Slovo pro každý den

„On…dal dary…, aby vystrojil Boží lid…a budoval…církev.” Efezským 4:8–12 (přel. z angl.)

Jako vedoucí musíte mít vždy před sebou filozofii, plán a záměr, stojící za vaším povoláním, které máte dovršit. Seznamte s ním všechny, kteří s vámi pracují. Tři nejobvyklejší problémy v každé organizaci, včetně církve, jsou: 1) Postavit někoho na špatné místo a ponechat ho tam, protože neexistuje nikdo jiný, kdo by dělal tuto práci; 2) Nepochopit něčí obdarování a nezajistit přiměřené školení, nasměrování a informace, které by podpořily práci týmu; 3) Vedoucí, kteří nevědí, jak jasně sdělit svou vizi. Když tyto oblasti nezapadají do sebe, pak trávíme čas a energii řešením problémů, hašením ohňů a běháním do všech směrů. Výsledkem je, že vedoucí jsou znechuceni a zaměstnanci odcházejí. Ale církev taková být nemusí. Pavel načrtnul Mistrův plán pro růst církve tím, že nám připomněl, že Bůh „dal církvi tyto dary: apoštoly, proroky, evangelisty, pastory a učitele…, aby vystrojil Boží lid ke svému dílu a budoval církev”. Proč Bůh ustanovil vedoucí? Aby vystrojil lidi. Proč lidé potřebují být vystrojeni? Aby sloužili. Proč je služba tak důležitá? Aby bylo budováno tělo Kristovo. To je ono! A je důležité budovat silnou, zdravou církev, jejímž posláním je sytit Boží ovce a zasahovat ztracené evangeliem. Pro vás jako vedoucí by všechno, co děláte, mělo přímo souviset s vystrojením lidí ke službě. Dělejte to a budete méně zklamaní, vaši lidé budou více naplněni a váš sbor bude přinášet více ovoce!

„Kdo však miluje, přilne víc než bratr.” Přísloví 18:24

Budování důležitých vztahů stojí čas a energii. A vy zjistíte, jak cenné tyto vztahy jsou, až když jsou zkoušeny. Jeden autor píše: „Tvarování vašeho srdce k tomu, aby tlouklo stejně s jiným, vyžaduje značné úsilí. Je třeba, aby byla odřezána sebestřednost. Je to jako výlet autobusem; když chcete mít společnost, musíte být ochotni rychle ubytovat druhé lidi a uložit zavazadla, která přinesou. Vaše jednání při přípravě vyjadřuje důležitost druhé osoby. Jeden vztah se stane cennější než jiné vztahy díky své schopnosti přežít a vydržet změny.” Kvality, kterých si nejvíce vážíme u přátel, jsou dvě: 1) Jistota, že nesejdou z cesty, když ta se stane kamenitou; 2) Vědomí, že vaše nedokonalosti a jizvy nezmění sílu jejich pouta k vám. Šalomoun řekl: „Přátelit se s kdekým je ke škodě; kdo však miluje, přilne víc než bratr.” Je důležitá kvalita, ne kvantita. Proto spojení srdcí může být mnohem silnější než pokrevní spojení. Nesnižujte ukvapeně něčí dobré kvality kvůli tomu, že udělal chybu, zklamal vás nebo v něčem jednal bezmyšlenkovitě. Neodvlečete své auto na vrakoviště kvůli špatné baterii nebo prázdné pneumatice! Láska znamená riskovat, ale přínos převáží vklad. Za každým příběhem o úspěchu najdete lidi, kteří se někdy cítili tak dole, že chtěli skončit, lidi, kteří upadli a potřebovali pozvednout. A vždy někdo vstoupil, pozvedl je a pomohl jim jít dál. Život není postaven na získávání majetku a úspěchů, ale na vztazích. Tak udržujte ty své v dobrém stavu!

„Nesuďme.” Římanům 14:13 (přel. z angl.)

Ještě horší než srovnávání je kontrola. Ti, co stále něco či někoho kontrolují, jsou často ponořeni do „zbožnosti”. Jejich modus operandi jsou manipulace, narážky a skryté vyhrůžky. Nejsou moc silní v milosti, protože si „myslí, že všechno vědí” (Římanům 12:16). Vidíte některé tyto rysy v sobě? Pomyslete, o co byste byli šťastnější, kdybyste se nepokoušeli kontrolovat lidi a výsledky. Dennis Leonard píše: „Dovolte svým milovaným důstojně dělat jejich vlastní chyby a učit se z nich. Pokud se vždycky snažíte plést do cizích záležitostí, nejen že vyhoříte, ale bráníte Bohu v tom, aby pracoval v jejich životech… Oni patří Jemu, ne vám!” Pavel jednal o sporných bodech židovského jídelního zákona a napsal: „Ten, kdo jí všechno, nechť nezlehčuje toho, který nejí, a kdo nejí, nechť neodsuzuje toho, kdo jí; vždyť Bůh jej přijal za svého” (Římanům 14:3). Když se vy necítíte svobodní něco dělat, neodsuzujte ty, kteří se tak cítí. Silné názory vás neopravňují k tomu, abyste je vnucovali druhým. Dokonce dobré věci mohou být zneužity. William Barclay mluví o “tyranii ze sabatu, který byl obklopen džunglí zákonů, pravidel a zákazů”. Ptejte se sami sebe, zda je pravděpodobné, že váš postoj vyvolá pokoj, nebo hádku. Růst v milosti znamená „budovat se navzájem” (Římanům 14:19), ne vychloubat se svou svobodou před těmi, kteří nesdílejí vaše přesvědčení. Pavel říká: „Ať je každý člověk plně přesvědčen ve své vlastní mysli” (Římanům 14:6, přel. z angl.). Bývají časy, kdy potřebujete pokorně a na modlitbách „přitlačit, aniž byste na sebe brali ohled”.

„Nesrovnáváme se…s druhými.” 2. Korintským 10:12

Chuck Swindoll píše: „Když druzí nesdílejí vaše stanovisko, najdete způsob, jak dát najevo nesouhlas? Co když má někdo nové auto, žije v hezčím domě, nosí určitý účes a kupuje oblečení, které vy byste nikdy nenosili? Co když je rozvedený, nebo svobodný rodič, nebo snad ve vztahu, který vy neschvalujte? Můžete s nimi „žít v harmonii”, nebo vytáhnete svou „knihu srovnávacích pravidel”? Bible říká, že bychom se „neměli srovnávat s druhými…” Každý z nás je originál. Srovnávání je špatné, protože vede ke kritice, soutěživosti, kontrole a chtivosti. Je to ukazatel toho, že se necítíte bezpeční a že milost je pro vás cizí pojem. Milost znamená osvobodit druhé k tomu, aby byli sami sebou a také zahodit postoj, který od nich vyžaduje podřídit se vašim normám.” Pavel píše toto: „Kdo jsi ty, že soudíš cizího služebníka? O tom, zda obstojí, či ne, rozhoduje jeho Pán. A on obstojí, neboť Pán má moc jej podepřít” (Římanům 14:4). Všimněte si slov: „Kdo jsi ty, že soudíš?” Zabrzděte; přestaňte se pokoušet dělat Boží práci! Glady Hunt píše: „Přijetí znamená, že máš hodnotu právě takový, jaký jsi… Nejsi tlačen do představy někoho jiného… Můžeš mluvit podle toho, jak to cítíš…a protože se někdo skutečně zajímá…můžeš zkusit nové nápady, aniž bys byl zastřelen…dokonce můžeš vyslovit kacířské myšlenky a inteligentně o nich diskutovat. Cítíš se v bezpečí. Nikdo nevysloví soud…dokonce i když s tebou nesouhlasí. To neznamená, že tě nikdo nikdy neopraví…to prostě znamená, že je bezpečné být sám sebou.” Když to můžeš říci a skutečně to tak myslet, pak rosteš v milosti!

„Žijeme přece z víry, ne z toho, co vidíme.” 2. Korintským 5:7

Poté, co Šadrak, Méšak a Abednego odmítli uctívat božstva, byli hozeni do ohnivé pece. To zní celkem beznadějně, že? Ne pro Boha, který se specializuje na dělání nemožného; Boha, který není známý jako Bůh pro „obyčejné záležitosti”. Když lidé udělají něco velkolepého, můžeme za tím odhalit lidskou logiku. Ale jak píše jeden autor: „Bůh nestaví mrakodrapy; to dělají lidé…a cítí dotek lidského génia. Ale nenajdete člověka, který je schopen stvořit hvězdu. A když vstoupí Bůh, je to jako rozdíl mezi mrakodrapem a hvězdou.” Bůh poctil víru hebrejských dětí tím, že je bezpečně vyvedl ven z ohně. Král sám prohlásil: „Požehnán buď Bůh Šadrakův, Méšakův a Abednegův, který…vysvobodil své služebníky, kteří na něj spoléhali…, neboť není jiného Boha, který by mohl vyprostit jako tento Bůh” (Daniel 3:28–29). Mnoho lidí, kteří vypadají bezstarostně, mají obavy, jimž rozumí pouze Bůh: finanční problémy, starosti v práci, zdravotní potíže a starosti s manželstvím. Proto Bůh říká: „Všechnu svou starost vložte na mě” (1.Petrova 5:7). Když žijete z víry, dostáváte takové odpovědi na modlitby, které jsou výzvou lidskému logickému myšlení. A když se podíváte nazpět, uvědomíte si, že vy sami jste nemohli přijít s lepším řešením. Básník Patrick Overton řekl: „Když přijdete na hranu světla, která vám byla dána, a hrozí vám pád do tmy neznáma, pak víra ví, že se stane jedna z těchto věcí: buď se objeví něco pevného, na čem můžete stát, nebo se naučíte létat.” Pamatujte: „Žijeme přece z víry, ne z toho, co vidíme.” A právě když si myslíte, že jste se to naučili, budete čelit situaci, která bude vyžadovat, abyste se to celé naučili znovu!

„Dvojí zlo spáchal můj lid: opustili mne…a vytesali si cisterny…, jež vodu neudrží.” Jeremiáš 2:13

Je snadné být spokojený, když se věci ve vašem životě dějí tak, jak chcete. Ale jak často se to stane? Bible říká, že máme být „šťastní stále a za všech okolností” (Filipským 4:12, přel. z angl.), protože pokud budete v životě čekat na to, co chcete, aby se stalo, můžete čekat dlouho! Epicurus řekl: „Nepokazte to, co máte, touhou po tom, co nemáte. Pamatujte, že to, co máte nyní, je ta věc, v kterou jste kdysi doufali.” Tři věci stále živí naši nespokojenost:

1. Chtivost. Když se obíráte tím co nemáte, neradujete se z toho, co vám Bůh už dal. Buďte spokojeni! Stanovení cílů je dobré, ale přestaňte se tolik zaměřovat na konečné výsledky a učte se radovat se v Pánu, zatímco jste na cestě.
2. Strach. Vede vás k tomu, abyste utíkali před něčím, co vás nepronásleduje. Je to způsob nepřítele, jak: a) vás okrást o pokoj a stabilitu; b) vás mučit myšlenkou „co když”; c) vám bránit v důvěře Bohu. Žalmista řekl: „V Boha doufám, nebojím se, co mi může udělat tělo” (Žalm 56:4).
3. Hledání spokojenosti na špatných místech. Bůh pravil: „Dvojí zlo spáchal můj lid: opustili mne…a vytesali si cisterny…, jež vodu neudrží.” Říká se, že jsme strávili 50 let hledáním bezpečí a zbytek svého života hledáním smyslu. Ale my nemusíme. Skladatel písní napsal: „Nikdo jiný než Kristus nemůže uspokojit; žádné jiné jméno pro mě neexistuje. V Tobě, Pane Ježíši, je láska, život a trvalá radost.” Hledáte spokojenost? Vyzkoušejte Ježíše!

„Uč starší muže (a ženy), že se mají ovládat.” Titovi 2:2 (přel. z angl.)

Dale Evans (manželka Roye Rogerse) milovala Ježíše celým svým srdcem a dávala si pozor na to, aby o tom lidé v Hollywoodu věděli. Zde je jedna z jejích modliteb: „Pane, Ty víš lépe než já sama, že stárnu a jednoho dne budu stará. Chraň mě před tím, abych byla mnohomluvná; především mě chraň před osudným návykem, že musím při každé přležitosti o každé věci něco říkat. Chraň mě před potřebou pokoušet se dostávat každého ven z milostných afér. Udržuj mou mysl svobodnou od vypočítávání nekonečných detailů; dej mi křídla dostat se do tohoto bodu. Prosím o milost naslouchat vyprávěním o bolestech druhých; ale zapečeť mé rty, když dojde na mé bolesti, protože jich přibývá a moje touha k jejich vypočítávání je stále silnější s tím, jak roky přibývají. Neprosím o zlepšení paměti, ale o rostoucí pokoru a méně neústupnosti, především když to vypadá, že moje paměť je v rozporu s pamětí druhých. Uč mě, že někdy se mohu mýlit. Udržuj mě přiměřeně milou. Nechci být nutně svatá; s některými z nich je tak těžké žít. Ale zatrpklá stará žena (nebo zatrpklý starý muž) je jedním z vrcholných ďáblových skutků. Učiň mě přemýšlivou, ale ne náladovou, pomáhající, ale ne panovačnou. Vypadá to, že by byla škoda nepoužívat mou velkou zásobu moudrosti; ale Ty víš, Pane, že chci mít několik přátel na konci. Tak mi dej, modlím se za to, schopnost vidět požehnání v neočekávaných zkouškách a dobro v lidech, kteří jsou nedokonalí. A dej mi tu milost jim to říci, v Kristově jménu, amen.”

„Všechno je mi dovoleno – ano, ale…” 1. Korintským 6:12

Dejte svému tělu vědět, kdo je pánem. Hledejte způsoby, jak říci „ne” sami sobě každý den. Když to budete dělat, vyplatí se vám to. Nemluvíme pouze o velkých hříších, ale o zrušení všech neukázněných oblastí našich životů, které omlouváme, racionalizujeme nebo s nimi zatím nechceme nic dělat. Pavel píše: „Všechno je mi dovoleno – ano, ale ne všechno prospívá. Všechno je mi dovoleno – ano, ale ničím se nedám zotročit.” Pavel měří své jednání tímto metrem: „Je to přínosné? Je možné aby mne to ovládlo?” Jak dlouho si budete říkat: „Vím, že se potřebuji změnit a udělám to zítra.” Máte právo každý večer před spaním jíst čokoládový dort a zmrzlinu. Je to „dovoleno”, ale není to přínosné, především jestli chcete mít krev bez zvýšené hladiny cukru, štíhlý pas, běžet maraton nebo možná jenom držet krok se svými vnoučaty. Máte právo utrácet svůj čas a peníze, jak se vám zlíbí, ale nemáte právo si stěžovat, až zákon o klesající návratnosti vás zničí kopanci a vy skončíte v chudobinci. Máte právo naplnit si mysl jakýmkoliv smetím, které si vyberete. Ale pochopte toto: neustálé vystavování se špatným věcem oslabí váš charakter, okrade vás o sebeúctu a nakonec vás zotročí. Chcete-li nahradit špatné návyky dobrými, tak to můžete udělat pouze a jenom vy sami! Váš charakter je výsledkem vašich každodenních voleb. To, o čem denně přemýšlíte, co si vybíráte a co děláte, to je to, co vás formuje.

„Tvé slovo…je v mém srdci jak hořící oheň.” Jeremi­áš 20:9

Pokud jste někdy připravovali a zapalovali oheň, pak víte, že má tendenci hasnout. Musíte do něj přikládat a chránit jej. Ne každý vám v tom bude pomáhat. Existují dva druhy lidí, které v životě potkáte: zapalovači ohně a hasiči ohně. Ta první skupina vás bude inspirovat, povzbuzovat a vynaloží úsilí, aby vám mohla pomoci. Ta druhá skupina na vás vychrstne studenou vodu. Jak je poznáte? Hasiči ohně používají fráze jako: „Nejsou na to peníze v rozpočtu…to není praktické…to jsme už zkoušeli a nefungovalo to…jestli to není pokažené, neopravuj to…kdo udělá všechnu tu práci navíc? …nemáme dost zkušeností, talentu, vzdělání atd…, co si o sobě myslíš?” Pokud uslyšíte jednu nebo více takovým výmluv přicházejících od lidí kolem vás, modlete se za ně, milujte je, ale nedovolte, aby na vás měli vliv. Hasiči ohně se zaměřují na to, co je špatné, více než na to, co je dobré. Na všem najdou něco špatného. Pochybují. Brání se změně. Brání vám v tom, abyste dosáhli výše tím, že se pokoušejí uhasit oheň vašeho nadšení. Někdy to dělají úmyslně, jindy nevědomky. Jednejte s nimi laskavě! Místo s hasiči ohně prožívejte více času se zapalovači ohně, kteří vás vidí ne takové, jací jste, ale takové, jací byste mohli být; s těmi, kteří živí vaši víru a zapalují vaše nadšení. Odhadem je v dnešní Číně okolo 200 milionů křesťanů. Jedním ze zapalovačů ohně, který tam pomohl začít, byl Hudson Taylor. A on je ten muž, který řekl: „Slunce nevyšlo ani jednou nad Čínou za posledních 40 let, aniž by mě nenašlo na kolenou na modlibách.” To je nadšení!

„…musím být tam, kde jde o věc mého Otce…” Lukáš 2:49

Zkoumejte Kristův život. Jako dvanáctiletý chlapec řekl svým rodičům: „…musím být tam, kde jde o věc mého Otce.” Později oznámil svým učedníkům: „Musíme konat skutky toho, který mě poslal…” (Jan 9:4). Všimněte si slova „musíme”. Ježíš věděl, k čemu byl povolán, a odmítal cokoliv, co by mu bránilo to udělat. Když stanovíte priority ve svém životě podle nadšení, které vám Bůh dal, riskujete, že budete nepochopeni a kritizováni těmi, kteří vám nerozumějí, nebo jsou hnáni jinými prioritami. Ale zeptejte se sami sebe: „Žil bych raději s bolestí způsobenou riskem nebo s bolestí způsobenou lítostí?” Dr. John Maxwell píše: „Na počátku 70. let jsem si uvědomil, že můj talent by byl umocněn a moje schopnosti ještě větší, kdybych sladil své nadšení se svými prioritami. Strávil jsem příliš mnoho času plněním úkolů, ke kterým jsem neměl buď talent, nebo nadšení. Musel jsem to změnit; musel jsem srovnat to, o čem jsem měl určité mínění, s tím, co jsem dělal. To způsobilo velkou změnu v mém životě. Neodstranilo to ani mé potíže, ani mé překážky, ale dalo mi to sílu čelit jim s větší energií a nadšením. Po více než třicet let jsem pracoval na tom, abych sladil priority a nadšení. Když jsem to dělal, měl jsem tato slova nablízku, aby mě držela ve správných kolejích: je mnoho věcí, které upoutají moje oko, ale existuje pouze několik, které se dotknou mého srdce. To jsou ty, kterými se hodlám zabývat.” Pokud vaše priority nejsou srovnány s vaším nadšením, hned začněte dělat změny!