Slovo pro každý den

„A nepřizpůsobujte se tomuto věku, nýbrž proměňujte se…“ Římanům 12:2

Co to znamená plně sám sebe vydat Bohu? Je to:

1. Skutek uctívání. „…abyste sami sebe přinášeli jako živou, svatou, Bohu milou oběť; to ať je vaše pravá bohoslužba“ (Římanům 12:1). Uctívání není jen účast na nedělních bohoslužbách, zpívání chval a modlení se. „Protože se tento lid přibližuje ke mně ústy a ctí mě svými rty, ale svým srdcem se ode mne vzdaluje…“ (Izaiáš 29:13). Vyžaduje to vydávání tvého srdce Bohu každý den po dvacet čtyři hodin; ať jsi sám nebo v davu, v práci, nebo si užíváš rekreaci, trávíš čas s rodinou, jsi ve škole, na schůzce nebo jenom na procházce se psem. Pokud tě tvé srdce k ničemu nepřiměje, pak tvé chování bude spíše pouhým skutkem neochotné poslušnosti než radostným odevzdáním se. Vydání se Bohu není záležitost částečného úvazku a neděláš to pro svůj vlastní prospěch; je to skutek uctívání na plný úvazek činěný pro Boží prospěch.
2. Reakce na Boží velkorysost. „…pro Boží milosrdenství, abyste sami sebe přinášeli…“ (Římanům 12:1). Bůh neříká: „Když se mi nevydáš, potrestám tě.“ Nikomu nekroutí paži. Nepoddáváš se ve strachu se zaťatými zuby; ne, je to reakce na dluh. Všechno, o co Bůh žádá, je započato Jeho dáváním. Tvoje pokání je reakcí na Jeho lásku. Tvoje dary jsou reakcí na Jeho požehnání. Tvoje poslušnost je reakcí na Jeho zaslíbení. Boží milost nikdy není „obchod“, je to „dar zdarma“ z Jeho lásky pro ty, kteří si to nezaslouží (viz Římanům 5:18). Proto vzhledem k Jeho milosrdenství – jako racionální reakci – „sami sebe přinášejte jako živou, svatou, Bohu milou oběť“. To je tvoje „pravá bohoslužba“ a bude to „Bohu milá oběť“.

„A nepřizpůsobujte se tomuto věku, nýbrž proměňujte se…“ Římanům 12:2

1. Proměna vyžaduje osobní oběť. Není snadná, přirozená nebo automatická. Vyžaduje, aby se člověk stal „živou obětí“. Problém se „živými oběťmi“ spočívá v jejich tendenci stále unikat obětnímu oltáři s tím, že jsou opakovaně vedeny k tomu, aby se znovu a znovu obětovaly. Spasení je okamžitá zkušenost jednou provždy, ale neexistují okamžité „živé oběti“ jednou provždy. Je to opakovaný závazek každý den, v každém okamžiku, což znamená přinášet svou umíněnou přirozenost zpět na oltář, vydávat ji Bohu tak často, jak je to nutné. Nečekej, až stará přirozenost zesílí nebo se smíří se smrtí před tím, než tvá oběť je skutečně opravdová. A nedovol, aby ti to vzalo odvahu ve tvé bitvě o vítězství; tvoje stará přirozenost a tvůj obnovený duch jsou vzájemní nepřátelé: „Jde tu o naprostý protiklad, takže děláte to, co dělat nechcete” (Galatským 5:17). Tvým úkolem není odstranit tělo, ale křižovat ho pokaždé, když chce převzít nadvládu a odmítá se nechat omezit nebo omezuje tvůj závazek k duchovnímu růstu.
2. Proměna je dvoustranná záležitost. “…abyste sami sebe přinášeli jako živou, svatou, Bohu milou oběť; to ať je vaše pravá bohoslužba” (Římanům 12:1). To zahrnuje pevné rozhodnutí mysli a vůle, protože naše těla se sama nevydají. Dokud si dobrovolně nezvolíš „sám sebe přinášet…Bohu“, tvé tělo bude jednat živelně. „Jako jste se dříve propůjčovali k službě nečistotě a nepravosti k bezbožnému životu, tak se nyní dejte do služby spravedlnosti k posvěcení“ (Římanům 6:19). Když se podřídíš svým pudům, zaséváš hřích. Když se podřídíš Bohu, zaséváš pro Jeho požehnání.

„A nepřizpůsobujte se tomuto věku, nýbrž proměňujte se…“ Římanům 12:2

Chuck Swindoll řekl: „Rádi si představujeme sami sebe jako skupinu silných jedinců… Pravda je taková, že se neradi objevujeme v jiném světle pro případ, že bychom byli ignorováni, označeni za fanatiky nebo byli odmítnuti. Proto se přizpůsobujeme. Uvidíš to v horlivosti dítěte někoho potěšit; u dopívajícího, který se snaží vyrovnat s tlakem vyvolaným jeho vrstevníky; uvidíš to u dospělého, který by se ,přerazil‘, aby se vyrovnal sousedům.“ Být odlišný bez důvodu je v podstatě bezcenné, dokonce kontraproduktivní. To, co Bůh od nás chce, je ochota nechat se radikálně proměnit. „Vybízím vás, bratří, pro Boží milosrdenství, abyste sami sebe přinášeli jako živou, svatou, Bohu milou oběť; to ať je vaše pravá bohoslužba. A nepřizpůsobujte se tomuto věku, nýbrž proměňujte se obnovou své mysli…“ (Římanům 12:1–2). Zde jsou dva důležité body, které ti pomohou dosáhnout tohoto cíle:

1. Proměna patří věřícím. Nevěřící se nemůže bez Krista zbavit kontroly, kterou svět nad ním má, ale věřícím je zaslíbeno: „…protože ten, který je ve vás, je větší než ten, který je ve světě“ (1. Janova 4:4). Boží Duch, který v tobě přebývá, tě uschopňuje odolávat tlaku světa, který tě chce přizpůsobit své podobě.
2. Boží žádost je naléhavá. „Vybízím vás, bratří…“ V některých překladech je použito slov „naléhavě žádat, naléhat, naléhavě prosit“, protože tato žádost není druhořadá nebo volitelná. Je to rozhodující Boží příkaz! Bůh hledá vydané nádoby, které jsou připraveny být proměněny k Jeho užitku. Jsi ochoten říci: „Ano, Pane, použij si mě.“

„Z jeho plnosti jsme byli obdarováni my všichni milostí za milostí.“ Jan 1:16

Boží milost k nám přichází svobodná a zřetelná, bez jakýchkoliv připojených podmínek. Bůh je tolerantnější a méně posuzující než mnozí z nás. Nebyli jsme toho hodni a nezasloužili jsme si to, ale protože náležíme Kristu, Bible říká: „Z jeho plnosti jsme byli obdarováni my všichni milostí za milostí“ (Jan 1:16). Richard J. Neuhas řekl: „Moralizování a legalizování evangelia o Boží milosti je hloupé kacířství prodávané zklamaným lidem, kteří jsou rozzlobení, protože nepřijali to, co nemohli z žádného důvodu očekávat.“ Když skutečně pochopíš pojetí milosti:

1. Získáš nové ocenění Božích darů pro tebe – věcí jako je spasení a odpuštění, dar života, zdraví, smíchu, hudby, krásy a přátelství.
2. Budeš méně kritický a méně znepokojený tím, co jiní lidé dělají. Slyšel jsi někdy rčení: „Já jsem sám se sebou v pohodě. Nemám potřebu dělat ti něco špatného.“ Když chodíš ve svobodě, která přichází s milostí, nemáš problém nechat druhé lidi, aby plánovali svůj vlastní směr a dělali rozhodnutí, která ty bys možná neudělal.
3. Budeš tolerantnější a méně posuzující. Místo toho, aby ses zaměřoval na své chování založené na náboženském výkonu, budeš usilovat o pravost a upřímnou lásku k Bohu.
4. Budeš duchovně růst. David řekl: „…učinil mě volným…“ (Žalm 18:20). Milost rozšiřuje tvůj obzor, takže se nikdy nemůžeš vrátit tam, kde jsi kdysi byl.

„…vytrvale se přimlouvejte…aby mi bylo dáno pravé slovo, kdykoliv promluvím.“        E­fezským 6:18–19

Pavel napsal věřícím v Efezu: „…vytrvale se přimlouvejte…aby mi bylo dáno pravé slovo, kdykoliv promluvím. Tak budu moci směle oznamovat tajemství evangelia“ (Efezským 6:18–19). Modlíš se za svého pastora? Měl bys! Po prvním kázání Wilbura Chapmana v Prvním presbyteriánském sboru ve Philadelphii jeden muž řekl: „Jste celkem mladý na to, abyste byl pastorem tak velkého sboru. Vždycky jsme tady měli starší muže. Obávám se, že neuspějete, ale protože kážete evangelium, pomohu vám, jak jen budu moci.“ Chapman si pomyslel: „To je ale ztřeštěnec!“ Ale ten muž pokračoval: „Budu se za vás modlit a několik dalších se dohodlo, že se ke mně připojí.“ Později Chapman napsal: „Necítil jsem se tak špatně, když jsem pochopil, že se za mne budou modlit. Brzy se ze tří stalo padesát a z padesáti dvě stě, setkávali se před každou bohoslužbou, aby se za mě modlili. V jiné místnosti klečelo osmnáct členů staršovstva tak blízko, že jsem mohl vztáhnout svou ruku a dotknout se jich. Vždycky jsem šel na kazatelnu s důvěrou, že mám Boží pomazání jako odpověď na modlitby těchto lidí. Bylo snadné kázat, byla to opravdová radost. A jaký byl výsledek? Během dalších tří let bylo jedenáct set lidí spaseno a připojilo se ke sboru, a šest set z nich byli muži. Bylo to ovoce Ducha Svatého jako odpověď na modlitby. Členové sboru by měli dělat mnohem více než chodit do sboru jako zvědaví, nečinní diváci, kteří chtějí být rozveseleni a pobaveni. Je to jejich úkol se mocně modlit, aby Duch Svatý oblékl kazatele do své moci a aby způsobil, že jeho slova budou jako dynamit.“

„Bez víry však není možné zalíbit se Bohu…“ Židům 11:6

Bible říká: „Bez víry však není možné zalíbit se Bohu. Kdo k němu přistupuje, musí věřit, že Bůh jest a že se odměňuje těm, kdo ho hledají“ (Židům 11:6). Víš, co Bůh od tebe očekává? Víru! Chce, abys věřil Jeho Slovu, Jeho charakteru a Jeho dřívějším projevům věrnosti. Je nemožné Ho potěšit, pokud Mu nedůvěřuješ. Obtíže, se kterými se teď potýkáš, mohou souviset s tím, kde jsi ve svém chození ve víře s Bohem. Neznamená to, že když procházíš potížemi, že nemáš víru. Ale i když to nemusel být nedostatek víry, který tě dostal do potíží, je to síla víry, která tě z nich dostane. Řekneš: „Ale neměl bych být racionální?“ Ano, ale nebuď natolik racionální, že nenecháš prostor pro nadpřirozené. Narcismus je uctívání našeho vlastního intelektu. Říkáme: „Pokud tomu nerozumím, neuvěřím tomu.“ Pak jsi v podstatě svým vlastním bohem! Ve skutečnosti nevěříš v Boha, věříš sám v sebe. Co uděláš, až ti život přinese problém, který nemůžeš vyřešit? Než Kristus vzkřísil Lazara z mrtvých, požádal Marii a Martu, aby Ho vzali k hrobu, na místo, kde přestaly věřit, do bodu, kde to vzdaly kvůli lidskému omezení. Proč? Protože jedině tehdy, když dosáhneš tohoto bodu, zjistíš, že Bůh „…může učinit nade všechno víc, než zač prosíme a co si dovedeme představit“ (Efezským 3:20).

„Oči všech s nadějí vzhlížejí k tobě…“ Žalm 145:15

Když se Bůh představil Abrahamovi, nazýval sám sebe El Shaddai, což znamená „Dárce všeho“. A dnes ti Bůh říká: „Budu ti vším, co potřebuješ!“ Nyní víš, že Bůh je schopen; ale nekladeš si občas otázku, jestli je ochoten? Prostě mít zjevení Boží schopnosti nestačí; kvůli tomu, abys získal pevný základ pro svou víru, musíš také věřit, že On to udělá. Jednoho dne přišel k Ježíšovi malomocný a řekl: „,Chceš-li, můžeš mě očistit.‘ Ježíš se slitoval, vztáhl ruku, dotkl se ho a řekl: ,Chci, buď čist‘“ (Marek 1:40–41). Nedopusť, aby tě satan přesvědčil o tom, že Bůh se o tebe možná postará, nebo možná ne. Bible říká: „Můj Bůh vám dá všechno, co potřebujete…“ (Filipským 4:19). Všimni si, Bible neříká: „Bůh je moc.“ Ale říká: „Bůh je láska.“ Zaměřuje se na Jeho ochotu použít svou moc spíše než na moc samotnou. Protože Bůh má milující srdce, použije svou moc k tomu, aby naplnil tvé potřeby. Bůh má ve skutečnosti velkou radost, když naplňuje tvoje potřeby. „Hospodin je milostivý, plný slitování, shovívavý a nesmírně milosrdný. Hospodin je ke všem dobrotivý, nade vším, co učinil, se slitovává… Oči všech s nadějí vzhlížejí k tobě a ty jim v pravý čas dáváš pokrm, otvíráš svou ruku a ve své přízni sytíš všechno, co žije“ (Žalm 145:8–9 a 15–16). Bůh možná neodpoví na tvou modlitbu způsobem, jakým si myslíš, že by měl, nebo tehdy, kdy si myslíš, že by měl, ale když Mu budeš důvěřovat, odpoví způsobem, který je pro tebe nejlepší.

„…se stalo k Abramovi ve vidění slovo Hospodinovo: ,Nic se neboj…‘“        1. Mojžíšova 15:1

Název romantické komedie Williama Shakespeara Mnoho povyku pro nic byl čerpán z biblického příběhu o tom, jak Ježíš vzkřísil Jairovu dceru z mrtvých. Když šel Jairos k Ježíšovi s prosbou o pomoc, jeho dcera byla v kritickém stavu. Zatímco Ježíš a on kráčeli k jeho domu, ta malá dívka zemřela. V tomto bodě Ježíš řekl zdevastovanému otci: „Neboj se, jen věř!“ (Marek 5:36). Když přišli do domu, všichni plakali. V tom okamžiku se Ježíš zeptal: „Proč ten rozruch a pláč?“ (Marek 5:39). Slovo „ado“, které je použito v anglické Bibli, znamená „ruch, křik a zmatek“. Potom vzal Ježíš to dítě za ruku a řekl mu, aby vstalo. A k údivu všech to ta dívka udělala. Jestliže Ježíš může křísit mrtvé, pak určitě nemáš problém, který by nemohl vyřešit! Ten zázrak se začal dít v okamžiku, kdy šel Jairos k Ježíšovi. A tím, že uděláš totéž, se postavíš do pozice, kdy můžeš získat výsledky, které potřebuješ. Chystáš se udělat velké „ado“, nebo máš v úmyslu modlit se ve víře a věřit Bohu, že udělá to, co zaslíbil. Kolik energie a emocí promarníš kvůli věcem, které se nikdy neuskuteční? Nebo věci, které nemůžeš kontrolovat? Kolik nocí máš ještě v úmyslu ležet bez spánku, zírat do stropu a přemýšlet o všech těch věcech, které by se mohly stát? Umíš si představit, jak se Bůh při tom cítí? Vyhlašuj toto zaslíbení: „Pokojně uléhám, pokojně spím, neboť ty sám, Hospodine, v bezpečí mi dáváš bydlet“ (Žalm 4:9).

„…se stalo k Abramovi ve vidění slovo Hospodinovo: ,Nic se neboj…‘“        1. Mojžíšova 15:1

Výzkumníci zjistili, že kolem čtyřiceti procent věcí, kvůli kterým si děláme starosti, se nikdy nestanou. Třicet procent se týká minulosti a není s nimi možné cokoliv dělat. Dvanáct procent se týká záležitostí druhých, takže to dokonce ani není naše starost. Deset procent se týká nemocí, skutečných nebo v představách. Což znamená, že zbývajících pouhých osm procent věcí, kvůli kterým si děláme starosti, se pravděpodobně stanou! Vědci na Univerzitě v Yale identifikovali „gen starostí“. Ale říkají, že ačkoliv jsi ho možná zdědil, můžeš nad ním zvítězit. Kdosi řekl: „Starost je pouze úrok placený za potíže ještě před tím, než přijdou.“ A v mnoha případech se ty potíže nikdy nenastanou. Zamysli se; když si děláš starosti, existuje z devadesáti dvou procent šance, že platíš úrok za dluh, který ani není tvůj! Jak bláznivé! Vezmi si, například, strach z létání. Musel bys létat každý den po devatenáct tisíc let, než by došlo k pravděpodobnému zřícení se. Ale je to jedna ze šesti nejobávanějších příčin smrti. Někdo spočítal, že v Bibli je napsáno 365krát „neboj se“ – jednou pro každý den roku. Když si děláš starosti, pochybuješ o Bohu a umožňuješ ďáblovi přístup do svého života. Jak dlouho to už děláš? Kdy máš v úmyslu s tím přestat? Bůh věděl, že Abram opouští svou zónu bezpečí a bezpečnou základnu, a proto řekl: „Nic se neboj, Abrame, já jsem tvůj štít, tvá přehojná odměna“ (1. Mojžíšova 15:1). A Bůh dnes tobě říká totéž.

„…se stalo k Abramovi ve vidění slovo Hospodinovo: ,Nic se neboj…‘“        1. Mojžíšova 15:1

Bůh požádal Abrama, aby udělal velmi obtížnou věc: „Odejdi ze své země, ze svého rodiště a z domu svého otce do země, kterou ti ukážu. Učiním tě velkým národem, požehnám tě, velké učiním tvé jméno. Staň se požehnáním… A Abram se vydal na cestu, jak mu Hospodin přikázal“ (1. Mojžíšova 12:1–4). Pokud máš strach změnit zaměstnání, byt nebo místo, postav se na tyto verše Písma, protože jako vykoupené Boží dítě máš právo na Abrahamovo požehnání. Všechny naše strachy splynou v tyto dvě otázky:

1. „Pane, budeš mě chránit?“
2. „Pane, postaráš se o mě?“

Stejně tak jako u Abrahama, Bůh jedná s obojím: „Nic se neboj…já jsem tvůj štít, tvá přehojná odměna“ (1. Mojžíšova 15:1). Slova „přehojná odměna“ doslova znamenají „já jsem tvůj neselhávající, nevyčerpatelný, vždycky narůstající zdroj zásob“. To budí obdiv! Nemusíš chodit k nikomu jinému pro ochranu nebo zajištění; Bůh tě kryje! A všimni si, co se stalo potom. Bůh uzavřel smlouvu s Abramem (viz 1. Mojžíšova 15:18). V podstatě mu řekl: „Postarám se o tebe a tvé potomky dokud budeš žít.“ Ale vyskytl se problém. „Tu se na ta mrtvá těla slétli dravci a Abram je odháněl“ (1. Mojžíšova 15:11). Zde je lekce. I když Bůh zaslíbil, že se o tebe postará, ty musíš vyhnat starosti, které satan posílá, aby trápil tvou mysl. Jak to uděláš? Tak, že budeš pevně stát na zaslíbeních, která ti Bůh dal ve svém Slovu.