„Služte Hospodinu s radostí, předstupte před něj s jásáním.“ Žalm 100:2, ČSP
Žalmista napsal: „Služte Hospodinu s radostí, předstupte před něj s jásáním. … Vejděte do jeho bran s děkovnými písněmi, na jeho nádvoří s chválami!“ (Žalm 100:2-4, ČSP). Když přistupuješ, před krále, musíš dodržovat určité předpisy protokolu. David nám předkládá protokol pro vstup do přítomnosti Krále králů: „Vejděte do jeho bran s děkovnými písněmi.“
Popisuje to tvůj osobní přístup? Nebo v církvi sedíš či stojíš jako divák, a zatímco hudebníci hrají a tým uctívání nebo sbor zpívají, ty jenom posloucháš? Všichni jsme povoláni „vstoupit“ do chvály. Chvála není něco, co pouze posloucháš ušima. Vyjadřuješ ji svými ústy a srdcem. Jestli to neděláš, připravuješ se o spojení s Bohem. Potřebuješ Boha uctívat osobně! Bez ohledu na to, jak nadaní a talentovaní mohou být druzí, nikdo to nemůže udělat za tebe.
Možná někdy nemáš chuť Boha chválit. Bible říká: „Přinášejme tedy skrze Ježíše stále oběť chvály Bohu; naše rty nechť vyznávají jeho jméno“ (Židům 13:15). Bůh chce oběť chvály. Co to má být? Například když jej chválíš, přestože se ti nechce. Chválíš jej navzdory tomu, že procházíš těžkým obdobím. Chválíš, ačkoli tě z lidského pohledu nenapadá vůbec nic, za co bys ho mohl chválit. V Božích očích má chvála, která vyžaduje oběť, velkou váhu. „Dobrořečit budu Hospodinu v každém čase, z úst mi bude znít vždy jeho chvála“ (Žalm 34:2).