožně v tomto věku…“ (Titovi 2:11–12).

Bible říká: „Pak zůstal Jákob sám a tu s ním kdosi zápolil, dokud nevzešla jitřenka.“ Když se Bůh rozhodne s tebou jednat, přivede tě do samoty. Všimni si, Jákob zůstal „sám“. Když se provádí operace, není dovoleno, aby někdo další byl v operačním sále. S něčím v tobě je potřeba jednat, nebo to nezvládneš. Všimni si také, že „…tu s ním kdosi zápolil, dokud…“. Ostatní to s tebou možná vzdají, ale Bůh ne. „Jsem si jist, že ten, který ve vás začal dobré dílo, dovede je až do dne Ježíše Krista“ (Filipským 1:6). „Dokud“ se z Jákoba nestane Izrael, „dokud“ se z podvodníka nestane Boží princ, „dokud“ nezačneš chodit, mluvit a žít takovým způsobem, že všichni kolem tebe budou vědět, že se tě dotknul Bůh. Bůh ti nedovolí věci, které dříve přehlížel. Když nebudeš mít dost času, bude s tebou zápasit a ukáže ti, že promarňuješ svůj život. Bude s tebou zápasit kvůli tvým lehkomyslným postojům, slovům a jednání. Bude s tebou zápasit kvůli tvé nevděčnosti a pomůže ti vidět, jak jsi požehnaný. Bude s tebou zápasit kvůli rozdvojenosti tvé mysli a neochotě se k něčemu zavázat. Změnil jsi zaměstnání, změnil jsi vztahy a změnil jsi církev; kdy dovolíš Bohu, aby tě zasadil někde trvale, abys mohl nést ovoce? V tomto příběhu je dvakrát „dokud“. Za prvé, Bůh zápasil s Jákobem, dokud neřekl ano. Za druhé, Jákob zápasil s Bohem, dokud mu Bůh nepožehnal. V tom okamžiku se Jákobovo jméno změnilo, byla ukončena jeho minulost a začala budoucnost, kterou pro něj Bůh zamýšlel.

Třetí věc, která charakterizuje Kristův vztah s Jeho Otcem, je poslušnost. Ježíš řekl: „…jak mi Bůh přikazuje, tak soudím, a můj soud je spravedlivý, neboť nehledám vůli svou, ale vůli toho, který mě poslal“ (Jan 5:30). Ježíš nepřemýšlel nad svou vůlí a ani ji s nikým nekonzultoval. Místo toho se jako laser zaměřil na jednu věc – na to, aby činil Boží vůli, nic víc, nic míň. Všimni si slov „jak mi Bůh přikazuje“. Když slyšíš, že k tobě Bůh mluví, je po diskusi; je čas jednat. Bůh nezmění svůj názor, proto ty musíš začít měnit ten svůj a „zapojit se do programu“. Když učiníš Ježíše Pánem svého života, vzdáváš se ve třech základních oblastech: a) kolik tě to bude stát; b) kam tě to zavede; c) do jaké míry tě to změní. Kvůli tomu, aby ses radoval ze vztahu s Ježíšem, vztahu podobnému Jeho vztahu s Otcem, platíš tuto cenu! Řekneš: „To vypadá jako těžký úkol.“ Ano, ale také tě to chrání. Když Bůh řekl svému lidu, aby něco udělal, také mu řekl, proč: „…dobře se vám povede…“ (viz 5. Mojžíšova 5:33, 6:3, 12:28). Bůh se nesnaží omezit tvůj styl, zkomplikovat ti život nebo tě vsadit do svěrací kazajky. On je Otec, který chce jen to nejlepší pro své děti. Není to něco, co chce každý dobrý rodič? Takže, když chodíš v poslušnosti, dostaneš od Boha to nejlepší.

Pro Kristův vztah s Otcem jsou charakteristické tři věci: důvěrnost, závislost a poslušnost. Dnes se budeme zabývat Jeho závislostí na Otci. „Syn nemůže sám od sebe činit nic než to, co vidí činit Otce. Co činí Otec, stejně činí i jeho Syn“ (Jan 5:19). Ježíš věděl, že nic nemůže dělat bez Otce, proto se ani nepokoušel to zkusit. Na druhé straně, my zpíváme: „Bez Něj nemohu dělat nic,“ pak jdeme a jednáme, jakoby všechno záviselo na nás. Když jsme úspěšní, často se staneme tak domýšlivými, že nás nikdo nemůže vystát. A když selžeme, je to obvykle proto, že se zhroutíme pod tíhou úkolu, který nám Bůh vůbec nedal. Říkal sis někdy, proč Ježíš nikdy nezápasil s pocitem nízkého sebevědomí nebo nebojoval se strachem ze selhání tak jako my? Protože se Mu nikdy ani nestalo, že by nemohl udělat něco, o čem Ho Jeho Otec předem ujistil, že to je schopen udělat. Když víš, že jsi slyšel Boha, potom můžeš čelit jakékoliv překážce nebo nepříteli s důvěrou. Bůh ti nikdy nedá úkol, který nevyžaduje Jeho moudrost a vyzbrojující sílu. Opravdu, každý Boží skutek je určen k tomu, aby posílil, ne oslabil tvou závislost na Něm. Řekneš: „Ale já mám talent. Mohu dělat mnoho věcí!“ Ano, ale nemůžeš sám udělat nic, co by bylo důležité v Božích očích. Proto než vkročíš do nového dne, klekni si a modli se: „Pane, počítám s Tebou a nemám náhradní plán!“

Vztah, jaký měl Ježíš se svým Otcem, je takový vztah, jaký On chce, abys ty měl s Ním. Tento vztah je charakteristický třemi věcmi. Během několika dalších dní se budeme zabývat každou z nich jednotlivě: Důvěrnost. Ježíš řekl: „Vždyť Otec miluje Syna a ukazuje mu všecko, co sám činí…“ (Jan 5:20). Během dne se vzájemně ovlivňuješ s mnoha lidmi, ale se svými vnitřními pocity se sdílíš jen s těmi, kterým důvěřuješ, a s těmi, se kterými máš blízký vztah. Takže jak blízko jsi Bohu právě teď? Jsi dost blízko na to, abys Ho slyšel, když k tobě mluví? Dost blízko na to, abys poznal, že jsi řekl nebo udělal něco, co Ho zarmoutilo? Dost blízko na to, abys cítil teplo Jeho přítomnosti? Pravda je taková, že jsi teď tak blízko Bohu, jak ses rozhodl. Rozhodni se být Mu blízko a ukázni se, abys u Něj skutečně byl. Nikdo se nenarodí, aniž by se nejdříve uskutečnil čin důvěrnosti mezi dvěma lidmi. A důvěrnost je založena na jednom slovu: „touha“. Jak moc toužíš po Bohu? David řekl: „Bože, tys Bůh můj! Hledám tě za úsvitu, má duše po tobě žízní…“ (Žalm 63:2). Toužíš být v Jeho domě? „Osvěžují se tím nejtučnějším z tvého domu, z potoka svých rozkoší jim napít dáváš“ (Žalm 36:9). Toužíš po Jeho Slovu? „…od příkazů jeho rtů jsem neodstoupil, řeči jeho úst jsem střežil víc než vlastní cíle“ (Jób 23:12).

Ježíš potřeboval během své pozemské služby „ducha moudrosti“, když bylo zapotřebí udělat rozhodnutí nebo jednat s nepřítelem. Pokud jsme věřící, tak tentýž duch žije i v nás. Jakub 3:15 říká, že existují tři druhy moudrosti:

1. Přízemní moudrost, která není vždycky spolehlivá, protože „někdy se člověku zdá cesta přímá, ale nakonec přivede k smrti“ (Přísloví 16:25).
2. Živočišná moudrost, která je založena na emocích a ty mohou vést do zmatku, zranění a žárlivosti.
3. Ďábelská moudrost, která je sobecká, smyslná a bezbožná.

Boží moudrost „shůry, je především čistá, dále mírumilovná, ohleduplná, ochotná dát se přesvědčit, plná slitování a dobrého ovoce, bez předsudků a bez přetvářky“ (Jakub 3:17). Bible říká: „Má-li kdo z vás nedostatek moudrosti, ať prosí Boha, který dává všem bez výhrad a bez výčitek…“ (Jakub 1:5). Když se modlíš, polož si tyto otázky: a) jsou mé motivy čisté nebo se za ně budu později stydět; b) bude mít mé rozhodnutí za následek milosrdenství a soucit nebo konflikt a stres; c) myslel jsem na všechny lidi, kteří budou ovlivněni výsledkem; d) jsem ochoten podřídit se tomu, co Bůh chce, nebo jsem odhodlán hrnout se dopředu navzdory všemu; e) způsobí konečný výsledek, že budu hrubý nebo vytvoří prostředí, kde láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, mírnost a sebekontrola mohou růst (viz Galatským 5:22–23); f) je to férové a nestranné nebo to upřednostňuje určitou osobu nebo skupinu; g) mohu s dobrým svědomím jít tímto určitým směrem, nebo jsou v tom do jisté míry obsaženy podvod a sobectví?

Pastore, jsi vyhublý šéfkuchař? Servíruješ každou neděli zdravá jídla svému sboru, zatímco ty sám duchovně hladovíš? Dovolil jsi, aby tvoje pracovní vytížení ve sboru ukradlo tvůj modlitební život a připravilo tě o čas strávený čtením Písma, který je tak potřebný k budování tebe samotného? Jedním z velkých nebezpečí služby je dávat, ale nepřijímat. Co se týče peněz, když jsou tvé výdaje větší než tvé příjmy, skončíš bankrotem. A stejná věc se ti může stát v duchovní oblasti. Když Jozue nahradil Mojžíše a stal se vůdcem Izraele, Bůh mu řekl stejnou věc třikrát: „Buď rozhodný a udatný…“ (Jozue 1:6, 7, 9). A potom Jozuovi vysvětlil, odkud dostane svou sílu a odvahu: „Kniha tohoto zákona ať se nevzdálí od tvých úst. Rozjímej nad ním ve dne v noci, abys mohl bedlivě plnit vše, co je v něm zapsáno. Potom tě bude na tvé cestě provázet zdar, potom budeš jednat prozíravě“ (Jozue 1:8). Všimni si slov „potom tě bude na tvé cestě provázet zdar“. Máš úkol týkající se dvou oblastí, tvé síly a tvé odvahy. V čem to spočívá? „Rozjímej nad ním (Božím Slovem) ve dne v noci“. Meditovat znamená přemítat. Krávy jsou přežvýkavci. Žvýkají potravu, spolknou ji, potom se jim vrátí zpět, přežvykují ji znovu a pokaždé, když se to stane, získají z potravy více výživy. Proto „přežvykuj“ Boží Slovo. Přemýšlej o něm. Zpracovávej ho ve své mysli. Pokud chceš být duchovně zdravý, rozjímej a přemítej o Písmu!

Když Ed a Alice přišli do manželské poradny, terapeut se Alice zeptal: „Co vás na začátku k Edovi přitahovalo?“ Odpověděla: „Jeho silná, tichá povaha.“ Poradce pokračoval: „Tak proč chcete rozvod?“ Alice odpověděla: „Kvůli jeho silné, tiché povaze!“ Někdy je to tak, že to, co nás přitahovalo k sobě, se stane hlavním dráždidlem. V každém vztahu existují časy, kdy to vypadá, že by bylo jednodušší skončit než pokračovat. Ale existují určitě výhody v překonávání vašich problémů, například:

1. Emocionální přínos. Zcela v rozporu s tím, k čemu by nás vedla „kultura Hollywoodu“, rozvedení lidé se pravděpodobněji ocitnou v depresi kvůli pocitu osamění. Ve skutečnosti mnozí říkají, že i když byly ve vztahu neshody, chybí jim někdo, kdo by byl doma, když přijdou.
2. Přínos pro zdraví. Emocionální stres vede k fyzickým problémům a být ve vztahu, zvláště v dobrém manželství, může být přínosné pro vaše zdraví. Je to jako mít vlastní zdravotní sestru nebo terapeuta.
3. Výhody sounáležitosti. To, co tvé děti vidí, ovlivní jejich výběr v budoucnu. Když zůstaneš ve svém manželství, děti se naučí, jak procházet vztahovými problémy. Páry, které žijí v silných manželstvích, pomáhají budovat národ milujících, zodpovědných rodičů, kteří jsou schopni vést své děti po správné cestě. „Ať se děje cokoliv, láska vydrží…láska vytrvá“ (1.Korintským 13:7). Spisovatelka Christy Scannell říká: „Když jsme se s manželem vzali, dohodli jsme se, že to bude vztah do konce života… Týdny před naší svatbou jsme udělali dohodu, že budeme řešit jakékoliv problémy, které se nám postaví do cesty… Ano, bojujeme. Obviňujeme se. Říkáme jízlivé poznámky…ale neodejdeme od sebe, ani nebudeme vyplňovat formuláře…ať se děje cokoliv, zůstaneme spolu.“

Některé věcí ti mohou vzít odvahu, např. děti, které nejdou tvou cestou. Jako křesťanští rodiče toužíme vidět své děti, jak slouží Bohu. Jestli ses modlil a žil vírou před dětmi nejlépe, jak jsi uměl, a ony si stejně zvolily jinou cestu, zranění tvého srdce může být hluboké. Ale jiní už tou cestou před tebou šli. Izák viděl svého syna Jákoba, jak se odevzdává Bohu, zatímco jeho druhý syn Ezau Ho odmítl. Áron, nejvyšší kněz, měl dva syny, kteří obětovali „podivný oheň“ na Božím oltáři. Manoa přežil sebevraždu svého syna Samsona. Dokonce synové proroka Samuele „…nechodili jeho cestou, ale propadli lakotě, brali úplatky a převraceli právo“ (1. Samuelova 8:3). Nejsi jediný, kdo si dělá starosti kvůli svým dětem, a je příliš brzy pro pocit viny nebo vzdání se jich. Pamatuj:

1. Bůh jediný může zachránit. „U Hospodina je spása!“ (Jonáš 2:9). Nepokoušej se ujmout se Boží zodpovědnosti nebo přijmout vinu, která není tvoje. Bůh zná naše srdce, ví, jak a kdy „skončit jednání“ s tvým dítětem. Proto místo toho, aby sis dělal starosti, přinášej jejich jména v modlitbě před Něj.
2. Nech Boha převzít břemeno. Tvůj podíl je modlit se za ně, věřit Bohu a potom se vymanit z toho břemene. On je schopen to unést; ty nemůžeš (viz 1. Petrova 5:7).
3. Pokud jsou naživu, je naděje (viz Jeremiáš 31:17). Bůh může připravit okolnosti a obrátit jejich neústupná srdce, když Mu budeš pouze důvěřovat.