„Kdo je vůbec Apollos? Kdo je Pavel? Služebníci, skrze něž jste uvěřili, a to každý, jak mu dal Pán.“ 1. Korintským 3:5, B21
Charles Colson měl jednou kázat třem stovkám vězňů ve věznici San Quentin. Toho dne ale byla ve věznici vyhlášena bezpečnostní opatření a většina vězňů byla uzavřena v celách. Těm několika málo, jimž bylo dovoleno se zúčastnit, se Colson rozhodl přednést kompletní poselství, které si připravil. Později vyjádřil zklamání, že se tři stovky vězňů nemohly zúčastnit, a tehdy mu bylo řečeno: „Vaše poselství jsme natočili na video a budeme ho opakovaně promítat všem dvěma tisícům dvěma stům vězňů.“
Co by se stalo, kdyby Colson podlehl zklamání a místo připraveného evangelizačního poselství přednesl jen krátké kázání? Víc než dva tisíce vězňů by neslyšely evangelium. Můžeš se dostat do situace, kdy budeš jedinou osobou, která může mluvit jménem Boha. Budeš v takové chvíli věrný? Když tě Bůh povolá, abys pro něj něco udělal, jsi pro něj tím nejdůležitějším člověkem na světě. Poselství je přitom důležitější než posel.
Pavel napsal: „Kdo je vlastně Apollos? A kdo je Pavel? Služebníci, kteří vás přivedli k víře, každý tak, jak mu dal Pán. Já jsem zasadil, Apollos zaléval, ale Bůh dal vzrůst; a tak nic neznamená ten, kdo sází, ani kdo zalévá, nýbrž Bůh, který dává vzrůst. Kdo sází a kdo zalévá, patří k sobě, ale každý podle vlastní práce obdrží svou odměnu“ (1. Korintským 3:5-8).