Slovo pro každý den

„Je to pro tebe příliš obtížné. Sám to nezvládneš.“ 2. Mojžíšova 18:18

Prezident Reagan řekl: „Obklop se těmi nejlepšími lidmi, které můžeš najít, předej jim autoritu a nevměšuj se.“ Ale v naší dychtivosti potěšit Boha bereme na sebe zodpovědnosti, které jsou příliš obtížné. Sami to nezvládneme. Mojžíš trávil každou minutu, kdy byl vzhůru, tím, že naslouchal stížnostem mnoha lidí. Nakonec jeho tchán řekl: „Úplně se vyčerpáš, stejně jako tento lid,“ a poradil mu, aby ustanovil schopné vůdce, kteří „…budou soudit lid, kdykoli bude třeba“ (viz 2. Mojžíšova 18:18,22). To bylo řešení, které bylo výhrou pro obě strany; lidem se dostalo pomoci rychleji a z Mojžíše se stal lepší vůdce. Jeden biblický učitel píše: „Jedním z našich největších úkolů je rozpoznat, co Bůh nechce, abychom dělali! Milujeme Boha, milujeme Jeho lid a vidíme mnoho potřeb. Ale někdy dobré záměry způsobí více škody než užitku… Když si uvědomíš nějakou potřebu, nedomnívej se automaticky, že Bůh chce, abys ji naplnil. Jediný důvod pro vykonávání služby je skutečnost, že ti Bůh ukáže, že to je Jeho vůle. Pokud jsi schvácený…pak pravděpodobně děláš více, než o co tě Bůh požádal. Modli se za úkoly, které na sebe bereš, abys neokradl sebe a druhé o Boží nejlepší věci.“ Jon Walker dodává: „Představ si, že by tě Bůh stvořil jako Michelangela této doby, ale ty bys zůstal zaneprázdněn děláním všeho možného – dobrých věcí – takže by ses nikdy nedostal k malování a sochařství. Skončil bys tak, že bys promeškal to nejlepší, protože ses nechal odvést honěním se za tím, co je pouze dobré. Jaké zklamání…pro Boha…a všechny lidi, kteří by byli bývali požehnáni, kdyby si zůstal zaměřený na svůj původní cíl.“ Nauč se pověřovat druhé pravomocí. Zbav se břemen, která Bůh na tebe nikdy nevložil, a zaměř se na to, k čemu tě povolal.

„Neboť moudrost dává Hospodin…“ Přísloví 2:6

K tomu, abys v životě uspěl, potřebuješ dělat tyto tři věci:

1. Rozhodni, co je důležité. Vypráví se příběh o jedné rodině, která se přestěhovala na venkov, protože chtěla být pryč z města. Rozhodla se chovat dobytek, proto koupila farmu. Jednoho dne je navštívil kamarád a zeptal se, jak farmu pojmenovali. Otec řekl: „Chtěl jsem ji pojmenovat Létající-W, ale matka ji chtěla pojmenovat Suzy-Q. Jednomu z našich synů se líbilo Bar-J, ale naše dcera dávala přednost Líné-Y. Takže jsme udělali kompromis a farmu jsme pojmenovali Létající-W, Suzy-Q, Bar-J, Líná-Y.“ Kamarád se zeptal: „A jak se má váš dobytek?“ Otec odpověděl: „Žádný nemáme. Nepřežil cejchování.“ Rozhodni se, co je pro tebe důležité!
2. Stanov si priority ve využití času. Mnozí z nás jsou jako vlastník obchodu, který byl natolik zaneprázdněn udržováním obchodu v čistotě, že zapomněl otevřít hlavní vchod. Důvod, proč podnikáš, je sloužit zákazníkům a mít zisk, ne se nechat rozptylovat nepodstatnými věcmi. Založ svá životní rozhodnutí na svých prioritách. A pokud potřebuješ pomoci zjistit, co jsou tvé priority, požádej Boha: „Neboť moudrost dává Hospodin, poznání a rozumnost pochází z jeho úst“ (Přísloví 2:6).
3. Nauč se motivovat sám sebe. Většinou to nikdo jiný neudělá. Když Davidův život zasáhla tragédie, čteme: „David však našel posilu v Hospodinu, svém Bohu“ (1. Samuelova 30:6). Ty se také potřebuješ naučit, jak to dělat. Juda píše: „Ale vy, milovaní, budujte svůj život na přesvaté víře, modlete se v Duchu svatém…“ (Juda 1:20). K tomu, abys v životě uspěl, se musíš naučit sám sebe povzbuzovat, modlit se a sám sebe budovat.

„Ten, který seděl na trůnu řekl: ,Hle, všecko tvořím nové.‘“ Zjeve­ní 21:5

Posledními principy změny života, které zmíníme, jsou tyto:

1. Změna znamená přijmout risk. Tvoje úzkost začne fungovat a řekne: „Co když tu práci nedostanu? Co když ekonomika selže? Co když vynaložím úsilí změnit se, ale ostatní ne?“ Máme rádi naprosto bezpečné záruky. Předvídatelné věci vypadají méně hrozivě, než když „vystrčíme svoje krky ven“. Ale cena za bezpečí často znamená zůstat trčet v daném stavu věcí. Někdy je tvým největším riskem neriskovat vůbec! Bůh od tebe často vyžaduje, abys opustil cestu, která ti dává pocit bezpečí a vypadá bezpečně, a vyměnil ji za cestu, na které se necítíš bezpečně a ani bezpečně nevypadá. „Věřit Bohu znamená spolehnout se na to, v co doufáme, a být si jist tím, co nevidíme“ (Židům 11:1). Tvoje víra je prosté ujištění, Boží potvrzení, důkaz vlastnického práva, který zaručuje, že změna, kterou chceš, se uskuteční, pokud podle ní budeš jednat.
2. Změna nastane, když nedovolíš selhání, aby tě zastavilo. Strach ze selhání nás často zastaví před tím, než se o něco pokusíme. Mnozí nejlepší Boží lidé selhali na své cestě k úspěchu. Zamysli se nad Abrahamem, Mojžíšem, Eliášem, Davidem a dalšími. Všichni byli úspěšní až poté, co jednali s vlastním selháním. Opravdu, ta největší, nejhlubší změna se často uskuteční poté, co jsme „ochutnali” selhání. Až do té doby máme sklon být domýšliví a ne moc užiteční pro Boha. Petr Pána těžce zklamal a bylo to v rozhodujícím okamžiku (viz Matouš 26:72). Ale vyrostl, stal se člověkem, kterého si Kristus vyvolil, aby vedl Jeho nově zmocněnou církev v den Letnic, a získal tři tisíce duší (viz Skutky 2). Nedovol, aby tě selhání zastavilo!

„Ten, který seděl na trůnu řekl: ,Hle, všecko tvořím nové.‘“ Zjeve­ní 21:5

Zde jsou dva další principy, které mění život:

1. Musíš být ochoten změnit se bezpodmínečně. V počátečním stádiu terapie poradce naráží na syndrom „změním se, jestliže…“ Klient vidí změnu jako strategii „dám, když něco dostanu“: „Změním se, jestliže oni budou ochotni udělat… Pokud ne, nezměním se.“ Když žiješ s Bohem, tvá odměna za změnu vyplývá z Jeho samotné podstaty. Dostaneš radost z Jeho uznání a navíc všechny výhody plynoucí z toho, že jsi změněný člověk. Do toho se řadí i Boží dar: „…mast k potření očí, abys prohlédl“ (Zjevení 3:18). Schopnost vidět věci jasně ti umožní porozumět problému a jednat s ním efektivně bez ohledu na to, co někdo jiný udělá nebo neudělá.
2. Musíš přijmout skutečnost, že změna znamená opustit minulost. Ať lpíš na čemkoliv, nakonec tě to bude kontrolovat. Pokud je provinění výsledkem tvého jednání nebo ztráta je zaviněna tvým špatným úsudkem, vyznej to Bohu, přijmi odpuštění a nech to na kříži. Pokud to byla chyba druhé strany, ale ty jsi nepustil minulost, protože si myslíš, že jsi v tom nevinně a zasloužíš si kompenzaci, pak svoboda, kterou ztratíš a příležitosti, o které se připravíš, mají příliš vysokou cenu ve srovnání s falešnou útěchou, že jsi v právu. „…odpouštějte si navzájem, jako i Bůh v Kristu odpustil vám“ (Efezským 4:32) – to tě vysvobodí z pout hořkosti a vrátí ti to zpět tvou budoucnost. Pokud jsi svázaný pouty lítosti nad „mohl by, kdyby, měl by“, Bůh je připraven učinit tvou budoucnost lepší, než jaká kdy mohla být tvá minulost (viz Jóel 2:25).

„Ten, který seděl na trůnu řekl: ,Hle, všecko tvořím nové.‘“ Zjeve­ní 21:5

Biblický příběh je příběh o změně – od 1. knihy Mojžíšovy, knihy „začátků“, až po Zjevení, kde Bůh říká: „Hle, všecko tvořím nové“ (Zjevení 21:5). Ať je dnes tvá situace jakákoliv, díky Němu je změna možná. Nezáleží na tom, kolikrát jsi už činil pokání, vyznával hříchy a pokoušel se o změnu, Bůh může změnit to, co ty nemůžeš – a učiní to trvale. Ale změna vyžaduje pochopení některých principů. Podívejme se na ně:

1. Nepotřebuješ měnit druhé kvůli tomu, abys změnil svůj život. „Byl bych šťastnější, kdyby on přestal…“ Moje záležitosti se nezlepší, dokud ona…“ Takové přesvědčení tě povede k tomu, že se zaměříš na problém, a ne na řešení, odvedou tě od realistických možností a podpoří depresi. „Každý ať zkoumá své vlastní jednání… Každý bude zodpovídat sám za sebe“ (Galatským 6:4–5). Místo toho, aby ses pokoušel změnit druhé, což vede pouze k odporu a rozhořčení, dovol Bohu, aby ti ukázal, co potřebuješ dělat jinak, abys lépe zvládal svůj problém. Když přestaneš dělat to, co nefunguje, a změníš svou reakci na problém, pak se druzí často změní sami.
2. Opravdová změna začíná jednáním s tvým vztahem k Bohu. Hořkost a znechucení způsobené problémy vedou ke vzdálení se Bohu, nechají tě, aby ses vypořádal s problémem vlastními silami. Když se Mu vydáš, zásadně tě to změní, bude napadena tvá pýcha, závist, roztrpčení, strach, nepoctivost, atd. – charakteristické rysy špatného zvládání změn. „Zkoumejme a zpytujme své cesty, vraťme se zpět k Hospodinu” (Pláč 3:40). S našimi životy vrácenými zpět k Hospodinu budeme poctivější, budeme si uvědomovat své kvality, budeme schopni vnímat realisticky, budeme zdvořilí a připraveni stát se Božími nástroji změn.

„Nasbírali tolik, kolik každý k jídlu potřeboval.“ 2. Mojžíšova 16:18

V poušti Bůh zaopatřil svůj lid manou, aby nehladověl. Zázračně se objevila každé ráno: „Pak odměřovali po ómeru. Ten, kdo nasbíral mnoho, neměl nadbytek, a kdo nasbíral málo, neměl nedostatek. Nasbírali tolik, kolik každý k jídlu potřeboval“ (2. Mojžíšova 16:18). Všiml sis někdy, že existují časy, kdy na tobě Boží požehnání „spočinou“ (viz 5. Mojžíšova 28:2)? Tvé modlitby jsou vyslyšeny, lékařská zpráva je dobrá, účty jsou zaplaceny, v práci se ti dobře daří a tvé děti jsou konečně na správné cestě. Když se to stane, raduj se a děkuj Bohu za Jeho dobrotu. Přijdou ale i jiné časy, kdy ti dá jen tolik světla, kolik je zapotřebí k tomu, abys mohl udělat jeden další krok. To je tehdy, když tě učí důvěřovat Mu každý den (někdy každou hodinu); učí tě zkoumat Jeho Slovo a zjišťovat sám pro sebe, že „Hospodinovo milosrdenství …se obnovuje každého rána…“ (Pláč 3:22–23). Hlavní myšlenka zní: Bůh nám nikdy nedovolí, abychom sbírali zítřejší manu už dnes. Bible říká: „Bůh vám dá všechno, co potřebujete, podle svého bohatství v slávě v Kristu Ježíši“ (Filipským 4:19). Chce, abys byl závislý na dárci, ne na daru, abys Mu důvěřoval, že naplní všechny tvé potřeby a abys očekával, že odkryje dobré věci ve špatných situacích. On chce, abys nebyl ve stresu a netrápil se „žádnou starostí, ale v každé modlitbě a prosbě děkoval a překládal své žádosti Bohu“ (viz Filipským 4:6), aby sis přestal dělat starosti, když jsi sám, protože On „…tě nenechá klesnout a neopustí tě“ (viz 5. Mojžíšova 31:6). Když si to uvědomíš, tak nezáležíc na tom, co se ve tvém životě vyskytne, nikdy nemusíš pochybovat o Jeho lásce, protože ta je „odvěká“ (viz Jeremiáš 31:3).

„Rozhlédl se na všechny strany, a když viděl, že tam nikdo není…“ 2. Mojžíšova 2:12

Když Mojžíš zabil Egypťana a schoval jeho tělo v písku, podíval se kolem sebe, aby se ujistil, že se nikdo nedívá. Udělal jsi někdy něco špatného, když se nikdo nedíval? Všichni jsme to udělali! Jeden pastor říká, že dělá poradce lidem, jejichž cestovní vytížení související s prací je činí zranitelnými. Uvádí například: „Jedna vedoucí pracovnice zjišťuje, že když je daleko od domova, má tendenci nevhodně flirtovat, i když miluje svého manžela a chce mu zůstat věrná. Významný profesionál zápasí se sexuálními představami v hotelových pokojích, i když takto není pokoušen doma. Internet klade nesčíslné morální pasti…pravidelným navštěvováním chatovacích místností se manželka zaplete do citových vztahů s jiným mužem…manžel zápasí s přístupností pornografie na internetu… Pocit, že se nikdo nedívá, jim umožnil hřešit způsobem, jakým by nikdy nehřešili v normálním životě, kde si toho lidé všimnou.“ Zde je to, co si potřebuješ uvědomit:

1. Bůh tě vidí, když tě nikdo jiný nevidí. Když to spojíš s touhou dělat Mu radost a nezarmucovat Ho, změní to tvé jednání.
2. „Ústa spravedlivého pronášejí moudrost…“ (Žalm 37:30). Když víš, že jsi zranitelný v určité oblasti, sdílej se s někým, kdo se za tebe bude modlit a komu se budeš zodpovídat. (V dnešních dnech existují dokonce počítačové programy, které monitorují tvoje internetové aktivity a pošlou zprávu druhým.)
3. Vyhýbej se situacím, které ti umožňují příliš mnoho soukromí. Jedna žena uzavřela svůj osobní bankovní účet a otevřela společný účet se svým manželem, protože nedokázala ovládat svou touhu utrácet. Bůh tě stvořil, abys žil ve vztahu s druhými a čím jsi otevřenější a poctivější, tím je menší pravděpodobnost, že sejdeš z cesty.

„A vytrvalost ať je dovršena skutkem…“ Jakub 1:4

Ptal ses někdy Boha: „Proč musím čekat tak dlouho?“ Jestli ano, zde jsou čtyři důležité věci, které potřebuješ vědět:

1. Čekání tě trénuje. Čas strávený čekáním může být časem výuky. A pokud se učíš, tak neztrácíš čas. Bůh tě připraví na bitvu, protože On je dobrý generál. „Požehnán buď Hospodin, má skála, který učí bojovat mé ruce…“ (Žalm 144:1).
2. Čekání tě napravuje. Žalmista napsal: „Dokud jsem se nepokořil, bloudíval jsem, nyní dodržuji, co jsi řekl“ (Žalm 119:67). Bolest může být přínosná. Nepřízeň může vést k duchovnímu pokroku, pokud jsi ochoten v ní něco dobrého hledat a nalézat. Bolest tě nutí hledat odpovědi u Boha, spoléhat se na Něj místo na druhé, poučit se ze situací, kdy ses odchýlil z cesty, hladovět po Jeho přítomnosti a Jeho hojivém doteku, naslouchat Jeho instrukcím a být citlivý na změny, které On chce vnést do tvého života. Ano, můžeš použít svou bolest k tomu, aby ses posunul dopředu.
3. Čekání odhaluje, kdo jsou lidé kolem tebe. Motivy nejsou snadno rozlišitelné. Důvěřuj Bohu, ale lidi zkoumej. To je duchovní. „Připomínej si celou tu cestu, kdy tě Hospodin, tvůj Bůh, vodil po čtyřicet let na poušti, aby tě pokořil a vyzkoušel a poznal, co je v tvém srdci…“ (5. Mojžíšova 8:2). Lidé jsou schopni skrývat své záměry a motivy po dlouhou dobu, ale čekání obvykle vynese pravdu na povrch.
4. Čekání poskytuje Bohu čas problém vyřešit. On je Bůh, který činí zázraky, proto nechoď před Ním a nepřiprav Ho o příležitost projevit Jeho moc ve tvém životě.

„Snad pro nás Hospodin něco udělá.“ 1. Samuelova 14:6

Boží odpověď na Jónatanovo „snad“ byla „určitě“. To proto, že jeho záležitost byla spravedlivá, jeho víra byla silná, měl srdce ochotné činit Boží vůli, oslavit Jeho jméno a být požehnáním Jeho lidu. K tomu, abys mohl vykročit ze „snad“, musíš vědět, že tvůj motiv je správný, že ses modlil a hledal v Písmu a že jsi ochoten naslouchat bohabojné radě. „Snad“ ti nedává právo být příliš troufalý nebo žádat Boha, aby schválil tvůj vlastní „program“. Když někdy chceme, aby se něco stalo, domníváme se, že to Bůh chce také. Až do tohoto okamžiku šel Izrael do války pouze, když to bylo založeno na plánu, proroctví nebo dobře promyšlené strategii. Někdy však Bohem dané příležitosti přicházejí „za pochodu“, a vyžaduje to víru a moudrost vědět, jak na ně reagovat. V takových „snad“ okamžicích nemůžeš čekat na záruky a tiše sedět a nic nedělat, protože tvoje jednání vyžaduje risk. Nemůžeš se bát normálních okolností, překážek nebo situací nahánějících strach. Musíš přijmout ono „snad“, které ti bylo dáno a něco s tím udělat, protože pak uvidíš Boha, jak mění „snad“ v zázrak. Když víš, že je tvé srdce před Bohem ryzí, musíš být ochoten čelit strachu a zmocnit se okamžiku. Když se ocitneš v okamžiku, který může změnit tvou budoucnost, věř Bohu, vykroč ve víře a postupuj dopředu. Nedovol, aby v tobě tvá vize zemřela kvůli risku, který s tím souvisí. S Bohem je risk mostem, který tě dovede tam, kde tě On chce mít.

„Snad pro nás Hospodin něco udělá.“ 1. Samuelova 14:6

Jónatan, syn krále Saula, pronásledoval pelištejskou posádku. Žádný prorok nepromluvil. Neměl slovo od Pána, které by potvrdilo, že vyhraje tu bitvu. Prostě řekl svému zbrojnošovi: „Pojď, pronikneme k postavení těch neobřezanců. Snad pro nás Hospodin něco udělá“ (1. Samuelova 14:6). Tento příklad ti ale nedává oprávnění ztratit zájem, dělat své vlastní věci a potom prosit Boha, aby ti kryl záda. Jónatan určitě bojoval na straně Pánova lidu, proto věděl, že Bůh byl s ním. Ale bez konkrétního, detailního nasměrování se objevil v oblasti „snad“. Fungovalo to? Ano. Když Jónatan a jeho zbrojnoš pobili dvacet Pelištejců, přivedlo to nepřátele do takového zmatku, že se navzájem začali zabíjet a Izrael zvítězil. Šalomoun řekl: „Kdo příliš dá na vítr, nebude sít, kdo hledí na mraky, nebude sklízet“ (Kazatel 11:4). Jinými slovy, když budeš čekat na ideální podmínky a o nic se nepokusíš, tak ani ničeho nedosáhneš. Ano, bylo by to úžasné, kdyby nám Bůh vždycky dal konkrétní instrukce. Ale On často vede skrz myšlenku nebo dojem, které v tobě rostou, a zatímco to sílí a přetrvává, začneš si myslet: „Možná Bůh chce, abych udělal toto…“ Máme rádi zaručený výsledek (a příjem). Cítíme se pohodlně s jistou, absolutní dohodou, bez risku, selhání nebo ztráty. Častěji ale budeš čelit takovým „snad“, než jistotám. A právě tato období nejistoty posilují tvou víru, tvé odhodlání a tvou odvahu.