„Bratra ve víře slabšího přijímejte mezi sebe, ale nepřete se s ním…“ Římanům 14:1
Když tě někdo rozčílí nebo zklame, Bůh očekává, že k němu budeš milostivý, místo abys ho soudil. V Bibli se píše: „Bratři, kdyby byl někdo i přistižen v nějakém přestoupení, vy, kdo jste duchovní, napravujte takového člověka v duchu mírnosti a dávej si každý pozor sám na sebe, abys i ty neupadl do pokušení“ (Galatským 6:1, ČSP).
Přemýšlíš, o jakém pokušení je tu řeč? O pokušení být sudičský, nebo si myslet, že jsi „svatější“ než druzí. To je špatná reakce. „Bratra ve víře slabšího přijímejte mezi sebe, ale nepřete se s ním…“ (Římanům 14:1). Místo kritizování chyb druhých bys jim měl pomoci posilnit se ve víře. V momentě, kdy začínáš někoho soudit, si zaděláváš na satanův útok na vlastní slabiny. Jak reaguješ v případě lidí, kteří udělali v životě chyby? Říkáš jim: „Já jsem ti to říkal!“ Nebo: „Věděl jsem, že se to stane.“ Nebo: „Dobře ti tak, zasloužíš si to.“ Nebo: „Jak jsi mohl být takový blázen?“ Ježíš tohle nedělal! Jeho reakce při setkání se ženou, která byla přistižena při cizoložství, byla plná soucitu a citlivosti. Veřejně se jí zastal, a potom jí v soukromí pomohl k nápravě. Byl milosrdný, nikoli odsuzující. Proč by ses měl snažit, abys neodsuzoval? Protože Kristus tě také neodsoudil. „Proto přijímejte jeden druhého, tak jako Kristus k slávě Boží přijal vás“ (Římanům 15:7).
Bůh toho unese hodně, že? A pokud se on dokáže vyrovnat s tvými nedokonalostmi a slabostmi, pak se i ty můžeš naučit, jak unést selhání ostatních. Kdykoli jsi v pokušení soudit druhého člověka, zastav se a vzpomeň si, kolik Bůh odpustil tobě. Čím více poznáš Boží milost, kterou jsi sám obdržel, tím více milosti budeš mít pro lidi kolem sebe.