„… přijmete moc…“ Skutky 1:8, ČSP
Přemýšlíš, proč stále myslíš a jednáš tak, jak jednáš, když v tobě žije Kristus? Dalo by se to ilustrovat na příběhu jedné dámy, která žila na přelomu století. Měla malý domek, byla poměrně bohatá, ale také hodně šetrná. Lidi proto překvapilo, že se jako jedna z prvních rozhodla, že si pořídí do svého domu elektřinu. Několik týdnů po instalaci se u jejích dveří objevil pracovník odečítající elektroměry. Zeptal se, zda jí elektřina dobře funguje, a ona ho ujistila, že ano. „Byl bych rád, kdybyste mi něco vysvětlila. Váš elektroměr nevykazuje téměř žádnou spotřebu. Používáte tu elektřinu?“ „Jistěže,“ odpověděla. „Každý večer po západu slunce rozsvítím na tak dlouho, abych si mohla zapálit svíčky. Pak zase zhasnu.“ Ta žena se připojila k síti, ale nevyužívala ji. Její dům byl připojen, ale nezměnil se. Neděláme stejnou chybu i my? Se spasenou duší, ale nezměněným srdcem jsme sice připojeni, ale zůstáváme nezměněni. Důvěřujeme Kristu ohledně spasení, proměně se ale bráníme. Občas otočíme vypínačem, většinu času se ale spokojíme se stíny. Co by se stalo, kdybychom nechali světlo svítit? Jaké změny by nastaly, kdybychom si dali za úkol přebývat v Kristově záři? Není pochyb, že Bůh má s námi ambiciózní plány. Ten, který spasil tvou duši, touží přetvořit tvé srdce. Jeho plánem není nic jiného než úplná proměna.
Bůh se rozhodl, že dá životu každého z nás stejné rysy, jako dal životu svého Syna (viz Římanům 8:29). Používej proto moc, kterou ti Bůh dal.