„Usilujte o pokoj toho města, do něhož jsem vás přestěhoval, modlete se za ně k Hospodinu, neboť v jeho pokoji i vy budete mít pokoj.“ Jeremjáš 29:7
Když byl Boží lid v otroctví v Babylóně, Pán jim řekl: „Toto praví Hospodin zástupů, Bůh Izraele, všem přesídlencům, které jsem přestěhoval z Jeruzaléma do Babylónu: Stavějte domy a bydlete v nich, vysazujte zahrady a jezte jejich plody. Berte si ženy, ploďte syny a dcery. Berte ženy pro své syny, provdávejte své dcery za muže, ať rodí syny a dcery, rozmnožujte se tam, ať vás neubývá. Usilujte o pokoj toho města, do něhož jsem vás přestěhoval, modlete se za ně k Hospodinu, neboť v jeho pokoji i vy budete mít pokoj … Až se vyplní sedmdesát let Babylónu, navštívím vás a splním na vás své dobré slovo, že vás přivedu zpět na toto místo. Neboť to, co s vámi zamýšlím, znám jen já sám, je výrok Hospodinův, jsou to myšlenky o pokoji, nikoli o zlu: chci vám dát naději do budoucnosti“ (Jeremjáš 29:4–11).
Vidíme zde důležité ponaučení. Během období, kdy čekáme, až Bůh změní věci okolo nás, musíme být tak produktivní, jak jen to je možné. Mnozí z nás si myslí, že když čekáme na Boha, nemáme nic dělat, ačkoliv je okolo nás plno možností. Problém je v tom, že jsme se začali zabývat jedinou osobou, a to sami sebou. Když něco zpackáme, většinou si toho nikdo jiný kromě nás nevšimne. Bůh ale říká: „Zatímco čekáš, až pro tebe udělám něco dobrého, začni ty dělat něco dobrého pro druhé.“ Když žehnáš druhým, otvíráš kanál, jímž Bůh může projít a začít žehnat tobě. To je způsob, jak to funguje.