„A vůbec všecko pokládám za ztrátu, neboť to, že jsem poznal Ježíše, svého Pána, je mi nade všecko.“ Filipským 3:8
Zkušenosti, které jsi měl předtím, než jsi odevzdal život Kristu, včetně těch, kterých lituješ, mohou být vykoupeny a můžeš je dobře využít. Dokud se Pavel na cestě do Damašku nesetkal s Kristem, byl jeho život zasvěcen studiu starozákonního práva. „… obřezán osmého dne, z rodu izraelského, z pokolení Benjamínova, Hebrej z Hebrejů; jde-li o zákon – farizeus; jde-li o horlivost – pronásledovatel církve; jde-li o spravedlnost podle zákona, byl jsem bez úhony“ (Filipským 3:5-6). Když se Pavel ohlédl zpět, mohl by považovat léta svého farizejského studia za promarněná. Bůh ho tím však připravil na to, aby mohl Židům ukazovat, že Kristus je naplněním starozákonních Písem, která tak dobře znal.
Je snadné upadnout do pasti představy, že Bůh začíná v našem životě působit až v den, kdy vyznáme Krista jako Spasitele. Písmo ale říká, že si nás „vyhlédl“, což znamená, že nás vyvolil a připravil dávno předtím, než jsme se s ním sami setkali (viz Římanům 8:29-30). David řekl, že Bůh zapsal všechny dny jeho života dřív, než se vůbec uskutečnily (viz Žalm 139:16), a totéž platí i pro tebe.
Bůh ve tvém životě jedná způsobem, o němž ani nevíš. Ačkoli si jeho působení nemusíš být vědom, on v tobě stále pracuje a má v tobě zalíbení. „Neboť je to Bůh, který ve vás působí, že chcete i činíte, co se mu líbí“ (Filipským 2:13). Víra mění otázku, zda Bůh jedná, na deklarativní vyjádření víry: „Bůh jedná!“