„Ty jsi má skrýš, kam se mohu v pokoji uchýlit. Čekám na tvé slovo, které mne obnoví.“ Žalm 119:114, přel. z angl.
Co ti brání v pravidelném ztišení s Bohem? Možná už samotné pomyšlení na to je pro tebe plné „měl bych“ nebo „bylo by dobré“, jako by to byla další položka na nekonečném seznamu úkolů tvého života. Říkáš si, že možná později, až bude život klidnější. Potřebujeme se zbavit mýtů a nereálných očekávání, které nepřítel používá, aby nám zabránil prožívat radost z toho, že známe Ježíše a že on zná nás.
David napsal: „O jedno jsem prosil Hospodina a jen o to budu usilovat: abych v domě Hospodinově směl bydlet po všechny dny, co živ budu, abych patřil na Hospodinovu vlídnost a zpytoval jeho vůli v chrámu. On mě ve zlý den schová ve svém stánku, ukryje mě v skrýši svého stanu, na skálu mě zvedne. Již teď zvedám hlavu nad své nepřátele kolem. … Mé srdce si opakuje tvoji výzvu: ‚Hledejte mou tvář.‘ Hospodine, tvář tvou hledám“ (Žalm 27:4-8).
Když David tato slova psal, žádný chrám ani „Hospodinův dům“ neexistovaly. Co tedy měl na mysli? Že Bůh je ti tak blízko jako tvá modlitba. Že můžeš Pána hledat, těšit se z něj, rozjímat o něm a mluvit s ním kdekoli a kdykoli. Slova „jsi má skrýš, kam se mohu v pokoji uchýlit“ (viz Žalm 119:114, přel. z angl.) znamenají, že se můžeš vzdálit od lidí, tlaků a problémů a čerpat novou sílu od Pána tím, že s ním budeš komunikovat v srdci a mysli. To je něco, co můžeš dělat kdekoli a kdykoli.
Přístup v audio verzi je možný po registaci nebo přihlášení.