„Pane, nauč nás modlit se…“ Lukáš 11:1
Jeden ze známých pastorů se s neobvyklou upřímností sdílel: „Modlitba je pro mne největší ze všech zápasů. Je pro mě těžké udržet si soustavný modlitební život, a zejména je těžké uchovat si přesvědčení, že je to vždy k něčemu dobré.“ Pro většinu z nás není modlitba přirozená. Víme, že by to měl být dialog, často však máme pocit, že jde o monolog. Není nic horšího, než se snažit mluvit s někým, kdo neodpovídá. Neradi to přiznáváme, ale ve skutečnosti si často v souvislosti s modlitbou klademe otázku: „Jak se mám modlit, aby mi Bůh dal to, co chci?“ Jednoho malého chlapce se zeptali, jestli se každý večer modlí, a on odpověděl: „Ne, některý večer nic nepotřebuji.“
Při modlitbě nejde o slova, která používáš, ani o dobu, kterou modlitbou strávíš. Jde o vzájemné poznávání. O budování vztahu. Když chceš s někým o něčem mluvit, mnohdy řekneš: „Potřebujeme najít místo, kde si můžeme promluvit.“ Chceš mít jistotu, že tě druhý slyší a že ty slyšíš, co ti chce říct on. Když odstraníš hluk tohoto světa, zvýšíš na maximum svou schopnost slyšet Boha. Dáváš tím Bohu najevo, že svůj vztah s ním bereš vážně. Žalmista řekl: „Ve skrýši Nejvyššího kdo přebývá, ve stínu Všemohoucího bude spočívat“ (Žalm 91:1, B21).
Máš nějakou „tajnou skrýš“, kde můžeš být s Bohem o samotě? Může to být kdekoli. Potřebuješ však mít místo, kam se můžeš uchýlit a ukázat, že to s Bohem myslíš vážně.
Přístup v audio verzi je možný po registaci nebo přihlášení.