„… zhřeší-li kdo, máme u Otce přímluvce…“ 1. Janova 2:1
Jeden příběh vypráví o muži, který se nechal vyfotit. Když pak uviděl snímek, řekl fotografovi: „Ta fotka je nespravedlivá, nevystihuje mě!“ Fotograf se na něj podíval, usmál se a řekl: „S takovým obličejem, jako máte vy, nepotřebujete spravedlnost. Vy potřebujete milosrdenství a milost!“
Ve skutečnosti to je situace, v níž jsme všichni. Důvod, proč nám Bůh prokazuje milosrdenství a milost, je ten, že Ježíš za nás na kříži splnil všechny požadavky Boží spravedlnosti. Někteří lidé si myslí, že Boží milost (nezasloužená přízeň) odčiňuje všechny naše hříchy až do okamžiku, kdy učiníme Krista svým Spasitelem. Od té chvíle si ji už však musíme zasloužit a svými činy musíme dokazovat, že jsme jí hodni. Považují milost za výsledek našeho společného úsilí s Kristem. Výsledkem je, že místo aby důvěřovali pouze Kristovu dílu na kříži, spoléhají také na vlastní výkon. Tady je ale problém. Existují tři způsoby, jak můžeme zhřešit: úmyslně, z opomenutí nebo na základě dispozic a sklonů. Pokud se každý den dopustíš třeba jen jednoho z těchto hříchů, je to skoro čtyři sta hříchů ročně. Kdyby cesta do nebe závisela na tom, zda si na každý z nich vzpomeneš a budeš ho litovat, co kdybys na některý zapomněl?
Neboj se, Bůh se o tebe postará! „… zhřeší-li kdo, máme u Otce přímluvce, Ježíše Krista spravedlivého“ (1. Janova 2:1). Pouze jedna osoba odpovídá Božím měřítkům: Ježíš! Pokud ho přijmeš do svého srdce a učiníš ho svým pánem, Bůh tě bude bezpodmínečně milovat a přijímat.
Přístup v audio verzi je možný po registaci nebo přihlášení.