„… dáváš-li hostinu, pozvi chudé, zmrzačené, chromé a slepé.“ Lukáš 14:13
Lukáš napsal: „Jednou v sobotu vešel Ježíš do domu jednoho z předních farizeů, aby jedl u jeho stolu; a oni si na něj dávali pozor“ (Lukáš 14:1). Toho dne Ježíš obrátil naruby jednu z jejich nejváženějších náboženských tradic slovy: „… dáváš-li hostinu, pozvi chudé, zmrzačené, chromé a slepé. Blaze tobě, neboť nemají, čím ti odplatit; ale bude ti odplaceno při vzkříšení spravedlivých“ (Lukáš 14:13-14).
Farizeové byli přesvědčeni, že nic, co je jakkoli vadné, nemůže odrážet dokonalou Boží svatost. Proto do chrámu nevpustili nic znetvořeného. Kromě toho věřili, že chrám byl zneuctěn Římem, a proto se domnívali, že mohou Boha uctívat tím, že budou své domovy vnímat jako malé chrámy. To, že Ježíš tomuto známému farizeovi řekl, že má do svého malého svatého chrámu záměrně zvát znetvořené, deformované lidské bytosti, bylo úmyslným políčkem do tváře. Ježíš mu nařizoval, aby na svůj seznam hostů zařadil lidi, jejichž vady ho pohoršovaly.
Ježíšův soucit vycházel z jeho lásky ke každému člověku a z jeho bolesti, když je někomu upírána hodnota. V Písmu nikde nevidíme, že by Ježíš s někým soucítil proto, že si to zasloužil. On měl s člověkem soucit proto, že byl v nouzi. Nepřehlédni, o co Ježíšovi šlo. Slíbil, že pokud budeš prokazovat laskavost a soucit těm, kteří ti to nemohou oplatit, budeš požehnán v tomto životě a odměněn v tom příštím. Měj to na paměti, až budeš v pokušení někoho přehlížet kvůli tomu, že má nějaký specifický problém, který se ti nelíbí.
Přístup v audio verzi je možný po registaci nebo přihlášení.