Slovo pro každý den

„Hleďte, jak velikou lásku nám Otec daroval; byli jsme nazváni dětmi Božími a jsme jimi.”    1. Janova 3:1

Říkali jste si někdy, jak vás někdo může považovat za milého? Pro mnohé z nás je to proroctví, které se samo naplní. Strach z odmítnutí je tak intenzivní, že se chráníme: a) slibem, že nikdy nikoho nepustíme tak blízko, aby nás mohl znovu zranit. Teoreticky to zní dobře, ale když se uzavřeme druhým, zavřeme sami sebe uvnitř a všechny naše vztahy trpí; b) nasadíme si masku. Jsem tvrdý! Kdo potřebuje druhé lidi? Důsledkem je, že nikdo nenaplňuje naše potřeby; c) vytlačujeme druhé pryč. Když se cítíme odmítnuti, připadá nám, že jsme byli napadeni, i když jsme nebyli. Takže si oblečeme boxérské rukavice a vykolébáme se ven; d) pokoušíme si koupit ochranu před odmítnutím tím, že prokazujeme přízeň druhým. Nebo žijeme v nevhodných vztazích, protože si myslíme, že si to zasloužíme a může to být naše poslední příležitost žít v lásce; e) uplaňujeme perfekcionismus. Nechte toho! Bůh vás bezpodmínečně miluje a lidské normy se mění tak, že nikdy neučiníte všechny šťastnými, ať se pokoušíte jakkoliv.
Dokud se snažíš obchodovat s nízkým sebevědomím, budeš přitahovat špatné lidi. Poslouchej: „Milovaní, nyní jsme děti Boží; a ještě nevyšlo najevo, co budeme! Víme však, …že mu budeme podobní…” (1. Janova 3:2). Pokud tvoje sebehodnocení pochází z jakéhokoliv jiného zdroje než od Boha, budeš vždycky zranitelný. Tvoji kritici tě budou oslabovat; pokusy a pády ti budou bránit v tom, abys znovu vstal. A co je nejhorší, nikdy nebudeš objeven sám sebou ani druhými jako jedinečná a úžasná osoba a přitom tě Bůh tak stvořil.

„Nechlub se zítřejším dnem, vždyť nevíš, co den zrodí.” Příslo­ví 27:1

V Poslední úpravě Chuck Swindoll píše: „Letadlo mířilo k New Yorku, byl to rutinní, obvykle velmi nudný let. Ale tentokrát to bylo jinak. Když začalo přistávat, pilot zjistil, že podvozek nejde vysunout. Pokoušel se o to znovu a znovu, ale neúspěšně. Potom požádal pozemní službu o instrukce. Když letadlo kroužilo nad přistávací plochou a záchranná četa pokrývala přistávací dráhu pěnou, požární a další havarijní vozidla se připravila na místa. Mezi tím byli cestující klidným hlasem, bez emocí požádáni o spolupráci na manévru, který piloti dobře ovládají. Letušky se pohybovaly po kabině obvyklým, klidným způsobem. Cestující byli požádáni, aby si těsně před nárazem dali hlavy mezi kolena a drželi si kotníky. Vtom propukly slzy, panika a zoufalý křik. Několik minut před přistáním pilot najednou oznámil přes intercom: „Začíná naše poslední klesání. V tomto okamžiku podle leteckého kodexu ustanoveného v Ženevě je mou povinností vás požádat, abyste se začali modlit, jestliže věříte v Boha.” Přísahám. To je přesně to, co řekl.” Takže, jaké je to poselství? Neohánějte se zítřkem, protože nikdy nevíte, co další den přinese. Žijte každý den ve světle věčnosti. Uchopte okamžik a vymačkejte z něj každou kapku. Milujte a užívejte si lidí, na kterých vám záleží. Udělejte další krok k cíli a naplnění Božího plánu pro váš život. Jinými slovy, žijte, než zemřete!

„Dal jsem jí čas k pokání…” Zjevení 2:21

Když vám Bůh řekne, abyste činili pokání, dá vám čas a milost to učinit. Pokud to neuděláte, přijdou následky. „Dal jsem jí čas k pokání, ale ona se nechce odvrátit… Hle, sešlu na ni nemoc a do velkého soužení uvrhnu ty, kteří s ní cizoloží…” (Zjevení 2:21–22). Tato část Písma je šípem do srdce sveřepého hříchu, který si chcete ponechat. Hřích je vždy záležitostí volby. Zvolíte-li si držet se hříchu, můžete se dostat na místo, kde vaše schopnost říct „ne” bude oslabena, protože budete zotročeni tím, co jste si zvolili. Dokud dáváte přednost příjemné stránce svého hříchu, nebudete hledat vysvobození z něj. Řecké slovo pro pokání je metanoia; to znamená „změnit se, otočit se a jít jiným směrem”. Jeden poradce píše: „Stále jsem se snažil nedopouštět se určitého hříchu, modlil jsem se za to stále znovu a znovu, ale dělal jsem to dál.” Nakonec jsem se rozzlobil na Boha a křičel jsem: „Proč mi s tím nepomůžeš?” On odpověděl: „Protože tím ještě nejsi znechucený. Stále se ti to líbí.” Protestoval jsem: „Nelíbí. Nenávidím to.” Bůh odpověděl: „Kdybys to dost nenáviděl, přestal bys s tím.” V tom okamžiku jsem si uvědomil, že se mi více líbily příjemné stránky mého hříchu než příjemné stránky poslušnosti. Také jsem objevil něco dalšího; nebyl jsem schopen dostatečně nenávidět hřích ze síly mé tělesné vůle natolik, abych začal činit pokání. Beznadějně jsem stál ve zkaženosti. Pokání je darem lásky, který přichází od Boha. A dokud této lásce není umožněno, aby v nás pracovala, dotýkala se nás a odhalovala tyto pečlivě střežené oblasti, nemůžeme se změnit.” Proto dnes proste Boha o dar pokání.

„Důvěřuj Hospodinu celým srdcem, na svoji rozumnost nespoléhej.” Přís­loví 3:5

Cliff Shimmels říká: „Když jsem byl malý, můj otec měl koňské spřežení. Jednoho dne mi řekl: „Synu, chtěl bys je řídit?” Tak jsem vzal otěže. Ovládal jsem je. Řídil jsem. Ale bylo to příliš pomalé, což mě obtěžovalo. Tak jsem zamlaskal na koně a oni začali cválat. Potom Babe a Blue přišli s lepším nápadem. Rozhodli se, že když poběží, budeme doma dříve. Brzy běželi nejrychleji, jak jsem kdy viděl koně běžet. Když kolem začali funět prérijní psi ze svých děr, usoudil jsem, že jsme v nebezpečné situaci, tak jsem se ze všech sil snažil zpomalit běžící spřežení. Tahal jsem za otěže, až mé ruce byly v křeči. Plakal jsem a prosil, ale nic nefungovalo. Starý Babe a Blue pokračovali v běhu. Podíval jsem se na otce a on tam jenom seděl a díval se na svět kolem. Nyní jsem už byl zoufalý. Mé ruce byly pořezané od otěží, slzy mi tekly proudem po tvářích, byl jsem zmrzlý od zimního chladu. Nakonec jsem se v zoufalství obrátil na svého otce a řekl: „Tady, vezmi ty otěže, už nechci řídit.” Nyní, když jsem starší a lidé mi říkají dědo, znovu si připomínám tu scénu nejméně jednou denně.” Bez ohledu na to, jak moc zestárneme, nebo jak moc si myslíme, že jsme schopní, vždycky existuje okamžik, kdy jedinou cestou ven je obrátit se k našemu nebeskému Otci a říci: „Tady, vezmi ty otěže, už nechci řídit.” A On je vezme, ale vy Mu je musíte dát!

„Což to není ten tesař…?” Marek 6:3

Buďte opatrní na ty, kteří rádi říkají: „Znal jsem tě, když…,” ve snaze dát vám nějakou nálepku nebo vás omezit. Když šel David dobrovolně bojovat s Goliášem, jeho víra zahanbila jeho velkého bratra Eliaba, důstojníka v armádě krále Saula. Eliab si pravděpodobně myslel: „Jestli můj malý bratr vyhraje, každý se bude ptát: „Jak je to možné, že ty jsi nešel a nebojoval s ním?”” Pochopte toto: vaše rozhodnutí vykročit a následovat Boha postaví druhé pod tlak a první místo, kde to ucítíte, bude mezi vašimi nejbližšími, především jestli vás vaše povolání odděluje a vede vás na vyšší úroveň. Bible zaznamenává, že Eliab vzplál hněvem na Davida a zeptal se: „Proč jsi sem přišel? A s kým jsi nechal těch pár ovcí v poušti? Vím, jak jsi domýšlivý a jak je zkažené tvé srdce.” (1. Samuelova 17:28). Než David mohl zvítězit nad Goliášem, musel zvítězit nad myšlenkami a názory těch, kteří byli kolem něj, a vy to budete muset udělat také! Podívejte se na Ježíšův život. Když šel do svého rodného města, řekli: „Co je to za moudrost, která mu byla dána, že dokonce činí zázraky! Není to ten tesař? Není to Mariin syn…? A pohoršovali se nad ním. Ježíš jim řekl: „Jenom ve svém rodném městě, mezi příbuznými a ve svém vlastním domě je prorok beze cti.” Nemohl tam činit žádné zázraky, kromě toho, že vložil své ruce na několik nemocných lidí a uzdravil je. A byl udiven nad nedostatkem jejich víry” (Marek 6:2–6, přel. z angl.). Hlavní myšlenka zní: buďte opatrní na ty, kteří „vás znali, když…”

„Vidění už ukazuje k určitému času, míří neomylně k cíli…” Abakuk 2:3

Když vám Bůh dá vizi, také vám k tomu dá zaopatření, které potřebujete k naplnění této vize! Často si použije něčeho, co už máte a nevíte o tom, nebo se vám to nezdá přiměřené k tomuto úkolu. Když učedníci byli postaveni před úkol nasytit pět tisíc hladových lidí, cítili se zcela neschopní. Ale Ježíš řekl: „Kolik bochníků máte… Běžte a podívejte se” (Marek 6:38, přel. z angl.). Bůh vám otevře duchovní oči, abyste viděli, co už máte, anebo co je ve vašem dosahu. A když to poznáte, dejte mu to, On to požehná a bude toho více než dost. Klíč k vašemu úspěchu se nalézá ve slovech „běžte a podívejte se”. Přestaňte to odkládat, vymlouvat se, litovat se, cítit poraženi a nenechte se zastrašit těmi, kteří říkají, že nemáte to, co je k tomu zapotřebí. Naslouchejte Bohu! On zajistil všechno potřebné, abyste se dostali tam, kam se potřebujete dostat. Pavel píše: „Tomu pak, který působením své moci mezi námi může učinit neskonale víc, než zač prosíme a co si dovedeme představit…” (Efezským 3:20). Všimněte si slov „neskonale víc” a „působením své moci mezi námi”. Podívejte se do zrcadla a prohlašte: „Bůh mi dal všechno, co potřebuji k naplnění Jeho plánu s mým životem.” Toto není reklamní trik, pýcha ani odhodlání. Je to promlouvání z víry, je to víra spojená s Bohem, je to víra ťukající na zdroje potřebné k tomu, abyste udělali to, k čemu vás Bůh povolal!

„Vidění už ukazuje k určitému času, míří neomylně k cíli…” Abakuk 2:3

Mnoho lidí se unavuje naplňováním vize, kterou jim Bůh nedal. Jejich vize pochází: a) z rozhodujících vlivů v jejich životech; b) z jejich potřeby něco někomu dokázat; c) z jejich nevyřešených záležitostí; z pokusů získat lásku rodičů nebo předvést, že jsou stejně talentovaní jako jejich bratr, sestra, vrstevník nebo v některých případech pastor větší církve na druhé straně města. Abraham dostal dost tvrdou lekci. Bůh mu zaslíbil syna, ale on se stal netrpělivým, trápil se tím, že stárne, řídil se špatnou radou a nakonec se stal otcem Izmaele. Buďte opatrní; všechny vaše modlitby, plánování a snahy nezmění špatnou cestu v dobrou! A navíc: Bůh vám nedá sílu dělat něco, co vložil někomu jinému na srdce, aby to udělal. Proto je bláznivé srovnávat se s druhými. Bůh neslíbil, že vám dá tu stejnou věc, kterou dal druhým. Jste jedineční a jedinečný je i Jeho plán s vaším životem. Lidé, kteří dělají tuto chybu, končí s pocitem selhání a znechucení, protože se stále poměřují úkolem někoho jiného. Pokud vám nebyla dána „milost” to dělat, budete unavovat sebe (a všechny kolem). Zjistěte původ své vize! I když je vaše vize od Boha, zažijete zklamání, srážení a zpožďování. Pravda je taková, že čím větší je vaše vize, tím větší útoky na vás přijdou. Ale když víte hluboko uvnitř, že vaše vize je od Boha, budete schopni vytrvat v těžkých časech, a budete mít ujištění, které měl žalmista: „Hospodin za mě dokončí zápas” (Žalm 138:8).

„Vidění už ukazuje k určitému času, míří neomylně k cíli…” Abakuk 2:3

V počátečních stádiích těhotenství je snazší přijít o dítě. Totéž platí o Bohem dané vizi; musíte ji chránit. Přítel se snažil zničit Mojžíše a Ježíše před tím, než měli druhé narozeniny. Proč? Bál se jejich budoucnosti a bojí se i vaší! Navíc když je budoucí matka těhotná, musí dělat určité věci, aby přivedla na svět to, co jí Bůh zaslíbil. Když váš doktor řekne: „Žádné kouření, pití nebo konzumace určitých jídel,” myslí na vaši budoucnost. „Ale druzí tyto věci dělat mohou,” namítnete. Ano, ale oni nejsou vy. Povolání ke vzniku vize znamená odvážit se být odlišný, dokonce radikální: to znamená ukončit vztahy, které vám mohou ublížit, nechodit na určitá místa a přehodnotit své priority podle vašeho Bohem daného určení; ačkoliv není populární s tím souhlasit. Jestli si myslíte, že naplnit vizi je snadné, tak si znovu uvědomte její cenu! Stejně tak jako s porodem dítěte, je to těžké, osamělé, bez spánku, mění to chutě, a vede to ke změnám v časovém harmonogramu. Znamená to bolest a zanechává to jizvy. Než abyste dali neupřímné sliby nebo si pohrávali s Božím záměrem pro váš život, zeptejte se sami sebe: „Jsem připraven dotáhnout to až do konce?” Vize nejsou pro nezralé, netrpělivé nebo bázlivé. Nemůžete zmenšit své vize, když se věci zkomplikují. Esteřina vize znamenala být připravena zemřít a říct: „Mám-li zahynout, zahynu” (Ester 4:16). Zahynula? Ne, ale musela být ochotna. Jste vy ochotni?

„Drž se víry a dobrého svědomí.” 1. Timoteovi 1:19 (přel. z angl.)

Pavel píše Timoteovi: „To ti kladu na srdce, synu Timoteji, ve shodě s prorockými slovy, která byla o tobě pronesena, abys jimi povzbuzen bojoval dobrý boj a zachoval si víru i dobré svědomí, jímž někteří lidé pohrdli a tak ztroskotali ve víře” (1. Timoteovi 1:18-20). Co víme o Hymenaiovi a Alexandrovi? Ne mnoho. Ale to, co víme, je vážné. Selhali ve svém rozvoji, ochraně a v životě podle svědomí zakotveném v Božím Slovu, a tak nakonec duchovně ztroskotali. Jaký to byl obrázek: krásné zámořské plavidlo leží zničené na skále, protože se dostalo mimo kurz. Ke rčení: „Nechte se vést svědomím” by měla být přidána ještě jedna fráze: „…tak dlouho, dokud je vaše svědomí zakotveno v Božím Slovu.” Chceme-li dělat svou vlastní věc a jít po své vlastní cestě, máme sklon to ospravedlňovat těmito slovy: „Když to vypadá tak dobře, jak to může být špatné?” Pochopte toto: říká-li Boží Slovo, že něco je špatné, pak je to špatné; nezáleží na tom, jak dobře to vypadá! Vaše svědomí se musí srovnat s neměnnou pravdou Písma. Pokud hlavním rozhodčím vašeho výběru je skutečnost, jak něco vypadá, pak větry pokušení, kompromisu a pohodlí vás smetou z kurzu a vy nakonec ztroskotáte. Apoštol Jan nám dává velmi důležitý důvod, proč si máme udržovat svědomí v dobrém stavu: „Moji milí, jestliže nás srdce neobviňuje, máme svobodný přístup k Bohu; oč bychom Ho žádali, dostáváme od Něho, protože zachováváme Jeho příkázání a činíme, co se Mu líbí” (1. Janovi 3:21-22).

„Jsem přesvědčen bez pochyb…, že…nic nás nemůže oddělit od Boží lásky.”
    Římanům 8:39 (přel. z angl.)

Přišlo vám někdy na mysl, že nic, vůbec nic nemůže způsobit, aby se k nám Bůh obrátil zády? Většina z nás je dostatečně moudrá na to, aby věřila, že existují určité hříchy, přes které se Bůh nemůže dostat, pokud je nikdy nevyznáme! Ale co s ničivou silou pomlouvání, tvrdohlavosti nebo pýchy? Vzpomeňte na farizea, který se modlil: „…děkuji ti, že nejsem takový jako ostatní lidé…” (Lukáš 8:11, přel. z angl.). Cítili jste se někdy tak? Buďte upřímní! Boží normou je dokonalost a té nemůžete dosáhnout ani v tisíci životech. Milost, Boží nezasloužená přízeň, je jedinou nadějí, kterou každý z nás má! Vaše míra lásky bude vždy souviset s mírou odpuštění, kterého se vám dostalo. Ježíš učil, že ti, kterým bylo mnoho odpuštěno, budou velmi milovat! (viz Lukáš 7:47). Pavel píše: „ …kde se rozmohl hřích, tam se rozhojnila milost” (Římanům 5:20, přel. z angl.). To znamená, že i když jsi velký hříšník, Ježíš je velký Spasitel. To znamená, že Ježíš neschvaluje vždy tvé chování, ale vždy tě miluje a přijímá. Snažil sis někdy dát do pořádku své účty a ať jsi dělal cokoliv, nikdy nebyly v rovnováze? Duchovně řečeno, kvůli tomu potřebuješ kříž. Poslouchej: „…neboť v Kristu Bůh usmířil svět se sebou” (2. Korintským 5:19). Na Golgotě Bůh dal do pořádku tvůj účet. Tvoje břidlicová tabulka byla vyčištěna. Nyní říká: „Pojď a usmiř se se mnou. Žijme spolu ve vztahu. Nemáš se čeho bát, protože nic tě nemůže oddělit od mé lásky.”