„… je třeba stále se modlit a neochabovat…“ Lukáš 18:1
Do pracovny Alberta Einsteina na Princetonské univerzitě přišel jednou doktorand s dotazem: „Zůstalo na světě ještě nějaké téma pro originální výzkum k disertační práci?“ Geniální vědec odpověděl: „Zjistěte něco o modlitbě.“
Einstein nebyl jediný, koho modlitba zajímala. Ježíš o ní vyučoval, a to proto, že jej o to prosili učedníci. Možná se nechystali o ní psát disertační práce, chtěli se ale umět modlit. Je to jediné místo v Písmu, kde někdo jasně učí jiného člověka, jak se modlit: „Jednou se Ježíš na nějakém místě modlil; když přestal, řekl mu jeden z jeho učedníků: ‚Pane, nauč nás modlit se…‘“ (Lukáš 11:1). Učedníci předtím pozorovali Ježíše při modlitbě. Způsob, jak to dělal, se zřejmě natolik lišil od jejich způsobu modlitby, že ho požádali, aby je to naučil.
Ježíš si předtím, než nadpřirozeně nasytil zástupy, vybral svých dvanáct učedníků nebo utišil bouři na Galilejském jezeře, vždy udělal čas na modlitbu. A výsledky jeho modliteb byly tak úžasné, že učedníci řekli: „Pane, nauč nás modlit se…“ (Lukáš 11:1). Modlitba nespočívá primárně v tom, že Bohu říkáš, co potřebuješ, ale v tom, že se s ním sbližuješ. Je to skoro tak, jako by Bůh říkal: „Nechoď ke mně se svým nákupním seznamem. Já dobře vím, co na něm je. Tím se budeme zabývat později. Přines mi své srdce. Přines mi svou lásku. Přines mi svou bezvýhradnou pozornost.“ V modlitbě nejde na prvním místě o to, abychom od Pána něco dostali, jde o to, abychom s Pánem trávili čas.