Slovo pro každý den

„Hospodin Bůh zavolal na člověka: ,Kde jsi?‘“ 1. Mojžíšova 3:9

První zaznamenaná otázka, kterou kdy Bůh položil, byla: „(Adame), kde jsi?“ A to je otázka, kvůli které se potřebuješ zastavit a každý den si ji položit: „Kde skutečně jsem?“ Pokud neznáš odpověď nebo ji znáš a nelíbí se ti, potom je dnešní slovo pro tebe. Když se Bůh zeptal Adama „kde jsi“, on odpověděl: „Uslyšel jsem v zahradě tvůj hlas a bál jsem se. A protože jsem nahý, ukryl jsem se“ (1. Mojžíšova 3:10). Je ohromující, jak daleko jdeme kvůli tomu, abychom se skryli. Zavalíme se prací, zapleteme se do aféry nebo si postavíme zeď kolem svých srdcí – uděláme cokoliv, abychom nemuseli čelit pravdě. Bůh se nepokoušel najít Adama; On jenom chtěl, aby Adam našel sám sebe. Dokud to neuděláš, jsi skutečně ztracen. A problém je v tom, že když se skryješ, staneš se falešným. Máš tušení, kolik citového úsilí vynaložíš na to, abys pokračoval v trapném předstírání? Pouze dvě věci jsou horší: být falešný vůči sobě a být falešný vůči Bohu. A navíc pro tebe bude obtížné být upřímný vůči druhým nebo se jim podívat do očí. Proč? Protože se budeš obávat, že se třeba podívají do tvého srdce a uvidí tě takového, jaký skutečně jsi. Nacházíš se dnes v takové situaci? Máš strach podívat se do svého vlastního srdce? Dobrá zpráva je, že Adam byl nahý, ale Bůh ho oblékl; byl vinen, ale Bůh ho očistil; obával se, ale Bůh ho utěšil. A když k Němu dnes přijdeš, očistí tě, obleče tě a utěší tě. Čeká jenom na příležitost, aby to mohl udělat!

„Když z milosti, tedy ne na základě skutků…“ Říma­nům 11:6

Pavel píše: „Když z milosti, tedy ne na základě skutků, jinak by milost nebyla milostí“ (Římanům 11:6). Dr. Gerald Mann vypráví, fascinují příběh o tom, jak získal svůj doktorát z řečtiny. V jeho třídě bylo pouze šest studentů. Profesor nikdy nikomu nedal jedničku. První den zvedl učebnici řečtiny a k jejich údivu oznámil: „Už jsem vám napsal známky a nezáleží na tom, jak moc budete studovat, nebo čeho dosáhnete, každému z vás jsem dal jedničku!“ Dr. Mann pokračuje: „Z šesti studentů se nás pět učilo řečtinu více, než jsme si kdy mysleli, že je možné. Ten zbylý spolužák jenom procházel a nikdy se jí skutečně nezabýval.“ Pochop toto: milost je síla vyniknout nebo oprávnění jenom projít. V obou případech jsi přijat a považován za spravedlivého v Božích očích od okamžiku, kdy začneš důvěřovat Kristu. Proč to Bůh takto zařídil? Protože láska, kterou nám dává, je bezpodmínečná a jenom naše odezva na Jeho lásku Ho může uspokojit. Jak úžasná pravda. Bůh činí sám sebe zranitelným vůči odmítnutí takových lidí, jako jsme my! Možná si říkáš: „Jak mohu dokázat, že skutečně miluji Boha?“ To je snadné: budeš milovat svého bratra a sestru (viz 1. Janova 4:21), budeš milovat Boží Slovo (viz Žalm 119:97), budeš s radostí trávit čas na modlitbách (viz Jeremiáš 29:12). Milost nebrání svatosti, ale vede k ní. „Ukázala se Boží milost, která přináší spásu všem lidem a vychovává nás k tomu, abychom se zřekli bezbožnosti a světských vášní, žili rozumně, spravedlivě a zbožně v tomto věku…“ (Titovi 2:11–12).

„…tu s ním kdosi zápolil, dokud…“ 1. Mojžíšova 32:24

Bible říká: „Pak zůstal Jákob sám a tu s ním kdosi zápolil, dokud nevzešla jitřenka.“ Když se Bůh rozhodne s tebou jednat, přivede tě do samoty. Všimni si, Jákob zůstal „sám“. Když se provádí operace, není dovoleno, aby někdo další byl v operačním sále. S něčím v tobě je potřeba jednat, nebo to nezvládneš. Všimni si také, že „…tu s ním kdosi zápolil, dokud…“. Ostatní to s tebou možná vzdají, ale Bůh ne. „Jsem si jist, že ten, který ve vás začal dobré dílo, dovede je až do dne Ježíše Krista“ (Filipským 1:6). „Dokud“ se z Jákoba nestane Izrael, „dokud“ se z podvodníka nestane Boží princ, „dokud“ nezačneš chodit, mluvit a žít takovým způsobem, že všichni kolem tebe budou vědět, že se tě dotknul Bůh. Bůh ti nedovolí věci, které dříve přehlížel. Když nebudeš mít dost času, bude s tebou zápasit a ukáže ti, že promarňuješ svůj život. Bude s tebou zápasit kvůli tvým lehkomyslným postojům, slovům a jednání. Bude s tebou zápasit kvůli tvé nevděčnosti a pomůže ti vidět, jak jsi požehnaný. Bude s tebou zápasit kvůli rozdvojenosti tvé mysli a neochotě se k něčemu zavázat. Změnil jsi zaměstnání, změnil jsi vztahy a změnil jsi církev; kdy dovolíš Bohu, aby tě zasadil někde trvale, abys mohl nést ovoce? V tomto příběhu je dvakrát „dokud“. Za prvé, Bůh zápasil s Jákobem, dokud neřekl ano. Za druhé, Jákob zápasil s Bohem, dokud mu Bůh nepožehnal. V tom okamžiku se Jákobovo jméno změnilo, byla ukončena jeho minulost a začala budoucnost, kterou pro něj Bůh zamýšlel.

„…neboť nehledám vůli svou, ale vůli toho, který mě poslal.“ Jan 5:30

Třetí věc, která charakterizuje Kristův vztah s Jeho Otcem, je poslušnost. Ježíš řekl: „…jak mi Bůh přikazuje, tak soudím, a můj soud je spravedlivý, neboť nehledám vůli svou, ale vůli toho, který mě poslal“ (Jan 5:30). Ježíš nepřemýšlel nad svou vůlí a ani ji s nikým nekonzultoval. Místo toho se jako laser zaměřil na jednu věc – na to, aby činil Boží vůli, nic víc, nic míň. Všimni si slov „jak mi Bůh přikazuje“. Když slyšíš, že k tobě Bůh mluví, je po diskusi; je čas jednat. Bůh nezmění svůj názor, proto ty musíš začít měnit ten svůj a „zapojit se do programu“. Když učiníš Ježíše Pánem svého života, vzdáváš se ve třech základních oblastech: a) kolik tě to bude stát; b) kam tě to zavede; c) do jaké míry tě to změní. Kvůli tomu, aby ses radoval ze vztahu s Ježíšem, vztahu podobnému Jeho vztahu s Otcem, platíš tuto cenu! Řekneš: „To vypadá jako těžký úkol.“ Ano, ale také tě to chrání. Když Bůh řekl svému lidu, aby něco udělal, také mu řekl, proč: „…dobře se vám povede…“ (viz 5. Mojžíšova 5:33, 6:3, 12:28). Bůh se nesnaží omezit tvůj styl, zkomplikovat ti život nebo tě vsadit do svěrací kazajky. On je Otec, který chce jen to nejlepší pro své děti. Není to něco, co chce každý dobrý rodič? Takže, když chodíš v poslušnosti, dostaneš od Boha to nejlepší.

„…nehledám vůli svou, ale vůli toho, který mě poslal.“ Jan 5:30

Pro Kristův vztah s Otcem jsou charakteristické tři věci: důvěrnost, závislost a poslušnost. Dnes se budeme zabývat Jeho závislostí na Otci. „Syn nemůže sám od sebe činit nic než to, co vidí činit Otce. Co činí Otec, stejně činí i jeho Syn“ (Jan 5:19). Ježíš věděl, že nic nemůže dělat bez Otce, proto se ani nepokoušel to zkusit. Na druhé straně, my zpíváme: „Bez Něj nemohu dělat nic,“ pak jdeme a jednáme, jakoby všechno záviselo na nás. Když jsme úspěšní, často se staneme tak domýšlivými, že nás nikdo nemůže vystát. A když selžeme, je to obvykle proto, že se zhroutíme pod tíhou úkolu, který nám Bůh vůbec nedal. Říkal sis někdy, proč Ježíš nikdy nezápasil s pocitem nízkého sebevědomí nebo nebojoval se strachem ze selhání tak jako my? Protože se Mu nikdy ani nestalo, že by nemohl udělat něco, o čem Ho Jeho Otec předem ujistil, že to je schopen udělat. Když víš, že jsi slyšel Boha, potom můžeš čelit jakékoliv překážce nebo nepříteli s důvěrou. Bůh ti nikdy nedá úkol, který nevyžaduje Jeho moudrost a vyzbrojující sílu. Opravdu, každý Boží skutek je určen k tomu, aby posílil, ne oslabil tvou závislost na Něm. Řekneš: „Ale já mám talent. Mohu dělat mnoho věcí!“ Ano, ale nemůžeš sám udělat nic, co by bylo důležité v Božích očích. Proto než vkročíš do nového dne, klekni si a modli se: „Pane, počítám s Tebou a nemám náhradní plán!“

„…nehledám vůli svou, ale vůli toho, který mě poslal.“ Jan 5:30

Vztah, jaký měl Ježíš se svým Otcem, je takový vztah, jaký On chce, abys ty měl s Ním. Tento vztah je charakteristický třemi věcmi. Během několika dalších dní se budeme zabývat každou z nich jednotlivě: Důvěrnost. Ježíš řekl: „Vždyť Otec miluje Syna a ukazuje mu všecko, co sám činí…“ (Jan 5:20). Během dne se vzájemně ovlivňuješ s mnoha lidmi, ale se svými vnitřními pocity se sdílíš jen s těmi, kterým důvěřuješ, a s těmi, se kterými máš blízký vztah. Takže jak blízko jsi Bohu právě teď? Jsi dost blízko na to, abys Ho slyšel, když k tobě mluví? Dost blízko na to, abys poznal, že jsi řekl nebo udělal něco, co Ho zarmoutilo? Dost blízko na to, abys cítil teplo Jeho přítomnosti? Pravda je taková, že jsi teď tak blízko Bohu, jak ses rozhodl. Rozhodni se být Mu blízko a ukázni se, abys u Něj skutečně byl. Nikdo se nenarodí, aniž by se nejdříve uskutečnil čin důvěrnosti mezi dvěma lidmi. A důvěrnost je založena na jednom slovu: „touha“. Jak moc toužíš po Bohu? David řekl: „Bože, tys Bůh můj! Hledám tě za úsvitu, má duše po tobě žízní…“ (Žalm 63:2). Toužíš být v Jeho domě? „Osvěžují se tím nejtučnějším z tvého domu, z potoka svých rozkoší jim napít dáváš“ (Žalm 36:9). Toužíš po Jeho Slovu? „…od příkazů jeho rtů jsem neodstoupil, řeči jeho úst jsem střežil víc než vlastní cíle“ (Jób 23:12).

„Na něm spočine duch Hospodinův: duch moudrosti a rozumnosti…“ I­zaiáš 11:2

Ježíš potřeboval během své pozemské služby „ducha moudrosti“, když bylo zapotřebí udělat rozhodnutí nebo jednat s nepřítelem. Pokud jsme věřící, tak tentýž duch žije i v nás. Jakub 3:15 říká, že existují tři druhy moudrosti:

1. Přízemní moudrost, která není vždycky spolehlivá, protože „někdy se člověku zdá cesta přímá, ale nakonec přivede k smrti“ (Přísloví 16:25).
2. Živočišná moudrost, která je založena na emocích a ty mohou vést do zmatku, zranění a žárlivosti.
3. Ďábelská moudrost, která je sobecká, smyslná a bezbožná.

Boží moudrost „shůry, je především čistá, dále mírumilovná, ohleduplná, ochotná dát se přesvědčit, plná slitování a dobrého ovoce, bez předsudků a bez přetvářky“ (Jakub 3:17). Bible říká: „Má-li kdo z vás nedostatek moudrosti, ať prosí Boha, který dává všem bez výhrad a bez výčitek…“ (Jakub 1:5). Když se modlíš, polož si tyto otázky: a) jsou mé motivy čisté nebo se za ně budu později stydět; b) bude mít mé rozhodnutí za následek milosrdenství a soucit nebo konflikt a stres; c) myslel jsem na všechny lidi, kteří budou ovlivněni výsledkem; d) jsem ochoten podřídit se tomu, co Bůh chce, nebo jsem odhodlán hrnout se dopředu navzdory všemu; e) způsobí konečný výsledek, že budu hrubý nebo vytvoří prostředí, kde láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, mírnost a sebekontrola mohou růst (viz Galatským 5:22–23); f) je to férové a nestranné nebo to upřednostňuje určitou osobu nebo skupinu; g) mohu s dobrým svědomím jít tímto určitým směrem, nebo jsou v tom do jisté míry obsaženy podvod a sobectví?

„Rozjímej nad ním ve dne v noci…“ Jozue 1:8

Pastore, jsi vyhublý šéfkuchař? Servíruješ každou neděli zdravá jídla svému sboru, zatímco ty sám duchovně hladovíš? Dovolil jsi, aby tvoje pracovní vytížení ve sboru ukradlo tvůj modlitební život a připravilo tě o čas strávený čtením Písma, který je tak potřebný k budování tebe samotného? Jedním z velkých nebezpečí služby je dávat, ale nepřijímat. Co se týče peněz, když jsou tvé výdaje větší než tvé příjmy, skončíš bankrotem. A stejná věc se ti může stát v duchovní oblasti. Když Jozue nahradil Mojžíše a stal se vůdcem Izraele, Bůh mu řekl stejnou věc třikrát: „Buď rozhodný a udatný…“ (Jozue 1:6, 7, 9). A potom Jozuovi vysvětlil, odkud dostane svou sílu a odvahu: „Kniha tohoto zákona ať se nevzdálí od tvých úst. Rozjímej nad ním ve dne v noci, abys mohl bedlivě plnit vše, co je v něm zapsáno. Potom tě bude na tvé cestě provázet zdar, potom budeš jednat prozíravě“ (Jozue 1:8). Všimni si slov „potom tě bude na tvé cestě provázet zdar“. Máš úkol týkající se dvou oblastí, tvé síly a tvé odvahy. V čem to spočívá? „Rozjímej nad ním (Božím Slovem) ve dne v noci“. Meditovat znamená přemítat. Krávy jsou přežvýkavci. Žvýkají potravu, spolknou ji, potom se jim vrátí zpět, přežvykují ji znovu a pokaždé, když se to stane, získají z potravy více výživy. Proto „přežvykuj“ Boží Slovo. Přemýšlej o něm. Zpracovávej ho ve své mysli. Pokud chceš být duchovně zdravý, rozjímej a přemítej o Písmu!

„Ať se děje cokoliv, láska vydrží…láska vytrvá.“ 1. Korintským 13:7

Když Ed a Alice přišli do manželské poradny, terapeut se Alice zeptal: „Co vás na začátku k Edovi přitahovalo?“ Odpověděla: „Jeho silná, tichá povaha.“ Poradce pokračoval: „Tak proč chcete rozvod?“ Alice odpověděla: „Kvůli jeho silné, tiché povaze!“ Někdy je to tak, že to, co nás přitahovalo k sobě, se stane hlavním dráždidlem. V každém vztahu existují časy, kdy to vypadá, že by bylo jednodušší skončit než pokračovat. Ale existují určitě výhody v překonávání vašich problémů, například:

1. Emocionální přínos. Zcela v rozporu s tím, k čemu by nás vedla „kultura Hollywoodu“, rozvedení lidé se pravděpodobněji ocitnou v depresi kvůli pocitu osamění. Ve skutečnosti mnozí říkají, že i když byly ve vztahu neshody, chybí jim někdo, kdo by byl doma, když přijdou.
2. Přínos pro zdraví. Emocionální stres vede k fyzickým problémům a být ve vztahu, zvláště v dobrém manželství, může být přínosné pro vaše zdraví. Je to jako mít vlastní zdravotní sestru nebo terapeuta.
3. Výhody sounáležitosti. To, co tvé děti vidí, ovlivní jejich výběr v budoucnu. Když zůstaneš ve svém manželství, děti se naučí, jak procházet vztahovými problémy. Páry, které žijí v silných manželstvích, pomáhají budovat národ milujících, zodpovědných rodičů, kteří jsou schopni vést své děti po správné cestě. „Ať se děje cokoliv, láska vydrží…láska vytrvá“ (1.Korintským 13:7). Spisovatelka Christy Scannell říká: „Když jsme se s manželem vzali, dohodli jsme se, že to bude vztah do konce života… Týdny před naší svatbou jsme udělali dohodu, že budeme řešit jakékoliv problémy, které se nám postaví do cesty… Ano, bojujeme. Obviňujeme se. Říkáme jízlivé poznámky…ale neodejdeme od sebe, ani nebudeme vyplňovat formuláře…ať se děje cokoliv, zůstaneme spolu.“

„…nás stále vodí v triumfálním průvodu Kristově…“ 2. Korintským 2:14

Některé věcí ti mohou vzít odvahu, např. děti, které nejdou tvou cestou. Jako křesťanští rodiče toužíme vidět své děti, jak slouží Bohu. Jestli ses modlil a žil vírou před dětmi nejlépe, jak jsi uměl, a ony si stejně zvolily jinou cestu, zranění tvého srdce může být hluboké. Ale jiní už tou cestou před tebou šli. Izák viděl svého syna Jákoba, jak se odevzdává Bohu, zatímco jeho druhý syn Ezau Ho odmítl. Áron, nejvyšší kněz, měl dva syny, kteří obětovali „podivný oheň“ na Božím oltáři. Manoa přežil sebevraždu svého syna Samsona. Dokonce synové proroka Samuele „…nechodili jeho cestou, ale propadli lakotě, brali úplatky a převraceli právo“ (1. Samuelova 8:3). Nejsi jediný, kdo si dělá starosti kvůli svým dětem, a je příliš brzy pro pocit viny nebo vzdání se jich. Pamatuj:

1. Bůh jediný může zachránit. „U Hospodina je spása!“ (Jonáš 2:9). Nepokoušej se ujmout se Boží zodpovědnosti nebo přijmout vinu, která není tvoje. Bůh zná naše srdce, ví, jak a kdy „skončit jednání“ s tvým dítětem. Proto místo toho, aby sis dělal starosti, přinášej jejich jména v modlitbě před Něj.
2. Nech Boha převzít břemeno. Tvůj podíl je modlit se za ně, věřit Bohu a potom se vymanit z toho břemene. On je schopen to unést; ty nemůžeš (viz 1. Petrova 5:7).
3. Pokud jsou naživu, je naděje (viz Jeremiáš 31:17). Bůh může připravit okolnosti a obrátit jejich neústupná srdce, když Mu budeš pouze důvěřovat.