„… synové jsou dědictví od Hospodina…“ Žalm 127:3

V následujících dnech se podíváme na některé oblasti, v nichž jako rodiče často tápeme.
První je vedení versus kritika. Pokud máte klidné, příjemné a poddajné dítě, které má rádo školu, domácí úkoly a domácí práce, bude pro vás radostí vychovávat je „v kázni a napomenutích našeho Pána“ (viz Efezským 6:4). Mnozí z nás však dostali energické, svéhlavé děti s vlastními plány. Takové děti vědí, co chtějí, a kdy a jak toho dosáhnout. Vědí také, co nechtějí jíst, nosit, slyšet, říkat a dělat! Jejich rodiče potřebují pomoc při budování takového vztahu s nimi, který vytváří důvěru a umožňuje vést diskusi a projevovat si úctu v atmosféře vzájemného přetahování. V této situaci se snaha o vedení může snadno zvrhnout v kritiku a neustálé zdůrazňování chyb dítěte: „V tomhle vypadáš směšně… Nikdy nepřijdeš včas… Proč nemůžeš být jako…“
Mnohem lepším přístupem je ukázat dítěti řešení. I správné vedení, je-li podávané negativně či špatným způsobem, poškozuje sebeúctu, vyvolává odpor a brání budování vzájemného respektu. Děti od vás potřebují slyšet: „Nejsem ti za zády – jsem ve tvém týmu!“ Když dojde k běžnému konfliktu, a to se určitě stane, je snadné stát se panovačným nebo frustrovaným. Pokud na dítě křičíte, urážíte ho nebo ponižujete, míjíte svůj rodičovský cíl, jímž je vedení a výchova. Takové jednání v dětech vyvolává hněv, pocit bezmocnosti a ztrátu důvěry v sebe i ve vás, což ve výsledku vede ke vzpouře. Jestli však své dítě povedete jako ti, kdo jsou v jeho týmu, a budete mu poskytovat trpělivou praktickou pomoc, vybudujete si vztahy, které povedou ke spolupráci, důvěře a vzájemnému respektu.