„Prvorozenému dal Josef jméno Manases… Druhému dal jméno Efrajim…“ 1. Mojžíšova 41:51-52
Když prožiješ tragédii nebo ztrátu, může se stát, že pokud se ti nedostane pomoci, emocionálně se uzavřeš a uvízneš na mrtvém bodě. Vždy, když se soustřeďuješ na bolest z minulosti, riskuješ, že se připravíš o požehnání, které pro tebe Bůh připravil do budoucna.
Jestli někdo měl důvod propadnout zoufalství a vzdát to, byl to Josef. Ti, kdo ho měli milovat, ho nenáviděli a zradili. Pomlouvali ho, lhali o něm a nespravedlivě ho uvěznili. Jak to dokázal zvládnout? Ve třicáté deváté kapitole 1. Mojžíšovy je čtyřikrát řečeno, že „Hospodin byl s Josefem“. Pocit Boží přítomnosti tě podrží i v situacích, které by tě jinak zničily. Josef si uvědomoval, že když odpustí a zapomene, místo aby v sobě držel zášť, dosáhne osvobození a umožní mu to připravit se na naplnění jeho Bohem určeného poslání. Jak to víme? Podle toho, jak pojmenoval své dva syny. „Prvorozenému dal Josef jméno Manases … neboť řekl: ‚Bůh mi dal zapomenout na všechno mé trápení a na celý dům mého otce.‘ Druhému dal jméno Efrajim … neboť řekl: ‚Bůh mě učinil plodným v zemi mého utrpení‘“ (1. Mojžíšova 41:51-52).
Kdo Josefovi umožnil zapomenout na bolest, kterou mu způsobila jeho rodina? Bůh! Co mu umožnilo překonat křivdy, které mu způsobili druzí? Každodenní vědomí Boží přítomnosti. A totéž Boží přítomnost udělá i pro tebe. Jeho zaslíbení zní: „Půjdeš-li přes vody, já budu s tebou, … půjdeš-li ohněm, nespálíš se… Neboť já Hospodin jsem tvůj Bůh…“ (Izajáš 43:2-3).
Přístup v audio verzi je možný po registaci nebo přihlášení.