„Bože, slituj se nade mnou hříšným.“ Lukáš 18:13
Ježíš vyprávěl příběh: „Dva muži vstoupili do chrámu, aby se modlili; jeden byl farizeus, druhý celník. Farizeus se postavil a takto se sám u sebe modlil: ‚Bože, děkuji ti, že nejsem jako ostatní lidé, vyděrači, nepoctivci, cizoložníci, nebo i jako tento celník. Postím se dvakrát za týden a dávám desátky ze všeho, co získám.‘ Avšak celník stál docela vzadu a neodvážil se ani oči k nebi pozdvihnout; bil se do prsou a říkal: ‚Bože, slituj se nade mnou hříšným.‘ Pravím vám, že ten celník se vrátil ospravedlněn do svého domu, a ne farizeus“ (Lukáš 18:10-14).
Rozdíl mezi těmito dvěma muži spočíval v tom, že farizeus se provinil hříchy ducha, zatímco celník hříchy těla. Farizeovi pýcha zavřela nebeskou bránu, celníkovi ji ale pokora otevřela. Farizeus tvrdil, že je nevinný, domů ale odešel jako vinný. Celník uznal, že je vinen, a odešel domů nevinný.
Ježíš zde nepoužívá obvyklé slovo pro milosrdenství. Slovo, které je na tomto místě použito, pochází z hebrejského slova „kippur“, které znamená „smíření“, jako v názvu Jom kipur – Den smíření. Toto slovo „smíření“ znamená „přikrýt“. Celník tedy ve skutečnosti řekl: „Bože, přiznávám, že to, co už o mně víš, je pravda. Jsem hříšný člověk s hříšným srdcem. Bože, přikryješ mě?“ To je vše, co od něho Bůh potřeboval slyšet, aby ho mohl zachránit a je to také vše, co potřebuje slyšet od tebe.
Přístup v audio verzi je možný po registaci nebo přihlášení.