„Neboj se, vždyť já jsem s tebou… Dodám ti odvahu, pomocí ti budu…“ Izajáš 41:10
Když se naučíš odpouštět a přijímat sám sebe, znamená to, že jsi přijal svou lidskost a naučil se být smířený se svými nedokonalostmi. Uvědomíš si, že to, čím jsi prošel, z tebe spolu s Boží milostí udělalo člověka, jímž dnes jsi.
Veronica Shoffstallová řekla: „Po nějaké době se naučíte jemnému rozdílu mezi držením za ruku a spojením duše. Naučíte se, že láska neznamená opírat se o druhého, že být spolu neznamená vždy jistotu, že polibky nejsou smlouvy a dárky nejsou sliby. Začnete přijímat své prohry s hlavou vztyčenou a s pohledem upřeným kupředu, s důstojností dospělého, a ne se zármutkem dítěte, a naučíte se budovat všechny své cesty na dnešku, protože zítřek je pro plány příliš nejistý a budoucnost se může v půli cesty zhroutit. Časem zjistíte, že i slunce pálí, je-li ho moc, a tak si zasadíte vlastní zahrádku a ozdobíte si vlastní duši, místo abyste čekali, až vám někdo přinese květiny. A naučíte se, že opravdu dokážete vydržet, opravdu jste silní a opravdu máte hodnotu…“
Tato slova se dají shrnout následovně – žít v souladu s životními podmínkami. Je to snadné? Není. Pro dny, kdy se životní podmínky zdají příliš těžké, než aby ses s nimi dokázal vypořádat, má pro tebe Bůh toto zaslíbení: „Neboj se, vždyť já jsem s tebou, nerozhlížej se úzkostlivě, já jsem tvůj Bůh. Dodám ti odvahu, pomocí ti budu, budu tě podpírat pravicí své spravedlnosti“ (Izajáš 41:10). To je zaslíbení, o něž se můžeš opřít!